neděle 11. února 2018

Ještě jednou o štěňatech (a kulturistech)


Minule jsem se zastával štěňátek. Neboť jsou bezbranná. Relativně. Jenže musím přiznat, že umí být někdy otravná, až protivná, potažmo dokáží pořádně vytočit. Navzdory roztomilosti by si do nich občas jeden rád s gustem kopl. Protože sem tam udělají loužičku přímo v obýváku a ještě jsou uražená, když jim dáte najevo, že takhle tedy ne.

Ale vůbec nejhorší případ nastane, když vás chce takové štěně poučovat, nebo dokonce vychovávat.

Nepovedený aport v podobě první knihy je jedna věc, tam klidně přimhouřím obě oči. Ovšem, aby vás takový cucák pěkně spatra přesvědčoval, že on to děla správně a chyba je u vás, to je už poněkud silná káva.

A pak jsem tomu kavkazákovi do očí řekl - neumíš vůbec hlídat a jsi kočičí mazánek!



Bohužel, tento trend platí nejen v literatuře, je platný všeobecně. Sebevědomí takových štěňat kolikrát nezná hranice. Mimochodem, právě toto považuji za primární zdroj neochoty s nimi spolupracovat, navzdory třeba naprosto zjevnému talentu. Pokud se do takové diskuze připlete i skalní fanoušek vycházející hvězdy, je o zábavu postaráno.

Stále si stojím za názorem, že do štěňat se nekope, ale z jejich strany je namístě určitá pokora. Jinak veškerá konverzace postrádá smysl.

Je skutečně rozdíl, pokud mi přijdou připomínky k románu od nakladatele/redaktora, se kterým mohu dané věci probrat, nebo mi ‚náctiletý‘ odborník, (jehož jedinou literární činností je působení ve FB skupině, kde řeší kreslení mapy k chystanému románu, bez níž nemůže začít samotný tvůrčí proces) řekne, že jsem to měl napsat celé jinak, protože bagr.

Aby bylo jasné, co tím myslím, vezmu to z jiného konce a dokonce i oboru. Rád chodím na blog Pavla Vacka, píšícího články o kulturistice, fitness, výživě, prostě o věcech s cvičením úzce spjatých. Jeho texty jsou nejen zábavné, ale také poučné - obsahují důležité rady a informace. A dají se  aplikovat i na jiná odvětví, než kulturistiku.

Pozn: Mimochodem, pan Vacek dobře ví, o čem píše, je dlouholetým reprezentantem ČR v tomto sportu, má za sebou i nemalé úspěchy.

V jednom ze svých článků zmiňuje pan Vacek právě štěňata. Typicky jde o šedesátikilového borečka ve věku čtrnácti či patnácti let, který radí profesionálům, (co mají přes paži více, než onen teenager v pase), jak mají správně cvičit, aby vůbec dosáhli nějakých výsledků. A k tomu adolescent přidá poznámku, že stejně sypou. To on, kdyby měl stejné podmínky, (protože studuje, musí se věnovat své dívce, chodit na pivo či diskotéky s kamarády, a proto nemá čas), jako tito profesionálové, tak by jim ukázal, jak se to dělá - a bez anabolik.

Pojďme si nyní toto velkohubé prohlášení poněkud rozebrat.


Chci podmínky jako profesionálové

Cože? To jako vážně? Uvědom si, milé stěně, že oni začínali stejně jako ty. Aby se dostali tam, kde jsou, stálo je spoustu času, dřiny a odříkání. Museli se poprat s neúspěchy, stejně jako ustát úspěch, což je kolikrát ještě namáhavější. Prošli celou tu cestu. A teď přijdeš ty, a oni si mají sednout na zadek? Brát tě jako rovnocenného partnera?

Tohle není o zásluhách, ani o tom, jak dlouho si ve hře. Ale o slušnosti, o respektu, o tom, co jsi dokázal. Což můžeme shrnout jediným slovem. Nic. Kromě řečí, jak uděláš za pár let díru do světa. Tak se nediv, že tě pošlou do fitka, nabrat pár kilo svalů. A to ještě v tom lepším případě.

Chceš jiný příklad? Jak by ti bylo, kdyby si udělal jízdy, složil zkoušky na řidičák, ale průkaz dostal někdo jiný, protože prohlásí, že umí jezdit autem lépe než ty? Asi ne moc dobře, že?


