pondělí 27. února 2017

Vydáním knihy to nekončí, ale začíná...

Nebudeme chodit kolem horké svíčkové. Řekněme si to na rovinu. Vydání knihy není konec, ale začátek všeho. To, že je váš text venku, znamená jediné – že je třeba jej prezentovat, starat se o něj, zkrátka o něm dát vědět a upozornit na něj co nejširší okruh lidí – možných zájemců. 

Což se snadněji řekne, než udělá.

Frost
  
Podrobnosti o knize se zobrazí po kliknutí na obrázek
- autorem ilustrace je Žaneta Kortusová



V současné době zkrátka roste potřeba osobní prezentace. Ono známé a okřídlené „se s tím smiř“ je z tohoto pohledu velmi výstižné. Sám jsem se tomu dlouho vyhýbal, kličkoval, ukrýval se, jenže znáte to.

Vystupování před publikem, ať již virtuálním nebo skutečným, v sobě nese několik základních a zásadních úskalí. Posluchač totiž od vás v první řadě očekává nějaký smysluplný, souvislý a srozumitelný projev. Bez ohledu na trému, fóbie… a vůbec.

Zkuste si ale mluvit, byť třeba jen jednu minutu, bez zadrhnutí, používání „vaty“, neboli slov, která v běžné komunikaci používáme jako pomocná -  a najednou to není ani zdaleka tak snadné.

Jako první vás určitě napadne kouknout na moderátory v televizi. Ano, ti čtou text z papíru, popřípadě čtecího zařízení, umístěného mimo zorné pole diváků. Co si to takhle vyzkoušet?

Stačí vzít webovou kameru, (skutečně na tyto pokusy není nutná profi verze), v nouzi postačí i mobil. Nachystejte si knihu. Spusťte nahrávání a začněte číst. Při přehrání se pravděpodobně nebudete stačit divit.

Krom toho, že vám váš hlas vám bude připadat „divný“, je slyšet každá změna rytmu, špatná intonace, snaha dokončit větu na jeden nádech, sousedovic uřvaný děcka, štěkající pes, mňoukající kočka, požární siréna…

A to jen čtete. Nyní si představte, že máte pružně reagovat na dotazy, někdo na vás z obecenstva dělá opičky, další hlasitě smrká, jiný šustí pytlíkem od chipsů, mikrofon taky nefunguje jak má, jsou tam slyšet šelesty…

Ach ouvej. Připočítejte si již zmiňovanou trému, zásek, okno a je vymalováno.

Ve své podstatě jde o stejně těžkou věc, jako napsat knihu. Výjimky určitě existují, to vždycky, zcela jistě jsou lidé, kteří si pozornost okolí a medií nadmíru užívají. My ostatní si rádi vystačíme s tím se totálně neztrapnit, a tyhle okamžiky ve zdraví přežít.

Nemusíme naštěstí jako politici vědomě lhát s úsměvem, vypadat dobře jako modelky, a vlastně ani nějaké to zaškobrtnutí nám nezlomí vaz, jako když narátor načítá audioknihu. Specifické problémy jako červenání, pocení a jiné nám (snad) také budou odpuštěny, pokud budeme zajímavě hovořit o své knize. Do karet nám hraje i to, že o ní jako autor víme veškeré podrobnosti – pohybujeme se tedy v relativně známém prostoru.

Trochu uklidní i fakt, že podle průzkumů, je na vás, jako přednášejícího, upřena maximální pozornost diváků jen přibližně v řádu minut. Takže případná přeřeknutí, zakoktání, nebo delší pauza, ve skutečnosti přijdou publiku vcelku nepodstatné.

Údajně. Záznam, to je jiné kafe. Z toho už dosti často může vzniknout virál. A stačí k tomu drobnost, že. Třeba anakolut (vyšinutí z větné vazby), přeřeknutí, nebo slovní spojení, které se okamžitě chytne. Sorry jako. Ale tak to je.

Je prý také dobré si své texty v rámci oprav číst nahlas. A jako základ nácviku mluvení to je určitě správná cesta. Vyrovnat se s tím, že přitom na nás/vás zírá spousta cizích lidí, už bude těžší. No, čistě teoreticky by se to dalo (asi) nanečisto natrénovat hovorem po skypu.

Kdoví proč si nyní vybavuju diskuzi pod článkem, co byl ještě na mém starém blogu.

Jedna nejmenovaná zelená teta (Ekyelka – sic!) mi tam tvrdila, že mluvení před publikem není problém, jde jen o zvyk, a i když se tomu vyhýbám, stejně na mě dojde. Takže jí nyní pěkně poděkuji a půjdu si dohledat, jestli jde toto proroctví překlasifikovat na uřknutí, nebo jiné nepovolené čarodějné praktiky.

