neděle 16. července 2017

Ženská postava v reálném a pseudo-středověku

(Původní článek byl publikován 03. 05 2016)

Žena v našem staro a středověku měla svá práva a povinnosti, povětšinou spojené s rozením potomků. Ovšem v rámci tvoření pseudo – středověkého fantasy není na škodu zapřemýšlet nad postavením žen v těchto světech. Velmi typické je totiž promítání současného pohledu na ženy do již zmiňovaných kulis.

EDIT: Autor článku bere jako středověk období, které nekončí objevením Ameriky, ale zrušením nevolnictví. Důvodem je absolutní závislost poddaného na majiteli půdy, včetně nemožnosti měnit místo pobytu. Tento stav trval od raného středověku, a proto jeho ukončení chápu jako přechod k moderní, neboli současné době. Na území Čech tedy přichází s patentem Josefa II. roku 1781.



Cersei Lannister ze Hry o trůny
v současnosti jedna z nejznámějších fantasy ženských postav


Je, nebo není toto problém?

Postavení ženy ve starověku a středověku můžeme stručně popsat jako podřízené muži. S několika výjimkami. Silná a úspěšná žena je v té době jevem natolik netypickým, že je mu věnován, pokud se již vyskytne, celkem značná pozornost. Fantasy světy bývají v mnoha případech dominantně patriarchální, což zase tolik nepřekvapí. Pokud je tomu jinak, má autor jako ústřední motiv právě práci s tématem vlády žen.

Samotný matriarchát, protože to je jedna z věcí, které každému vytane na mysli, sice kladl rovnítko mezi slova žena, respekt a úcta, ovšem to je tak všechno. Postavení ženy zůstávalo podřízené muži. Aspoň podle toho, jak se tímto tématem zabývali ponejvíce muži, a podle toho to také vypadá. (Libuše, Vlasta, Amazonky a Herkules, Minehava). Přes letmo zmiňovaný, blíže však nespecifikovaný blahobyt, si muži pod ženskou vládou připadali méněcenní…

Malá odbočka. Česká filmová klasika, Tři oříšky pro popelku (1973). Libuše Šafránková zde ztvárnila Popelku, která jezdí na koni, střílí z kuše a v poho se vyrovnává každému muži. Právě proto tu pohádku milují i jinde (USA, Něměcko). Přesto je Popelčino postavení ve společnosti a na společenském žebříčku mizerné. Pokud je mi známo, v tu dobu takový ostře definovaný film ztvárňující silnou hrdinku ve fantasy/pohádce, snad ani neexistoval.

POZN: Někdo zmiňuje jako prototyp bojovnice a silné hrdinky film o "Conanovi v sukních" s názvem Rudá Sonja / Red Sonja (1985). Ano, předlohu, stejně jako u známého Cimmeřana také napsal pan Howard. Ta se btw. jmenovala The Shadow of the Vulture. Jenže při sledování toho filmu se nemůžu zbavit pocitu, že oproti již zmiňované české pohádce vyznívá jako parodie.

Otázka je, jak poměřovat postavení ženy ve fantasy společnosti vzhledem k opravdové historii. Fantasy světy totiž jen málokdy stojí na křesťanství, které silně ovlivňovalo dějiny Evropy. Ani v případě, že nastal pokus o vytvoření něčeho jako demokracie, si mohly ženy nechat o volebním právu zdát. Zdánlivě maličkost, z mého pohledu zásadní věc, která ukazuje na postavení ženy v tehdejší společnosti.

K minulému článku se sešlo několik zajímavých komentářů (na FB), kde jako demokracie byly zmíněny šlechtické sněmy (magnátská oligarchie). Konkrétně České stavy a Rzeczpospolita, které volili krále. Z mého pohledu se o demokracii nejednalo, poněvadž toto platilo pro 10-15% obyvatel, kde samotný rozhodovací orgán/sněm ovšem volen nebyl.

Postavení šlechtičen nebylo taky nic moc, i když mohly/musely v době nepřítomnosti muže spravovat panství. Nebo v případě jeho úmrtí. Příkladem tohoto schématu budiž Alžběta (Elisabeth/Erzsébet) Nádašdy (rozená Báthory).

I tak ale majetky Čachtické paní, která se znova nevdala, byly osinou v zadku tehdejší šlechtě. Otevřeně se postavit proti tak mocnému rodu, mimochodem knížatům sedmihradským a králům polským, by byla sebevražda. Bali se jich i Osmané, a to z dobrého důvodu. Z tohoto pohledu pak historka o koupání v krvi byla geniální intrikou, nemluvě o tom, že i plebs měl problém, že mu vládne „ženská“ a podrývání „zezdola“ je naprosto očividné.

