neděle 4. června 2017

Sklad mrtvých koťátek III. - Prostě proto


Znal jsem chlápka, kterej si jednou sundal šaty a skočil nahej mezi kaktusy. Když se ho pak ptali, proč to udělal, řekl, že mu to v tu chvíli přišlo jako dobrej nápad.


Pokud chodíte s ynteleguánkou (tento pojem je, prosím pěkně, použit se svolením dotyčné), dříve či později narazíte na různá úskalí. Navíc, pokud ona ženština potřebuje mít pro všechnu vykonávanou činnost adekvátní vysvětlení. A to jak v životě, tak v případě vašich postav. Věřte, že obhájit si před ní některé činy v reálném životě, ale i v textu, může být docela kumšt. Jak vysvětlit spontánní rozhodnutí člověku, který pro všechno potřebuje mít nějaký důvod?

Já vám to řeknu. Těžko.

Ovšem, bylo by sprosté tvrdit, že to má jen negativní konotace (je to slovo převzaté, jež jsem si poctivě dohledal v překladovém buransko – ynteleguáním a ynteleguáně – buranském slovníku).

Příklad? Jak libo?

Jednou sedíme u nás v kuchyni. Za oknem projede policejní auto. Zasměju se.
„Co je tu k smíchu?“ ptá se moje drahá.
„Na něco jsem si vzpomněl.“
„Řekneš mi to?“
Proč ne? Nakonec nejde o nic tajného. Z toho přece nemůže vzniknout nic špatného, jako třeba hodinová (či ještě delší) diskuze.

O co šlo? Jednou jsem byl venčit čivavu, doprovod nám dělala Paní liška (čti, moje matka). Už byla tma, pět centimetrů sněhu. Křižovatka, padesát metrů od domova. Zprava se velmi pomalu blíží auto s rozsvícenejma dálkovejma. Fízlové, kdo taky jinej? Dám si vodítko do zubů, kecnu na čtyři, a vyzvu čivavu k závodu, kdo dřív přeběhne silnici. Snažím se, pes však do mě v půlce trati zákeřně strčí bokem, jeho osmdesát kilo je dost důrazných. Uklouznu, spadnu, rychle se ale zvednu, leč náskok tý chlupatý potvory už nedoženu. Končím beznadějně druhej. Paní liška se směje, až jí tečou slzy, já se válím na zádech, peru se s vítězem, kterej poskakuje kolem a mlátí do mě packou. Policejní Yetti přibrzdí, zastaví, pak ale osádka dojde asi k závěru, že to je zbytečný řešit a pokračuje v cestě…

Má ynteleguánka mi věnuje dlouhý pohled. Pak se zvedne a jde do obyváku. Slyším, jak se ptá Paní lišky, jestli se to skutečně stalo. To mě trochu zaskočí. No, moji ynteleguánku odpověď, kterou dostane, asi ještě o dost víc.

Když se vrátí, položí mi hned zákeřnou otázku: PROČ jsi to udělal?

Co na tohle můžu odpovědět? Prostě proto. A vůbec. Nakonec z toho byla ta hodinová debata. Já se snažil vysvětlit, že to nemělo žádný význam, naopak, moje milá na to měla opačný názor. Jako zcela zásadní pak viděla problém, že se tímto způsobem chovají i některé mé postavy, se kterými měla tu čest v částech připravovaného textu.

Další příklad, proč je třeba být vždy připraven? To  procitnete ve čtyři ráno, jdete se napít, a když si znovu lehnete, zpod vedlejšího polštáře najednou zazní rozespalý záhrobní hlas:„Miláčku, proč musí mít ta žirafa na policejní stanici růžový kulich?“

No, a takhle si tu žijeme. Aha! Kde jsou ale ta zmiňovaná pozitiva? Račte číst dál. Tohle všechno vás zkrátka naučí přemýšlet o textu jinak, než v mantinelech, prostě to tak je, se s tím smiř, a šmytec. Intuitivní vnášení těchto prvků do textu nakonec bylo společnými silami rozpoznáno jako aplikovaný vzorec vlastního přeskokového jednání, reakce na určitou formu diskomfortu, který přichází v případě narušení naučených stereotypů a rituálů. Nevím, nakolik je možné tento poznatek z chování psovitých šelem aplikovat na lidské jedince, ale jako vysvětlení to nakonec (bohudík!) stačilo.