A mezitím začnu pilně cvičit. Ne, nemám v plánu přejít na YT. Psaná platforma mi zcela vyhovuje. Ale vzhledem k okolnostem, tedy nutnosti prezentování vlastní knihy, mi nic jiného nezbývá. Aby bylo jasno, nikdo mě do ničeho nenutí. Souhlasil jsem s tím dobrovolně. Ale když vidím, kolik lidí kolem toho kmitá, přijde mi nefér, jim tu snahu bořit.

Takže, jestli se nestane nějaké neštěstí, dost možná se sejdeme na Světě knihy.

PS: Nejsem ani trochu zlomyslný, ale pokud uvidím dotyčnou tetu v „publiku“, rozhodně po ní budu chtít, aby přečetla kus textu z mé knihy. A buďte si jisti, že jí vyberu nějakou skutečně pikantní pasáž. Jsem opravdu zvědavý, jestli se bude červenat nebo ne.

Když už tedy to čarodějnictví není trestné. Alespoň v našich zeměpisných šířkách a délkách…



8 komentářů:

  1. Můžu říct z vlastní zkušenosti, že když je člověk na veřejnosti stydlín, tak je to těžké nejen u první knížky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář Jirko,

      já se s tím hodlám poprat, snad se mi podaří časem tyto věci ohledně komunikace s veřejností nějak "vyladit" a začnu to brát jako naprosto běžnou věc. O výsledku pak samozřejmě budu informovat :-)

      Vymazat
  2. Kdysi, a brzy men to zřejmě zase čeká, jsem měl desetiminutovou přednášku na odborné konferenci. Člověk by řekl, že když mluví o tématu, které zná a které znají i ostatní, není se potřeba nervovat, protože, když něco zapomeneš, ostatní si automaticky domyslí... Není tomu tak... To jen abys věděl, že to chápu. A proto......se na SK zkusím objevit s celou rodinou, abys měl radost. Budeme Ti lidé v tričkách s nápisem "Oscar Fuchs navěky" a budeme šustit pytlíky od chipsů a hlasitě se k Tobě hlásit :-D To pro radost z Tvého úspěchu. A protože merchandising prostě musí být. Protože toto JE v našich zeměpisných šířkách (narozdíl od čarodejnických oborů-bohužel) běžné. PS: Všichni Ti upřímně přejeme a gratulujeme

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-)

      Jen si dělej legraci. Pokud tam budeš, hlásit se samozřejmě můžeš, ale opravdu netuším, kolik času budu mít :-P Očekávám totiž prudce hektický průběh, korunovaný trémou, nervozitou a tak vůbec. Naopak, zcela pragmaticky předpokládám, že to všechno s blížícím se termínem akce naroste do monstrózních rozměrů :-D

      Vymazat
  3. Jsi hvězda, zvykej si! :-) Kdyby mi to vyšlo s časem, uvažuji o tom, že bych se přišel taky podívat, byť nejspíš bez nápisu na tričku. Ale nikdy nevíš, jaký doposud skrytý rys povahy takový zážitek odhalí. Já jsem třeba před mnoha lety při nečekaném vystoupení před narvaným hledištěm Křižíkovy fontány zjistil, že mě veřejné vystupování těší mnohem víc, než by se na tichého introverta, za kterého jsem se do té doby považoval, slušelo. Tak třeba zjistíš, že jsi utajený šoumen, kterého diváci mnohem víc motivují než stresují, a na nějakých drobnostech, jako jsou např. slovní berličky, vůbec nezáleží! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-D

      Hvězda ještě dlouho ne, spíš malý lišče, co váhavě udělalo první kroky z nory a přitom doufá, že hned za prvním bukem nestojí zlý myslivec s odjištěnou puškou. Než začne suverénně plenit bažantnice, páchat genocidu na husích farmách a snižovat stavy ušáků na polích i v králíkárnách, ještě to potrvá ;-)

      Vymazat
  4. Svět knihy? Sáfra, že bych si o svaťáku zajela do Prahy :D? Každopádně souhlasím s Ekyelkou, že jde hlavně o zvyk. Vzpomínám si, jak mě před pár lety chytaly mdloby z toho, že mám na dílnách (tedy v relativně úzkém a přátelsky naladěném kruhu) přečíst vlastní text. Dneska - byť můj projev pořád není perfektní - už nemám problém vylézt před mnohem větší publikum. Takže pilně cvič (můžeš třeba doma předčítat čivavě) a hodně štěstí, ono to nakonec dobře dopadne :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky,

      pokud to čas, dovolí, skutečně nehodlám trénink zanedbávat ani jinak flákat. Výsledek je ovšem nejistý :-)

      Vymazat