Na tomto místě je vhodná citace, která danou situaci ohledně Alžběty krásně vystihuje:

Jedinou relativně svobodnou a samostatnou ženou byla vdova, pochopitelně pokud disponovala určitým majetkem. Jsou známé příběhy mladých vdov, které se smrtí manžela staly relativně movitými, žily v určitém vysokém postavení, přičemž ovdověním jejich život dosáhl zcela jiné dimenze, než jakou měl před ním – tyto ženy mohly se poprvé řídit podle sebe, samozřejmě při zachování určitých společenských konvencí, nebyly nuceny k dalšímu sňatku.

Pokud popojedem, první ženou, která si svoje postavení udržela navzdory celému tehdejšímu světu, byla všem dobře známá Marie Terezie. Její panování budilo značnou nevoli okolních monarchů, ale její otec to zaonačil dobře, když zjistil, že se mužského potomka asi už nedočká. Jediné, s čím Karel VI. (otec MT) nehnul, bylo to, že MT neměla šanci dosáhnout na titul Císaře Svaté říše římské – tím byl zvolen její manžel. Určitě to pro panovnici nebylo lehké, navíc, jak dobře víme, byla i velmi vytíženou matkou. Leč byla to první vlaštovka ohledně změny postavení žen v Evropě.

Pojďme si nyní projít několik vzorů, kde porovnáme historické a fantasy, popřípadě jiné fiktivní postavy.


Objekt určený k záchraně, aneb přichází Conan a Xena

Slabá žena musí být chráněná a zachráněná, přičemž následuje náznak, že podlehne, a to velmi ráda (nad)samci, který projevil své fyzické (nad)schopnosti a (nad)řazenost. Nikdy nejde o znásilnění, to Conan považuje za nečestné chování, a to i po bitevní vřavě. Aby hrdina netrpěl sexuálním přetlakem, autor dodává, že správná žena v jeho světě dobře ví, jak poděkovat svému zachránci!

V rámci objektivity ale zmíníme i pirátku Bêlit, královnu černého pobřeží, kde autor dohodil barbarovi rovnocennou partnerku, která sice byla přem(n)ožena, ale mají s Conanem rovnocenný vztah (vzor Herkules a Amazonky).

Gendrovým opakem je pak Xena, která jako osamělý bojovník bojuje s početnými nepřáteli, ovšem je kladen akcent na to, že jde v první řadě o dokazování, že žena se na válečném poli mužům vyrovná.

Zde pak nastává trochu problém. Podobnou postavu jako Bêlit historie skutečně zná, říkalo se jí Bretaňská lvice, ale rozhodně nefungovala coby pirátka nezávislá na komkoliv, jako v conanovských povídkách.

Pokud vás jako etalon ženské válečnice napadá Johanka/Jana z Arku, primárně ji vnímám jako symbol a hlavně figurku v mocenské hře, kde byl její potenciál využit ve prospěch někoho zcela jiného. (Jdou vysledovat jisté paralely k Brienne z Tarthu - Hra o trůny)

Zajímavou verzí je pak žena jako sexuální predátor (pro mnoho autorů prototyp tzv. silné ženské postavy), přičemž je argumentováno, že jde o osobnost, která si může vybírat, protože na to má schopnosti, postavení a konec konců i právo. Mužský protějšek takového chování je pak prase a šovinistický hovado. Ano, i tak je dnes Conan vnímám, přičemž na tom nic nemění již zmiňovaný fakt, že Howard trval na tom, aby všechny ženštiny „daly“ Cimmeřanovi dobrovolně.


Žena panovnice

Pokud hledáme v naší historii opravdu velké ženské postavy, které usedly na trůn, mám své jasné favoritky – Marii Terezii a Kateřinu II. Velikou. Navzdory prosazovaní reforem a nutnosti řešit složitou politicko – vojenskou situaci, jen stěží najdeme rozdílnější ženy, jejichž doba vlády se dokonce jednu dobu překrývala. Zatímco MT vládu zdědila, KV k ní přišla, coby vdova po Petru III. MT je známá láskou ke svému muži, s nímž měla početné potomstvo, zatímco KV proslula počtem… milenců.



mladá Marie Terezie


České kněžny a královny z rodu Přemyslovců zase byly proslulé tvrdostí, temperamentem a politickou obratností, stejně jako schopností, (nebo úmyslem) vládnout prostřednictvím někoho dalšího. Ať již šlo o milence (Záviš), nebo syna – viz citát.