Děláš to špatně

Sám neuděláš ani tři kliky, ale každému dokážeš během tří minut sestavit jídelníček na míru a naordinovat trénink, po kterém z něj bude za tři měsíce nový mistr Olympia. Úžasné. Tím možná ohromíš někoho, kdo je v posilovně poprvé. Ale já bych se zeptal jinak – proč ty tedy nejsi aspoň mistr světa, nebo republiky? A nebo, když se vrátíme na okamžik zpět ke psaní, proč nemáš venku ještě ani povídku ve sborníku?

Aha, světové spiknutí. Konspirace iluminátů. Mafie. Fajn. Proto vlastně potřebuješ ty profi podmínky. Už chápu.

Taky ti dám jednu radu. Zkus místo těch keců jednou pro změnu makat.

Ale ty prý cvičíš už osm let. Fakt? Já bych se vsadil, podle toho jak vypadáš, že jsi do posilky přišel dnes poprvé. Hezký hadry. Jen se v nich asi bojíš zpotit. Takže ses přišel místo cvičení jen předvádět? A to mi má jako imponovat?

Máš špatnou genetiku? Dost dobrá výmluva. Zajímavé, že když jde o úspěchy, vybíráš si ty, co jej dosáhli relativně snadno. Díky talentu. Víš ale, že jsou lidé, kteří se i pro ten nejmenší úspěch neskutečně nadřeli? Museli překonat nespočet potíží, než se dostali k vysněnému cíli – a trvalo jim to pětkrát déle, než těm, co měli talent a štěstí. Proč si nevezmeš za vzor právě je?

Já tedy skutečně raději půjdu pro radu ohledně cvičení k tomu, kdo má přes ruku padesát centimetrů a tři tituly mistra republiky, než k někomu, kdo nezvládne ani jeden shyb.

A ještě lépe. Nebudu toho profíka rušit při cvičení, budu sledovat, jak to dělá. Nebo si zjistím, jestli nepořádá seminář. Klidně i placený. To mi dá určitě mnohem víc, než sezení u piva s výše uvedenými, značkově oblečenými, odborníky. 

Ale až budu potřebovat poradit ohledně nákupu nových hadříku, určitě za nimi zajdu. Slibuji.


Stejně všechno dosáhli pomocí anabolik

Typický povzdech. Ve psaní je možno steroidy nahradit slovem známosti, protekce apod. Kromě toho, milé štěně, že tím bagatelizuješ odvedené roky tvrdé dřiny, uvědom si jedno. Pokud tohle někomu vmeteš do obličeje (dobře, ty jsi ale stejně zbabělej sráč, tak budeš komentovat anonymně, že?) nečekej, že tě za to budou chválit. Vidím to spíš na blokaci, nebo doporučení k návštěvě gynekologa (pokud nevíš, proč máš jít zrovna tam, zeptej se starších, zkušenějších kamarádů v oblíbené FB skupině).

Hlavně ovšem nezapomeň, v návalu uražené ješitnosti, označit dotyčného za nafoukaného namyšleného nýmanda. Všechny čtyři lajky od tvých kámošů toho zlého profesionála spolehlivě hodí do depky. Tomu věř! 


Nějaké to shrnutí na závěr…

Je dobré si uvědomit, milé stěně, že stejně jako u těch kulturistů, vidíš pouze výsledek. Knihy v obchodě. Fotky spisovatelů na křtech a conech. Ale aby tohle všechno měli, museli tvrdě makat. Odsedět hodiny u počítače, zatímco ty se bavíš s kamarády na díze, debatuješ v kavárně o nových trendech, nebo hraješ (už pokolikáté?) Call od Duty. Oni leželi v knihách a studovali reálie, zatímco ty si děláš selfíčka na výletech.

Takže ještě jednou, pěkně polopaticky: pokud hodím štěněti aport, očekávám, že mi ten míček přinese. Nebudu přitom řešit, jestli mu to trvá delší dobu, než dospělému psu. Piškot dostane stejně. Ale jestli mi namísto toho samou láskou začne hoblovat nohu, nebo projeví snahu o prokousnutí (mého) lýtka, dostane novinami po čumáku. Pořádně.

Chápeme se? Výborně! A teď laskavě švihej pro ten míček.

Žádné komentáře:

Okomentovat