středa 29. března 2017

Teorie zla, aneb ze starých liškopisů

Některé články ze starého blogu si není špatné připomenout...

01.03 2015

Lišky společně s tetou Eli narazily u rozboru jedné situace v textu na zajímavý problém. A sice teorii zla a to, jak je prezentováno. Proč se z „hodné“ postavy stane najednou přisluhovač „zla“?




Hmm,  na které straně plotu je podle vás "dobro" a na které "zlo"?
A chrání ten plot dobro před zlem, nebo naopak?


Pokud by to fungovalo tak, jak si mnozí autoři představují, stačilo by dotyčného mučit tak dlouho, až by se sám stal „zlý“. Ouvej. Ne. Takhle to nefunguje. Už samotný princip tortury je jiný. Pojďme si proto nastínit situaci:

Náš hrdina je v odboji proti zlotřilému a prohnilému systému. Bojuje proti němu. Ale ouha, je lapen. A podroben mučení.

Tohle je velmi časté a také oblíbené schéma. Jenže teď bychom se měli zastavit. 

Ale než budeme pokračovat, požádám čtenáře o jednu věc. Aby bylo jasno: Nechci a nemám v plánu kohokoliv omlouvat. Stejně jako nechci zpochybňovat to, že dané metody jsou nehumánní a organizace, které je praktikovaly, jsou zločinecké. Prosím, akceptujte to. Děkuji.

Gestapo. Kdo by nevěděl alespoň zhruba, o co jde? Myslím, že moc takových lidí se nenajde. Poslouží nám tedy jako modelový příklad. Brutalita výslechových metod této organizace je smutně proslulá. 

Proč tedy příslušníci Gestapa mučili zatčené? Podle výše zmíněné logiky by to bylo proto, že jsou prostě zlí. Omyl. Dělali to, aby z dotyčných dostali přiznání/informace. Potřebovali výsledky. Cílem těchto metod tedy bylo získaní přiznání/informací, důvodem pro jejich použití potřeba rychlých výsledků. Zní to triviálně? Zlo je ve své podstatě takové. Stejně jako dobro.

Navíc měli na své straně zákon, který byl v dané oblasti aplikovaný. Zatímco jejich oběti byly podezřelé z toho, že bojují proti systému a tím i zákonu. Tím byly tyto metody z jejich pohledu legitimizovány. Protože základním důvodem pro aplikaci mučení/tortury je myšlenka, že se k překročení zákona dotyčný odmítá přiznat, jelikož má přirozený strach z trestu. Stinnou stránkou věci je pak, že se přiznají i ti, kteří nic neudělali. 

Ale popojedeme. Dejme tomu, že se náš lapený hrdina přiznal. Což je pochopitelné. Efektivita výslechového systému Gestapa byla extrémní. Podepsal protokol, že na něj nebyl činěn nátlak a dobrovolně se doznal ke všem, co mu bylo kladeno za vinu. Pak putuje k soudu. Na základě zjištěných skutečností je odsouzen. A mašíruje buď na šibenici, nebo do věznice/lágru. Tam na něj budou dozorci koukat jak? Logicky jako na nepřítele státu a systému, kterého dostihla spravedlnost. A tak se k němu taky budou chovat…

Celé je to založené na principu izolovanosti, který nedává možnost porovnat své chování s běžnou populaci, ale pouze lidmi, kteří jsou na tom stejně. Postupně se tak vytváří v rámci dané skupiny nový (a značně pokřivený) pohled na svět. Nelze pochybovat o tom, že se v koncentračních táborech děly hrozné věci. Sami dozorci to vězňům ani v nejmenším neulehčovali. Ale proč by to vlastně dělali? Věřili, že dělají dobrou a správnou věc. A byli v tom neustále utvrzováni. 

Jenže, uvědomte si další skutečnost. Podle logiky, kterou mnozí autoři aplikují do svých povídek a románů, by tihle lidé měli být zlí do morku kostí. Jak tedy vysvětlíte, že byli ve většině případů schopni vést „běžný“ rodinný život? Milovali svoje ženy a děti, jezdili na výlety, chodili na procházky, koncerty, do divadla… Nejhorší zjištění je pak to, že se ve své podstatě jedná o zcela „normální“ lidi.



Koresponduje podoba člověka na obrázku s vaší představou zla? 


Pokusem vysvětlit a pochopit, jak může být někdo podobného jednání schopen, byl takzvaný Stanfordský vězeňský experiment. Ač jsou jeho výsledky některými odborníky zpochybňovány, jako ukázkový princip fungování „zla“ je možné jej přijmout. 

Zlo není černé, bílé, hnědé, nebo rudé. Je šedé. A proto není na první pohled kolikrát dobře rozpoznatelné. Často záleží jen na úhlu pohledu, jak jej budeme vnímat. 

Co z toho všeho ale vyplývá pro autora? Než se pustíte do nadšeného sepisování příběhů o hrdinech bojujících proti systému, které zabalíte do černobílého patosu, sedněte si a dokopejte se k přečtení několika knih. Jakých? Třeba Smrt je mým řemeslem od R. Merleho. Katyně od Kohouta. Spalovače mrtvol od Fukse. Laskavých bohyní od Littella.

Proč? Protože pak mnohem snadněji pochopíte ve všech souvislostech principy, na jakých ono „absolutní zlo“ funguje. Stejně jako mechanismus, jak se z „hodných“ stanou ti „zlí“.

A já už třeba nebudu muset psát podobné články.



2 komentáře:

  1. Dnes už je spíš hrdinství bojovat za systém než proti němu...

    OdpovědětVymazat