sobota 26. května 2018

2018/21

Autorovy zápisky, týden dvacátý prvý

  • Při psaní tohoto článku jsem se nejméně 5x přistihl, jak sedím a čumím „do blba“.
  • Ukazuje to na něco důležitého? Nejspíš ne.
  • Mám asi jen zrovna čumící období. Jako jsem už měl už mnohá jiná.
  • Mimochodem, jsem asi nový mistr světa (minimálně ale Evropy!) v koukání do zdi a linolea.
  • Hlavně po ránu. A stále se v tom lepším.
  • Pravda, piju u toho kafe, ale to na výkonu jako celku snad moc neubírá.
  • Nebo ano?



  • Schválně, jak dlouho dokážete sledovat, že venku za oknem blbnou straky?
  • Pokud více než hodinu dvacet, jste lepší než já.
  • No, a pokud přitom pijete čaj a přemýšlíte o křížových výpravách do Pobaltí, asi mi vidíte do hlavy, nebo se mnou sdílíte RAM-ky.
  • Což pro vás není rozhodně dobrá vizitka. Polepšete se.
  • Mám pak totiž i za vás nehorázné výčitky svědomí, jak hrozně mrháte časem.
  • Kecám, je mi to úplně putna, ale nechtěl jsem vás ranit…

  • Terra Mariana (německy Marienland), hmm. Tuhle část evropských dějin je třeba prohlédnout více zblízka, skrývá v sobě zajímavý potenciál…

  • Celý týden mě honí mlsná. Něco bych si dal, ale jaksi nevím co. Snad nebudu těhotný.

  • … jo, a tomhle vypisování jednotlivých bodů se prý v žurnalistice (údajně) říká listicle.
  • Fajn, jsem zase o něco chytřejší.
  • No, že budu někdy, byť na intuitivní bázi, používat něco z tohoto oboru, jsem opravdu netušil.

  •  A nakonec jedna věc, co se mi fakt nelíbí, ale nic s ní neudělám.
  • Typicky příklad: Vedle celkem dost frekventované vozovky je chodník, co má na šířku tři metry. A dvě maminy s kočárky jdou vedle sebe – po silnici. 
  • Proč, když chodníky i u nás v Zapadákově mají nájezdy?
  • Ještě vyšší level je pak maminka na chodníku zakecaná s kamarádkou, která má kočár vystrčený do silnice. Tady taky naprosto běžný obrázek.
  • Vadí mi to jako řidiči a být otcem takového dítěte, tak se vzteknu… 
  • Tahle jen pokrčím rameny a jdu dál. Ale rozčiluje mě to. Neskutečně.
  • Jo, kdyby do nich nějaké auto drclo, to by byl oheň na střeše, co?
  • Blah.


neděle 20. května 2018

2018/20

Autorovy zápisky, týden dvacátý

Tentokráte budou v hlavní roli umělá prsa, šibenice a požární hlásič...

  • Náhodou jsem opravoval jeden ze strojů delší dobu a ženské vedle probíraly prodlužování vlasů.
  • S tím, že několik z nich má toto dokonce i aplikováno.
  • Tento více než hodinový rychlokurz byl zajímavý.
  • …a ty vole na kole, je to opravdová alchymie.
  • Samozřejmě, že tohle nemohlo zůstat bez odezvy.
  • Proto jsme hned na snídani probírali umělá prsa (pro chlapa nejzajímavější téma - fakt jako pískají v letadle? A dá se s tím pak kojit? Jaké je to na dotek?)
  • Prý jsou i implantáty do lýtek a ramen, to jako fakt?
  • Ale nejvtipnější okamžik nastal, když se po návratu z jídla mladší kolega optal ženských, jestli není lepší být přírodní.
  • Takový dlouhý seznam, kde si co jaká žena pracující u nás ve fabrice nechala upravit, nikdo nečekal. Umělé vlasy, botox a liposukce atd. jsou asi už naprosto běžnou věcí. Jen já jsem zaspal v čase. Doba křemíková a silikonová už zřejmě dávno dorazila.
  • Auč...
  • Někdy je lepší zůstat v nevědomosti.



  • Vymazal jsem z mobilu aplikaci pro FB. Stačí ji mít na notebooku. Už tak se mi zdálo, že na něm trávím zbytečně moc času.
  • Navíc dost „žere“ data. A pro nutnou komunikaci je Messenger plně dostačující.

