2018/16

Autorovy zápisky, týden šestnáctý

• Fantasy, jaká tu ještě nebyla! 
• Znovu se potvrdilo, že nejtěžší je hledět si sám sebe a nekomentovat věci, do kterých mi vlastně nic není. A dnes (je čtvrtek) jsem si to připomenul a konal v souladu s touto zásadou.
• Budiž tedy i napříště pochváleny sponzorované příspěvky na sociálních sítích. Uctím je minutou ticha.

zdroj

• Audit v práci dopadl na výbornou. Na naše pracoviště ani nedošel. Možná je to dobře.
• Pro něj i pro nás.
• Být v sobotu v práci bylo sice nutné, ale nesnesitelné. Do ucha jsem si přitom pouštěl audioknihu Velký cirkus. I tak jsem vypadl o hodinu dřív, než bylo v plánu. 
• Něco visí ve vzduchu. Blbě se mi spí. Sny jsem neměl už několik let a jsou to fakt haluze, co si budeme nalhávat. Do snáře raději nekoukám…

• Zajímavé, jak se při hledání reálií nebo (samo)studiu dá narazit na věci, které by vás nikdy nenapadly a nikdy jste o nich neslyšeli.
• Ano, mám značné mezery ve vzdělání…
• Ale zajímalo by mě, kolik lidí ví, co byla tzv. chlebíčková aféra…
• Kdybych tohle použil v románu/povídce, kolik lidí by si klepalo na čelo? 
• A vůbec – třeba atentát na Heydricha. Kdybych napsal, že se po všech těch přípravách jednomu z útočníků zaseknul samopal, kolik lidí by to hodnotilo jako úpornou snahu o zdramatizování a vyšponování situace?
• Faktor zvaný náhoda je totiž očividně v samotném životě kolikrát výraznější a znatelně více ovlivňuje děj, než by bylo přijatelné v románech.
• Tohle téma je venkoncem velmi zajímavé. Málokdy je totiž žádoucí, aby příběh v knize rozhodla „prachobyčejná“ náhoda. K vítězství by měl přece dojít hrdina pomocí svých schopností intelektuálních a fyzických, popřípadě za asistence týmu složeného z výrazných individualit.
• Nebo ne?