sobota 22. dubna 2017

Myšlenkové otisky a spouštěče při psaní


Soustava prvků. Kalkulus. Vynález rádia.

Spory o to, kdo učinil vlastně daný objev první, jsou navýsost zajímavé, existuje kolem nich také spousta teorií (i konspiračních), leč se psaním a literaturou na první pohled nijak nesouvisí. Ale jen do doby, kdy si uvědomíme, že tyto věci byly objeveny ve stejnou dobu, ale hlavně autonomně tzn. nezávisle na sobě.





Zdá se, a historie to skutečně potvrzuje, že k takovým událostem dochází pravidelně. Zcela logicky se pak hlásí myšlenka, že musí existovat jakýsi spouštěcí mechanismus, inspirativní kopanec do zadku (dále jen IKdZ), který toto umožní.

Pokud se literatury týká, je nasnadě, že následkem IKdZ je vznik podobných, či dokonce stejných textů, taktéž relativně nezávisle na sobě. To slovo relativně je tam proto, že dnešní svět je díky komunikačním technologiím, médiím a sociálním sítím mnohem provázanější, než v dobách pana Tesly/Edisona/Marconeho, či Newtona/Leibnize atd.

A tak po uvedení filmu do kin, vydání knihy, nebo zveřejnění virálního videa na FB, dojde k jejich zrcadlení i v ostatních tvůrčích oblastech.

Inspirací, či spouštěčem, pak nebývá celek, ale většinou jedna scéna/okamžik. A paradoxně, ani ten se nemusí jevit v první chvíli jako budoucí IKdZ. Tyhle věci se mohou vynořit po různě dlouhé době, někdy za pár dní, jindy až po letech. V tom tkví jejich největší zákeřnost. Pravděpodobně si ani nebudete pamatovat, že tohle už jste někdy dávno viděli/četli/slyšeli. Je pak otázkou, nakolik jsou vaše/naše/moje tvůrčí nápady skutečně originální, když jde v podstatě o záznam myšlenkových otisků.

O to důležitější pak je umět tyto uložené fragmenty zpětně dekódovat. Vědomá práce s nimi je základem, díky němuž se vyhnete sepsání textu, který bude kopií jiného díla. A také dosti nelichotivé nálepce „vykrádačka“. Což je velmi častý případ začátečnických prací, kde se opakovaně setkáváte se stejnými postavami, zápletkou i nastavením lokací a reálií. Ač se autoři těchto textů zaklínají jmény všech svých předků (i zadků), že o „původním“ díle nikdy neslyšeli. Mimochodem, hledání onoho zcela prapůvodního zdroje je často velmi zábavné a poučné. Všichni známe třeba lajnu Anomander -> Geralt -> Elric…

Pokud se někde objeví velmi výrazný IKdZ, je tedy jen otázkou času, kdy bude zpracován. Svoje by o tomto mohli vyprávět porotci literárních soutěží, kdy se jim ve stejný ročník sejde deset povídek s lautr stejným obsahem, lišících se jen v několika drobnostech. Nezávisle na sobě, podotýkám. Zkušenější porotci již umí navíc dopředu odhadnout (sic!), že k takovému jevu dojde, protože rozpoznají potencionálně silný IKdZ, jakmile se objeví na scéně.

A zatímco u povídek takovou shodu přejdeme často mávnutím ruky, popřípadě smutným povzdechem, u knih je to už něco zcela jiného. Vzhledem k výše řečenému je však jasné, že současný vznik dvou totožných textových subjektů nezávisle na sobě bude nakonec těžce zavádějícím termínem. Těžiště problémů leží někde jinde, v oblasti, kterou můžeme jen sotva ovlivnit – a sice působení daného spouštěče na autora. Aby bylo jasno, nikdo není proti těmto vlivům imunní. Šance, že vás kolizní IKdZ dostihne i při vědomém ostřihnutí od médií (film, seriály, rozhlas, internet, knihy) je nadále velmi vysoká, navíc nebudete mít ani základní přehled, díky kterému se jinak těm největším průšvihům vyhnete.

4 komentáře:

  1. Stalo sa mi nedávno, že som začala písať poviedku, prešťastná z toho, aký super nový origin.nápad som dostala a po nejakom čase a kope napísaného textu mi došlo... že veď podobný základ mal jeden super film, ktorý som videla pred rokmi rokúcimi. A o tých nápadoch... jedna moja beta mi vie hneď vysypať z rukáva, kto všetko už spracoval podobný námet, ako ja. A pritom... ja som tie veci skutočne nikdy nečítala a o tých ľuďoch som ani nepočula. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesně ono :-) Výborně! A jinak - taková beta je přímo k nezaplacení (možná by se spokojila, kdys ji vyvážila zlatem, ale kdo ví)!

      Vymazat
  2. Nemyslím si, že námět musí být za každou cenu originální. Proč by měl být? Vždyť i situace v životě se opakují, tak proč ne náměty? Naopak, myslím, že touha po originalitě za každou cenu vede ke vzniku mnohem větších blbostí, než použití tématu, které už tu mockrát bylo. Rozhodující je podle mne svébytný autorský způsob zpracování. Klidně bych si přečetl Babičku v podání Bohumila Hrabala nebo Woodyho Allena a jsem si jistý, že do Němcové by takové texty měly daleko, i kdyby dějová linka zůstala úplně stejná :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si zase zkrátka myslím, že desátá verze toho samého v krátkém časovém rozpětí je zkrátka moc. Po pěti a více letech, proč ne. Ale třikrát do měsíce? To fakt ne... Ale v článku šlo hlavně o pokus najít důvody, proč - a navíc opakovaně, vzniká najednou v krátkém úseku tolik podobných věcí :-)

      Vymazat