neděle 7. května 2017

Sklad mrtvých koťátek


Znáte to. Takové to krátké zamyšlení, kdy na vás zaútočí zajímavá myšlenka. Má dokonce potenciál na článek, ale zrovna máte na práci něco jiného. Neříkám, že důležitějšího, mnohdy jen postrádáte čas i prostor ji patřičně rozvinout. Takový nadhoz do prázdna. Němý výkřik bez katarze. Je to ale dobrá zásobárna nápadů pro věci budoucí. Nebo také ne.

Pokud takovou myšlenku metaforicky nazveme mrtvým koťátkem, není to bezdůvodné.
Jestli o tu mrtvolku budete zakopávat častěji, nakonec vám možná dojde trpělivost a odklidíte ji. Nebo to za vás udělá někdo jiný.





Dříve jsem si myslel, že je to přinejmenším tragédie národních rozměrů, když k takovému jevu dojde, a vaše upe supermegaextratajné téma někdo zpracuje dříve, než vy. Jenže tohle syslení nápadů postrádá smysl. Aspoň při bližším ohledání. Dost často totiž nebohé koťátko vykazuje známky značné okopanosti, jak se jej někdo snažil odstrčit z cesty. Okovanou botou. Jen o tom neměl potřebu psát.

Nebo měl, ale je to už dávno. Dávno. Hodně dávno. A to by mohlo být asi první téma.

Jsem totiž konzerva. Hrozná. V mnoha ohledech. Možná to je věkem. Nesdílím dravost a bezbřehé nadšení nejmladší generace psavců (jsem starší), aniž bych přitom na jejich přístupu shledával cokoliv špatného. Na druhou stranu, nemám zkušenosti ani znalosti těch, kteří jsou „u fochu“ od začátku (jsem mladší). A proto, když došlo k tomu, že jsem se řízením a benevolencí osudu ocitl na startovní čáře literárně činných entit, místo abych se rozběhl vpřed do nového světa, zvolil jsem jinou taktiku a raději šel pokecat s veterány, kteří veškeré to hemžení a kvaltování sledují zpovzdálí s napůl pobaveným, napůl nostalgickým pohledem.

Výhodou této skupiny osob je, že jsou za léta praxe v oboru značně imunní vůči hloupým otázkám, na které museli dozajista odpovídat již mnohokrát. Ostatně, ono „jak to bylo dřív“, mě zajímalo a fascinovalo od mala. Děda i obě babičky na tyhle otázky rádi a ochotně odpovídali a já si dával k sobě střípky mozaiky a porovnával je s aktuální situací. Mnou vyvozené závěry asi nebyly vždy zcela správné, ale dávaly náskok v podobě informací, se kterými se pak dalo dále pracovat.

Asi i pro tento přístup mám nejraději patnáct nebo dvacet let staré filmy a knihy. Novinky logicky sleduji, ale ani zdaleka u mě nebudí takové nadšení, jako věci z dob, kdy mi bylo dvacet. Pravda, nikdy neříkej nikdy, za deset let to může být jiné a já budu nostalgicky vzpomínat na tuto dobu. Takže vlastně budu i nadále konzerva. I proto jsem se rozhodl skladovat mrtvá koťátka a dokonce jim vyhradit samostatnou rubriku. Navíc, na psaní dlouhých článků poslední dobou jaksi není čas. Ale k urovnání myšlenek poslouží stejně dobře i tyhle krátké.

2 komentáře:

  1. Když jsem si vybíral svých TOP10 filmů, s hrůzou jsem zjistil, že nejmladšímu z nich je skoro 20 let :-). Ale myslím, že je to úplně přirozená věc, tak to nelámu přes koleno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vkus (i skus) se s věkem mění, ale wow efekt se u nových věcí bohužel moc často nedostavuje. Což je trochu škoda. Nejsou totiž vůbec špatné, ale nutně srovnávám s tím, co už znám... :-)

      PS: ne, nejsem starej, ale hodně pamatuju!

      Vymazat