2018/07

Autorovy zápisky, týden sedmý


Dnes budou zápisky poněkud vážnější. Minimálně jejich druhá polovina...

Aneb liška míní, život mění, tak to chodí. Je třeba vnímat varovné signály těla i mysli. Jinak dojde k problémům. A o ty nikdo nestojí. Mezi takové ukazatele patří třeba dlouhodobý pohyb na hraně nemoci, nebo klesající výkony při tvorbě.

Ale pojďme se podívat na nejzajímavější okamžiky uplynulého týdne.


zdroj



Mikrotužka vs pentilka (pentelka). Vcelku zábavné zjištění, že ten druhý výraz je podle průzkumu na FB možná i častější. Pche. 

Nejspíš jde o sociální bublinu a literárně činní lidé jsou nakažení tímto podivným slovem.

Už jsem říkal, že nejvíc sněží, když máme službu na úklid?

Pancéřníčci jsou překvapivě sexuální aktivní. Lepí své jikry všude po akváriu.

Zmikund (ancistrus / přísavka) se zatím chová slušně a nechává obě holky na pokoji… otázka je, jak dlouho mu to vydrží…

Zase napadl vagón těch bílých sra…ndovních seskupení molekul vody – H2O, kde na jeden atom kyslíku jsou navázány dva atomy vodíku. Tato molekula se spojí s dalšími stejnými molekulami do struktury šestiúhelníku. A od tohoto základu roste dál…

Nebudeme to protahovat. Po pár hodinách je z toho beztak luxusní břečka.

Tvůrčí proces a ani progres za moc nestojí. Což o to, chuť na psaní nechybí, ale celý týden jsem neskutečně unavený, vláčný a ospalý. A bolí mě každé ráno klouby.

Vzhledem k probíhající chřipkové epidemii podezírám imunitní systém z guerillové války.

Ale jinak zvládám fungovat normálně. Relativně. Jen to psaní nového rukopisu je zabrzděné (oproti mým plánům), stejně jako já. Takhle ten kapitalismus opravdu nevybudujeme.

Na začátku roku jsem psaI, že nejde jet celou dobu naplno, občas je třeba zvolnit. Ta chvíle právě nastala. I proto raport 'Jak napsat knihu' dostane stopku. Dočasně. Než se z toho vyhrabu.

Zdraví mám jen jedno a stav „něco na mě leze“ trvá v podstatě už od poloviny prosince.

Navíc, nejsem v tom sám. Mají to i všichni v práci, takže se to v kolektivu točí stále dokola a vrací. Na zalehnutí do peřin to není, ale na jásání taky ne.

Celé to už pomalu přechází do chronického stavu, což nepovažuji za dobrý ukazatel – jeden si tak koleduje o skutečné problémy.

Člověk není stroj. Pokud vás motivace žene vpřed, máte dostatek nápadů, psaní vás baví, ale výsledky se stále zhoršují (psal jsem přibližně 1000-1300 slov každý den, nyní 250- 500), jde možná o první známku přepracování, které snadno a rychle přeroste do totálního vyhoření/znechucení. O to fakt nemám zájem.

Tak si dám pauzu. Přibližně měsíc. To by mohlo stačit. Pak uvidíme.

Zkusím víc číst, a pokud bude nápad, tak třeba spáchat nějakou tu povídku nebo článek, těch se ono trápení netýká… možná to chce jen provést změnu.

Sportovní terminologií – když si potřebujte odpočinout od běhání, neznamená to, že budete jen sedět na zadku. Můžete místo toho jezdit na kole, plavat, lozit po skalách… ale jistá pestrost je nutná, stereotypy dokáží s psychikou solidně zacvičit.

Neberu nic z výše uvedeného tragicky, k tomu opravdu není žádný důvod. Epocha rukopis zařadila do edičního plánu, předběžně kniha vyjde v dubnu. Takže mám vlastně úkol pro rok 2018 splněný. Jasně, na realizaci čekají i další projekty, ale na ty je dost času. Však je teprve únor…

Komentáře

  1. Se stavem "něco na mě leze" to máme podobné, jen už do toho zdaleka nešlapu tolik jako ty. Přeju tedy brzké a pokud možno i úplné uzdravení, nabrání sil a další chuti. Však ono se to zase brzy vystříbří, zvlášť když jaro užuž postává nesměle za dveřmi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, já myslím, že mi ten odpočinek prospěje tak jako tak. Aspoň se můžu vrhnout na ten stoh nepřečtených knih ;-) PS: Přeji i Tobě pevné zdraví a ať stav "něco na mě leze" neskončí nemocí!

      Vymazat

Okomentovat