2018/14

Autorovy zápisky, týden čtrnáctý

• Asi už je tu zase to jaro.
• Holkám se zkracují sukně a naopak prodlužují záchvaty pylové alergie.
• Zřejmě by to mělo na mě působit nějak rodino-tvorně, cloumat mnou vášně, touhy, nebo rozmnožovací pudy.
• Bohužel, tohle jsem zažil naposledy na počátku druhohor.

Je mi jasný, že jsem ten obrázek měl dát na konec textu,

beztak jste to otevřeli jen kvůli němu :-P

zdroj

• Takže to, že se lidi na veřejnosti koušou do hlavy, nebo rvou první kytky, aby dali najevo, jak moc jsou zamilovaný, mě nechává chladným.
• A víc než sledování samiček, co usilovně vrtí pozadím v minisukni, mě rajcuje představa, že se pořádně vyspím.
• Asi budu muset počkat na tu druhou (či třetí) mízu.

• A jak tak koukám na stejně starý kolegy, nastává v jejich životě (a tím pádem i v tom mém) kritický okamžik.
• Svoji oblíbenou průpovídku „dobrý kohout nepřibere“ budu zřejmě muset po dlouhých dvaceti letech nenápadně vyměnit za něco vhodnějšího. 
• Třeba „hubená liška není úspěšný lovec,“ nebo tak něco.
• Možná na ten nový slogan vypíšu tendr.
• Nebo si pořídím další dvě (popřípadě tři) milenky.
• Kecám, už tak nemám na nic pořádně čas, ještě tohle do baráku.

• Ano, přiznejme si to, zpohodlněl jsem…
• Sečteno podtrženo - kila navíc nevadí, sádlo ano.
• Omezovat se v jídle odmítám, takže budu muset víc cvičit…
• …že je to v přímém rozporu s tvrzením o pohodlnosti, vím.
• PS: Očividně je několik druhů lenosti.
• PPS: Snad mi nově narostlé bicepsy nepotrhají rukávy u oblíbených triček.

• Několikadenní záchvat těžké melancholie* neměl naštěstí dopad na moji pracovní morálku a dokázal jsem jej navíc úspěšně kamuflovat před širokou i úzkou veřejností.
• Nějaký tydýt prý kdysi prohlásil, že všechno zlé je pro něco dobré.
• Nehádám se.
• Protože po dlouhých letech jsem zase napsal několik básní.
• A vůbec poprvé ve formě volných veršů.
• O jejich kvalitě si však nedělám žádné iluze.
• Obsah totiž plně odpovídal mé inteligenci a náladě.

* By mě jako fakt zajímalo, jestli podobnými duševními stavy trpí i jiní spisovatelé nebo autoři… Vím, že například Ota Pavel moji oblíbenou povídku Smrt krásných srnců napsal v psychiatrické léčebně, ale tak daleko to u mě zatím nedošlo a doufám ani nedojde. Popravdě, zatím mi tyhle výkyvy nálad při tvorbě spíš pomáhají, než aby škodily.