sobota 8. dubna 2017

Dynamika psaného textu


Dynamika. Primárně tento termín známe z fyziky, potažmo hudby. Popřípadě sportu. Pokud se jedná o literaturu, jde o jednu z veličin, která činí text přitažlivým pro čtenáře.




Jistě si pamatujete na hodiny ve škole, kdy učitel monotónně vykládal látku. Uspávalo to, snižovalo pozornost, udržet ji bylo extrémně namáhavé. Jako autor psaného projevu však nepracujete s hlasem, ale textem.

Proto si je dobré říct jednu důležitou věc. Akce je popis jako každý jiný. Pro pořádek uvedu, že mezi akci řadím nejen souboje, ale i sex. Tak. A nyní se dostáváme k jádru věci. Pokud uvidíme ve filmu, jak hrdina deset minut kosí řady nepřátel, je to akce. Monotónní. Ve své podstatě statická. 

Jde tedy skutečně jen o obyčejný popis, chcete – li. Nic víc.

Je to stejné, jako když vám již zmiňovaný učitel stále stejným hlasem vypráví i zásadní věci. Na to, abyste jej vůbec vnímali, je třeba maximální soustředění. Dozajista tušíte, že zde je třeba jít opačnou cestou. A sice vzbudit pozornost. V případě filmu u diváka, v případě psaného textu u čtenáře.

Jistě již někoho napadlo, že velkou roli u filmu hraje hudební podkres. A odtud je již krůček k tomu, abychom si uvědomili, že pokud ve filmu nastává akce, hudba zrychlí. Dalším prvkem filmové dynamiky je střih. Stačí si jen všimnout, jak se změnila délka záběru za posledních deset, dvacet let. O čem to svědčí? O ničem jiném, než že dnešní doba je mnohem rychlejší, než dříve.

Jedním z prvku dynamiky je tedy rychlost. (U filmové hudby ještě hlasitost, ale to bychom mohli využít snad pouze na poli audioknih).

Stačí tedy nasadit maximální rychlost, abychom dostali do povídky či románu dynamiku? Ano i ne. Pokud má vaše auto maximálku 250 km/h, ale vy ji nasadíte hned na začátku, je nejen těžké ji udržet, působí to ve výsledku taktéž monotónně. Takže k rychlosti je třeba přidat ještě jednu zásadní věc. Tempo. Musíte si ponechat možnost ještě zrychlit. Nebo ubrat.

Jak tedy tyto prvky dostat do textu?

Jednoduše. 
Je to snadné.
Relativně. 

Pokud použijeme znovu alegorii z filmu, dlouhé záběry patří poklidné atmosféře, při akci se obrazy mění daleko rychleji. A s textem je to stejné. Pro vznik pocitu rychlosti je třeba přejít od rozvinutých souvětí ke krátkým větám. Není v tom nic složitého, ani tajemného. Ale pokud se vám text slije do jednoho celku dlouhých souvětí, kde není rozdíl, jestli hrdina okopává mrkev, nebo bojuje o život, je něco špatně.

Ale všeho moc škodí. Jenom samotná akce příběh nenahradí.

Nedávno jsem se setkal s textem, kde byly likvidovány doslova davy monster. Opakovaně. Aby jako bylo vidět, jak je situace vážná. Autor se opájel technickými podrobnostmi, popisoval detailně každé zmáčknutí spouště, ukročení, dopad nábojnice na podlahu… a to trvalo sedm stran. Bez změny lokace. Pak se děj o něco posunul a vše se opakovalo. Aniž by proběhla nějaká změna alespoň ve způsobu eliminace nepřátel. Poprvé to bylo dokonce i zábavné, podruhé už ne. Prostě další masakr. A potřetí už to nudilo a zdržovalo.

Také je třeba vědět, že vnímání dynamiky je u každého jiné. Stejně jako lidé odlišně reagují na podněty. Na někoho stačí zašeptat, nebo do něj strčit prstem, na jiného můžete řvát do ochraptění a mlátit do něj, aniž by vás vzal na vědomí.


Něco jako shrnutí

Dynamika je ve psaní zkrátka důležitá. Moc. Pokud je jí však příliš, otupuje. Což dokáže odradit stejně spolehlivě, jako její absence. Vlastně je pak těžké říct, kterou variantu považovat ve výsledku za horší. Dobré je proto pamatovat na rovnici podnět – vzruch – akce – útlum. Ani jedna fáze by neměla výrazně převažovat, natož chybět. 

Ideálním je pak stav, kdy budou v rovnováze.

PS: Zvláštním prvkem jsou pak tolik oblíbené filmové zpomalovačky (např. Matrix).  Ale to už se zase dostáváme někam trochu jinam...

6 komentářů:

  1. Foxi, tebe ty rozhovory se mnou o psaní fakt inspirují. :) :D

    Každopádně jsi mi asi vysvětlil, proč mi velká část filmů přijde jen obtížně koukatelná - je příliš rychlá na to, aby byla zajímavá a zábavná. Nezpomaluje, nedává prostor si vytvořit vztah k postavám a prostředí, vyloženě do člověka tlačí vjemy a emoce za hranici toho, kdy je schopný to zvládat a nějak se v příběhu vnitřně angažovat.
    Podobný problém je i u toho... tebou zmíněného textu, ačkoli ho má i u textů, které ty jako problematicé po této stránce nevidíš. Samotná akce prostě JE nuda. To, co z ní dělá něco, co je fajn, jsou věci kolem typu příběh, postavy, prostředí... případně sympatický způsob psaní.

    Dynamika má být především přiměřená a podřízená cíli a celkové kompozici. Rychlost, kterou doporučuješ, texty postavené na pomalém plynutí spojeném s ponorem naopak zabije - protože dynamiku tvoří atmosféra a jemné změny, které gradují tím, jak na sebe navazují a proporují se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj :-)

      Dynamika je samozřejmě jen jednou z položek, které tvoří funkční celek. Pak tu máme třeba atmosféru. Dobrým příkladem by mohly být filmy Vetřelec a Vetřelci... první díl je primárně založený na atmo, druhý má mnohem více dynamiky.

      Poměr těchto prvků, který vnímáme jako ideální, je výsostně subjektivní záležitostí - tak to prostě je. Snaha převést film do textu, naráží právě na problém v používání naprosto odlišných výrazových prostředků...

      Vymazat
  2. Rytmus a "šmrnc" je to, co mě na textech zajímá. Ale těžko to přesněji definovat, u mě je to otázka citu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Při čtení jsem si také bohatě vystačil s intuitivní prací. Ale pro psaní, to už je jiná... zkrátka vyvstala potřeba si určité věci pevněji definovat. nebo se o to alespoň pokusit.

      Vymazat
  3. V každom texte alebo filme by sa mala dynamika primerane striedať so statikou. Samozrejme, každý čitateľ, či filmový fanúšik, si nájde presne taký typ textu...filmu, ktorý vyhovuje jeho potrebám na dynamiku, prípadne pokľudné plynutie deja a ponorenie sa do neho. Preto je toľko rôznych kníh, filmov...a hádok skalných fanúšikov, teoretikov... :-D všetko je vec vkusu a chápania jednotlivca.

    OdpovědětVymazat