Citace:

Počátkem roku 1319 pojme Jan (Lucemburský) podezření, že ho Eliška (Přemyslovna) chce zbavit českého trůnu a vládnout skrze svého syna Václava. Eliška i s dětmi uteče na hrad Loket, který se záhy snaží Jan dobýt. Vykáže svou ženu na Mělník, děti kromě Václava jí zanedlouho vrátí. Eliška společně s posledním spojencem, Vilémem Zajícem z Valdeka, obsadí Prahu, avšak Janovo vojsko je silnější. Eliška se po dohodě nakonec vrací na Mělník.

 V rámci kolegiality ještě zmíním i další významné panovnické posty. Velkou roli hrály v utváření světa královny anglické. Specifikum, hlavně svým postavením, jsou též královny dánské a švédské (královna regentka). Ale zase je nutno brát v potaz to, jak se tamní společnost vyvíjela. Aplikaci tohoto fenoménu do fantasy (a vlastně jakéhokoliv) textu bez podrobnějšího studia rozhodně nedoporučuji.

Co se týká těchto postav jako archetypů pro fantasy, určitě je znáte a jste schopni je bez problémů uvést sami.


Žena čarodějka / kněžka / vědma

Specialita, díky níž společenský status postavy značně vzroste. Vymaní se z běžně aplikovaných měřítek a její slovo/názor má skutečně velkou váhu. Jde o oblíbenou autorskou berličku (nemyšleno ani trochu hanlivě), díky níž může postava svobodně cestovat, mluvit jak se jí zlíbí a konat dle vlastní vůle.

Čarodějkami se fantasy jen hemží, někdy jsou součástí kovenu, konfederace, unie, svazu, prostě grupy, která si uzurpuje moudrost a často diktuje i absolutistickým vladařům, co a jak mají dělat. Suplují tak v podstatě roli církví a jejich vlivu na tehdejší život.

Přičemž je, zvláště v poslední době, autoři obdarují promiskuitou, aby se jako ukázalo, že mají kontrolu i nad touto rovinou svého života a mohou si to zkrátka dovolit.


Shrnutí

Nikdo netvrdí, že ženy ve fantasy patří jen k plotně, nebo mají mít za životní cíl poskytování potěšení hlavnímu hrdinovi. Jen by měly být za každé okolnosti funkční částí společnosti, pokud už si dáte tolik práce s jejím nastavením a popisem. Ale to vlastně platí o všech postavách všeobecně.

Fantasy světy tvořící pseudo staro a středověk si z něj berou povětšinou vizuální kulisy, výzbroj a výstroj armád, hierarchii, ale jen málokdy reálné chování lidí, politickou situaci, nebo sociální aspekty jednotlivých vrstev obyvatelstva. Nereflektují nevolnictví, robotu a přístup šlechticů k jejich panstvím a poddaným.

To platí i o zobrazení žen, které jsou povětšinou projekcí jejich současného postavení, tedy rovnoprávnosti s mužem. Celkově to pak jako celek spíš připomíná roztomilou českou pohádku vysílanou v TV po sobotním (nebo nedělním?) obědě, kde si každý dělá, co chce a jak chce, bez ohledu na historické skutečnosti a vše je podáno zjednodušeně, aniž by byla přítomna snaha mít z daného (nejčastěji) království funkční celek.

Autoři by si měli také uvědomit, že pokud je v nějaké zemi na trůnu panovnice, byť osvícená jako po dovolené ve  Fukušimě, automaticky to nezlepšuje status ani postavení ženy ve společnosti, pouze nutí vládnoucí vrstvy ji akceptovat jako panovníka dané oblasti nebo státního útvaru.

Jedna z mála knih (lépe asi řečeno sága), velmi věrně zobrazující a vykreslující ženské postavy od panovnice po otrokyně (i sexuální) je Malaz. Dále je pak tento průřez, byť zdaleka ne v takové šíři, vidět ve Vílích kruzích od Terezy Matouškové. Jistě ale najdete i jiné.


POZN: Autor sám nemá nic proti ženám, naopak. Nesnaží se jejich postavení nijak podrývat, nebo snižovat. Jde o zamyšlení a úvahu nad tím, jak ženské postavy fungují v příbězích a fantasy světech.

Ping back:
Tetu Hunter tento text vedl k napsání vlastního článku o ženách ve GoT.
Přečíst si jej můžete >> zde <<


Citace a jejich zdroje:


Žádné komentáře:

Okomentovat