Hodilo se mi to pak na Světě knihy, kdy kolem bylo spousta cizích lidí, z nichž někteří mají na rozdíl od vás zcela jinou představu o velikosti nenarušitelného osobního prostoru a kladou vám často i velmi záludné otázky.

Díky tréninku od mé drahé ynteleguánky jsem to nakonec zvládl bez ztráty kytičky. Relativně. Přicházející přeskok jsem nyní totiž schopen dobře rozpoznat a v případě nutnosti i korigovat. Většinou. Což dříve jaksi vůbec nešlo. Takže chození s někým, kdo v sobě nese prvky osob Sherlocka Holmese, Dany Scullyové a španělské inkvizice nakonec není tak špatná věc. Navíc mi má ynteleguánka potvrdila, že tyto prvky do textu umím zakomponovat dobře. Hlavně kvůli osobní zkušenosti. 

Což je fajn. Asi. Myslím.

A to vše navzdory tomu, že ta Sherlock Scully de Torquemada nadále prohlašuje, s jistým stupněm pohrdání a zároveň shovívavostí, že se někdy skutečně chovám jako jistý rudočerný hláškující píčus…


Ale za to já fakt nemůžu!

7 komentářů:

  1. Růžový kulich se žirafě vždycky hodí, zvlášť když jsou na policejní vyšetřovně nízké stropy a musí mít krk vystrčený z okna.

    Taky znám dost lidí, kteří pátrají po příčinách nesmyslného konání, místo aby žasli nad nesmyslem jako občasným jediným rozumným smyslem věcí. A vždycky si vzpomenu na slova Rudolfa Hrušínského z jedné staré české filmové detektivky (vzhledem k mé limitované paměti to není přesný citát, jen parafráze podle smyslu): "Když my už tady vobčas děláme takový nepochopitelný věci, tak nám to vodpusťte..." :-) Podle stejného měřítka je ovšem nutné poměřovat i smysl konání dané ynteleguánky. Přece nebudeme kázat kohoutkovku a sami popíjet přinejhorším střik! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, má drahá měla pravdu - ono se jen zaštítit frází: Prostě proto, není řešení. A v textu to platí dvojnásob. Paradoxně mě tohle přivedlo na snahu více nastudovat přeskokové jednání, jeho důsledky a praktické využití (policie, armáda apod. - příkaz je nadřazený vlastním myšlenkám, které jinak vedou i k paralýze, nebo v případě šoku k nelogickému a zmatečnému konání apod.)

      Vymazat
  2. Naopak, je to velmi účelné řešení. Proč by měl autor vysvětlovat a zdůvodňovat? Buď jeho postup bude fungovat nebo ne, to je jen a jen jeho odpovědnost a jeho prokletí, nikoho jiného. Představuju si Christiana Morgenterna, kterak celý den vysvětluje zvídavým racionalistům své myšlenkové postupy a po cestě domů hledá otevřené a slušně zásobené provaznictví... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm, panu básníkovi se omlouvám za nedoklep :-)

      Vymazat
    2. Básně a poezie nonsensová je už poněkud těžký kalibr...

      Slyš, „Vámpír“ – pravil dobrý pán,
      „Váspír“ – je akuzativ dán,
      „Vypíre“ – vokativ znám též,
      „Váspíru“ – lokál máš a běž...

      Vymazat
  3. Pro "logické vysvětlení" praktikování hloupostí nestačí, že po odhadu rizik to za tu srandu pořád stojí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem k tomu, že poslední dobou (už několik let) snažím chovat velmi slušně a zodpovědně, se některým věcem skutečně jen těžko věří :-D

      Vymazat