neděle 1. dubna 2018

2018/13

Autorovy zápisky, týden třináctý

Motto týdne: Liška, která čeká, až spadne slepice z hřadu, zůstane o hladu.
  • Přemýšlím nad novými sluchátky k mobilu. Nějakými lepšími. 
  • A pokud budou bezdrátová, aby se nemusela moc často nabíjet.
  • Výběr je veliký. Snad až příliš.



  • Po dlouhé době mám konečně volný víkend. A jako bonus i pondělí. 
  • Jsem happy jak dva grepy. Možná i tři.
  • Už to bylo fakt potřeba.
  • Odpočívám, čtu, opravuju, cvičím, poslouchám muziku…
  • …a přitom přemýšlím i nad několika projekty.
  • Prioritou je samozřejmě doopravit rukopis.
  • Za volno jsem s tím dost pohnul a zapsal si i pár dalších nápadů.
  • Jenže, jeden se otočí a den je pryč.
  • Ve chvíli, kdy jsem cca ve středu vyslechl nechtěně rozhovor, kde se nadšeně bavila dvojice „lidí“ o tom, jak rozbrečeli tu „krávu na kase“ a pak vytočili „neschopnou“ obsluhu na poště u okýnka, jsem se hrozně naštval.
  • Chlubit se tím, že si vyleju zlost na někom cizím? Co to má jako být za přístup? A ještě z toho mít dobrý pocit, protože tyto profese někdo považuje za podřadné?
  • Od té doby si dávám velký pozor na to, abych nikoho za pultem nebo přepážkou nezapomenul pozdravit, usmál se na něho, nebo mu popřál pěkný den. A to, i kdyby mi byl nepříjemný.
  • Ano, platí to i u servírek a číšníků.
  • Úsměv je zadarmo, vážení.
  • Jen doufám, že z mého úsměvu dotyční neutrpí nervový otřes.
  • Výjimka jsou podomní obchodníci, kteří ruší i ve svátky nebo o víkendech.
  • Ty bych střílel bez milosti.

2 komentáře:

  1. Mám s tímhle výbornou zkušenost z Japonska, kde skoro všichni ve svém zaměstnání někomu slouží a musí být hodní, takže pak když se dostanou do pozice toho, komu slouží někdo jiný, občas mají tendenci si na něm zchladit žáhu jen proto, že oni jsou na tom vlastně stejně a musejí to v sobě dusit. No a já jsem v jednom hotelu pod Fudji, kam chodila spousta podobně přezíravých lidí, naopak byl i na poslední servírku nebo pokojskou usměvavej a milej, když mi něco obzvlášť chutnalo nebo jsem byl s něčím opravdu spokojenej, klidně jsem šel poděkovat až do kuchyně a pozdravil jsem cestou i ty, co "v zákulisí" myli nádobí. No a když jsem pak po šesti dnech odjížděl, přišla se se mnou obřadně rozloučit celá právě sloužící směna :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo. Všechno je to jen o lidech :-)

      Vymazat