  • Menší návrat do dětských let znamenalo objevení varianty mobilní hry šibenice.
  • Tyhle slovní kvízy nebo hry typu Pixword a podobně mají něco do sebe.
  • Rozšiřují slovní zásobu (učí nás používat synonyma - kvůli opakování v textu) a pomáhají logickému myšlení.
  • Jen hrozně kradou čas, ale na svačiny v práci dobrý…


  • Zlo, level 99 – městský rozhlas, svolávající hasiče. Kupodivu, nejčastěji huláká, když usínám. Co su,  krucifix, požárník?
  • Nejsem.
  • Tak proč mě jako buděj?
  • A mám, bohužel, tlampač skoro přímo proti oknu, pod kterým spím.
  • A jelikož si chodím po návratu z práce na hodinku lehnout, výsledkem nedobrovolného probuzení pak bývá migréna po zbytek dne.
  • Zajímavé, klasický budík mi tyhle stavy nezpůsobuje.
  • I když vlastně posledních pár let se budím pár minut před tím, než zazvoní. Ale taky v neděli, když nezvoní…



neděle 13. května 2018

2018/19

Autorovy zápisky, týden devatenáctý
  • Událostí týdne je pro mnoho lidí nepochybně Svět knihy.
  • Středobodem mého vesmíru jsou ovšem momentálně značkovací lasery, kterým končí po dvaceti letech od data výroby support, a je za ně třeba najít náhradu kompatibilní se stávajícími stroji. Postupně totiž odcházejí do věčných lovišť.
  • Lasery i ty stroje.
  • Ještě si s tím tuším užiju dost zábavy.


  • Pustil jsem si po dlouhé době opět film 300: Bitva u Thermopyl a znovu, i po letech, jen těžko rozdýchával překlad „Teplé brány“.
  • WTF. Za co, Svatá liško? Za co?
  • Jinak jde samozřejmě o prudce nakažlivou směs nadsázky, přehánění, vizuálních orgií a patosu, která odjakživa patří ke komixu a kterou nelze nemilovat. 
  • Povážlivě se mi rozšiřuje seznam knih, které prostě musím mít. Byt ovšem není nafukovací. Není to kam dávat. A to jsem už před lety rezignoval na komixy, to se prostě nedá.
  • Elegantním řešením by bylo pořízení samostatné pracovny a knihovny. V novém samostatném bytě. Představa je to fajn, ale copak kradu?
  • Odpověď je snadná: Ne. 
  • Ale vsadit sportku/eurojackpot bych si mohl. Třeba se jednou štěstí unaví a…
  • Dobrý vtip. Tak zpátky na zem.
  • Nikdy jsem v životě nic nevyhrál, takže se hezky zase uklidníme.

PS: Objevil jsem do mobilu androidní appku Adobe Photoshop. Je zadara, bez reklam (sic!) – a na rychlé opravy fotek v mobilu více než dostačující. Fakt mi udělala radost.

středa 9. května 2018

Bublina

Občas se mluví o tom, že sci-fi a fantasy komunita má vlastní svět, který ostatní lidé moc nechápou. Že žijí v tzv. bublině. Ono na tom asi něco bude.





neděle 6. května 2018

2018/18

Autorovy zápisky, týden osmnáctý

Tentokráte o tom jak (někteří) autoři přemýšlejí…



  • O práci nemá cenu mluvit.
  • Tak vás dnes nechám lehce nahlédnout do myšlenkových pochodů autora.
  • K zajímavým úvahám vedla věta z článku o Procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského.
  • Rozsudek byl vykonán 3. prosince 1952.
  • Těla popravených spálena.
  • Popel – podle článku Petra Zídka v Lidových novinách – nasypali příslušníci StB „pod prokluzující kola služebního tatraplánu kdesi ve středních Čechách“.

  • Následná debata (v práci) se nesla v duchu toho, že i rozsypání popelu na rozptylové loučce je dnes zpoplatněno. A že to není levná záležitost.
  • Já si pak představil situaci, že vám stát za popravu rodinného příslušníka vystaví fakturu, kterou musíte zaplatit do určitého data, jinak dojde k soudní exekuci.
  • Pozůstalá rodina se tak nyní ocitla nejen bez živitele, ale ještě si bude muset na zaplacení té popravy vypůjčit. Zní to příšerně, že? 
  • … ale tohle určitě již někdo zpracoval…
  • … nebo ne? Mám však pocit, že jsem tuhle myšlenku již někde zachytil…
  • Bude se to muset ověřit.
  • Nebo ten nápad aspoň zapsat a někdy se k němu zase vrátit…

  • No vidíte, a tohle je ještě jedna z těch lepších, poměrně přijatelných myšlenek.
  • Nakonec je dobře, že se ne všechny mé nápady dostanou na papír.
  • Asi bych velmi brzy skončil ve svěrací kazajce. 
  • Nebo moji čtenáři.
  • Kdoví proč, druhá varianta se mi líbí mnohem víc.
  • Hej! Příběh o knize, po jejímž přečtení dotyčný/dotyčná zešílí? Nebylo to už tady taky?
  • Neobjevuju znovu kolo, nebo Ameriku? *[1]

*[1] Myslím (In)kontinent, ne román od Kafky. Přesto hned vzápětí hrot pera šustil po stránce zápisníku…

  • Mno, raději toho pro dnešek už nechám, myslím, že to stačilo. 
  • Příští týden se už zase ponese v rozumném duchu.
  • Možná.
  • Snad.
  • Slíbit to ovšem nemohu…