Autorovy zápisky, týden dvacátý prvý
- Při psaní tohoto článku jsem se nejméně 5x přistihl, jak sedím a čumím „do blba“.
- Ukazuje to na něco důležitého? Nejspíš ne.
- Mám asi jen zrovna čumící období. Jako jsem už měl už mnohá jiná.
- Mimochodem, jsem asi nový mistr světa (minimálně ale Evropy!) v koukání do zdi a linolea.
- Hlavně po ránu. A stále se v tom lepším.
- Pravda, piju u toho kafe, ale to na výkonu jako celku snad moc neubírá.
- Nebo ano?
- Schválně, jak dlouho dokážete sledovat, že venku za oknem blbnou straky?
- Pokud více než hodinu dvacet, jste lepší než já.
- No, a pokud přitom pijete čaj a přemýšlíte o křížových výpravách do Pobaltí, asi mi vidíte do hlavy, nebo se mnou sdílíte RAM-ky.
- Což pro vás není rozhodně dobrá vizitka. Polepšete se.
- Mám pak totiž i za vás nehorázné výčitky svědomí, jak hrozně mrháte časem.
- Kecám, je mi to úplně putna, ale nechtěl jsem vás ranit…
- Terra Mariana (německy Marienland), hmm. Tuhle část evropských dějin je třeba prohlédnout více zblízka, skrývá v sobě zajímavý potenciál…
- Celý týden mě honí mlsná. Něco bych si dal, ale jaksi nevím co. Snad nebudu těhotný.
- … jo, a tomhle vypisování jednotlivých bodů se prý v žurnalistice (údajně) říká listicle.
- Fajn, jsem zase o něco chytřejší.
- No, že budu někdy, byť na intuitivní bázi, používat něco z tohoto oboru, jsem opravdu netušil.
- A nakonec jedna věc, co se mi fakt nelíbí, ale nic s ní neudělám.
- Typicky příklad: Vedle celkem dost frekventované vozovky je chodník, co má na šířku tři metry. A dvě maminy s kočárky jdou vedle sebe – po silnici.
- Proč, když chodníky i u nás v Zapadákově mají nájezdy?
- Ještě vyšší level je pak maminka na chodníku zakecaná s kamarádkou, která má kočár vystrčený do silnice. Tady taky naprosto běžný obrázek.
- Vadí mi to jako řidiči a být otcem takového dítěte, tak se vzteknu…
- Tahle jen pokrčím rameny a jdu dál. Ale rozčiluje mě to. Neskutečně.
- Jo, kdyby do nich nějaké auto drclo, to by byl oheň na střeše, co?
- Blah.
