Síla jména

Po článku s úvahou, zda by bylo dobré mít v české fantastice něco jako „hobby“ kategorii jsem byl dotázán, kdy podle mne dochází k přechodu z kategorie „hobby“ k „profi“.

Pomiňme pro tuto chvíli tolik diskutovanou možnost, zda se dá v našem prostředí psaním uživit a zaměřme se přímo na onen dotaz.

Jak si tedy představuji onen spisovatelský „next level“?


Joanne Kathleen Rowling
Takový autor nemusí obíhat nakladatelství s napsaným textem, naopak. Vydavatel kolikrát nemá problém s autorem sepsat smlouvu na knihu, kterou teprve napíše. Jakmile se objeví někde jen zmínka o novém počinu takového spisovatele, je nakladatel nucen odpovídat na dotazy, kdy už to bude „venku“, fanoušci si vzájemně sdělují, jak moc se na daný titul těší, spekulují, jestli to bude stejně dobré, jako dosud vydané romány, s čím zajímavým autor zase přijde.

Stejně tak se hned po vydání vyrojí desítky recenzí, na zavedených serverech, i blozích…

Zkrátka, podle mého, u „profi“ spisovatele prodává i jméno. Je samo o sobě zárukou zájmů čtenářů a tím i prodejů. Můžete se nad tím pohoršovat, nemusí se vám to líbit, ale je to tak.

Zkusme se tedy nyní zamyslet, jak velkou roli tedy hraje v tomto případě jméno autora? 

Já vám to řeknu: obrovskou.

Všichni asi známe příběh kolem pseudonymu Robert Galbraith. Ač byl román Volání kukačky bezesporu dobře napsaný, přesto jej několik nakladatelství odmítlo s tím, že jde o neznámého autora, je to sice dobré, ale my chceme něco víc…

Když pak vyšlo najevo, kdo je skutečným autorem, rvali si vlasy. Doslova. Než se zjistilo, o koho jde, prodalo se dva tisíce kusů. Za tři měsíce. Což na debut rozhodně není nijak špatné. Ale během jediného týdne po odhalení skutečného autora vylétly prodeje doslova raketově – dosáhly 18 tisíc výtisků.

Taková je síla jména.

Na příběh se ovšem lze podívat i z druhé strany. A sice tak, že ani kvalitní text nikomu neotevře brány k vydání. Vydání takové knihy (jak vidno, nemusí ani jít nutně o prvotinu) je vždy sázkou do loterie.

Z toho pohledu je pak zajímavý pohled na autory, kteří vydali již několik knih, ale nikdo o nich vlastně neví. Pokaždé absolvují stejné kolečko po několika (desítkách) nakladatelstvích, pokaždé musí projít stejnou cestou, jako když se snaží udat prvotinu.

Mluví se o tom těžko, pokud vůbec. Ve chvíli, kdy text převezme nakladatel, se z něj totiž stává obchodní artikl. A platí pro něj stejná pravidla, jako pro každý jiný produkt. Pokud jej můžete zaštítit jménem, je jeho pozice na trhu o mnoho snadnější. Komunita fanoušků tvoří již dopředu jistotu určitých prodejů.

Svoje pak dělá i míra reklamy, kterou je produktu nakladatelství schopno poskytnout. Využít k tomu také sociální sítě je logickým krokem, potřeba je však i reklama jiná – například v tištěných médiích. Besedy nebo autorská čtení. Přednášky.

Netuším, jak přesně velký vliv mají na prodeje recenze, jsou však také určitým druhem reklamy. Ovlivňují ale dle mého zvláště tu nerozhodnou část čtenářů. Myslím, že pokud jde o již zavedeného autora (tedy se silným jménem), stávají se recenze z hlediska prodejů do jisté míry irelevantní. Lidi již vědí, co mohou čekat a koupí si daný titul tak jako tak.

Přece jen, to jméno je zárukou jisté kvality, zárukou toho, že čtenář dostane to, co žádá.

Problém ovšem nastává, pokud se tento produkt výrazně liší od očekávání. Autor náhle změní styl, nebo žánr. Vezmeme si na pomoc opět paní Rowlingovou. S oním pseudonymem přišla, jelikož se její jméno stalo synonymem pro Harryho Pottera. A jak zjistila po vydání románu Prázdné místo, takovou změnu čtenáři neustáli. Podvědomě očekávali text, podobný její dosavadní tvorbě.

Rozhodla se tedy začít znova, od nuly.

A vlastně se jí to povedlo. Vymanila se ze škatulky „maminka HP“ a až poté se mohla v plné parádě projevit i síla jména.

Jak tedy dnešní článek zakončit?

Lidé mají rádi velké příběhy se šťastným koncem. Inspirují je. Vidí v nich šanci, že se stejný scénář může opakovat i v jejich případě. Ovšem je třeba zůstat nohama pevně na zemi. Neexistuje nic, jako nárok na úspěch. Ten jde navíc jen velmi těžko změřit. On je také problém, že často vidíme pouze samotný výsledek, nikoli práci za ním. Ale přitom ani stovky hodin strávené nad textem nejsou zárukou, že dosáhnete vydání knihy, natož si vytvoříte ono již zmiňované silné jméno. Je to totiž také nemálo o štěstí.

To ale nikdy nepřijde k těm, kteří jen sedí se založenýma rukama.

Komentáře

  1. To máš tak když se s někým typu Sherlock bavíš po večerech o literatuře... :D Mimochodem, doplnila bych k tomu Eriksona - píšícího spisovatele, kterému Malaz vyšel pod pseudonymem... a projevil se jako zajímavější a úspěšnější než původní tvorba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, teto Eli, máš pravdu. Příkladů by se našlo mnoho. I u nás. Pozorovat, jak se ze jména postupně stane značka a následně brand (z marketingového hlediska jde o zásadní rozdíl), je naprosto fascinující proces :-)

      Vymazat
  2. Lidé mají rádi příběhy a jméno je vždy součástí takového příběhu. Motivace čtenářů mohou být různé: Někdy chtějí mít pocit jistoty dodržení určité míry kvality, někdy je za jejich zájmem pustá "bulvární" zvědavost, jindy se přimíchají i valéry snobství. Ale celé dohromady to funguje moc zajímavě a je radost to sledovat. A nemusí se zdaleka jednat o špičky oboru a globální celebrity; něco jako "budování značky" se úplně přirozeně týká každého člověka a jeho působení v různých oblastech; zrovna blogeři s tím mají myslím, četné a zajímavé zkušenosti :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nelze, než souhlasit :-)

      PS: Můžeme tomu říkat různě, ale v podstatě jde o marketing se vším všudy (minimálně v případě blogů intuitivní).

      Vymazat
  3. Jméno autora funguje stejně jako jméno firmy. Vše je v dnešní době hlavně o marketingu. Zajímavé mi přijde to, že někteří autoři nemusí moc pracovat na tom, aby se jejich jméno stalo synonymem pro úspěch a jiní, i když třeba s lepšími příběhy, na tom musí pracovat roky. :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář :-)

      Já se naopak domnívám, že za každým úspěchem stojí v první řadě tvrdá dřina - i když je to třeba prezentováno jinak. Ale souhlasím, že bez oné pověstné kapky štěstí ta cesta může trvat mnohem déle...

      Vymazat

Okomentovat