Projekt R10 - Martin Fajkus

Rozhovor s Martinem Fajkusem, šéfredaktorem časopisu Pevnost.

Martin Fajkus 
(autorem ilustrace je Dan Černý)



1) Napřed nám řekni něco o sobě. Kdo jsi, kde ses tu vzal, jaké máš záliby a proč vlastně píšeš recenze? A neboj se rozepsat. Ano, chci, abys udělal recenzi sám na sebe.

Jmenuji se Martin Fajkus a strašně rád bych sám sebe viděl jako snílka a fantastu. Miluju knihy a ještě víc fantastiku. Mám rád vůni nových knih a jsem závislý na čtení. K mým dalším úchylkám patří sbírání pokřtěných knih a podepsaných výtisků s věnováním. V poslední době jsem objevil kouzlo komiksu, hlavně toho erotického. Spoustu let píšu pro časopis Pevnost a už skoro čtyři roky jsem jeho šéfredaktorem. A tahle „práce“ mě neskutečně těší a hluboce naplňuje. Mimochodem, nerad bych dělal recenzi sám na sebe, nebylo by to profesionální. Ale až jednoho dne umřu, rád bych měl na náhrobku: „Chlápek, co miloval knihy a svoji ženu.“ Nebo spíše: „Chlápek, co miloval svoji ženu a ostatní knihy.“

A proč píšu recenze? Rád se s ostatním dělím o dojmy z přečtených knih. No a recenze je jedním ze způsobů, jak to dělat. (A navíc se za ně dají získat knihy úplně zadarmo :-) – ale to prosím nikomu neříkej…)


2)  A teď k recenzím, zatím primárně knižním. Jak je píšeš? Děláš si během čtení poznámky, nebo to sepíšeš všechno po dočtení?

Chceš tedy znát moje know-how? Nedělám si poznámky, protože čtu na všech možných i nemožných místech od vlastní postele po vlakové kupé či fronty v obchodě. Ale pokud mám s sebou tištěný výtisk, ohýbám rohy stran, které mě nějak zaujaly, abych se k nim mohl vrátit (Jó, vím, že je to barbarství, ale co mám dělat?). Po dočtení nechám pár dní příběh uležet v mysli a následně píšu.


3)  Čteš i další recenze na knihu, kterou si hodnotil? Sleduješ i recenze svých bratrů a sester ve zbrani?

Abych se přiznal, v naprosté většině cizí recenze nečtu. Tedy, kromě těch, které mi projdou rukama, když edituji Pevnost. Ale to jsou recenze na knihy, jež já sám nerecenzuji. I když spoustu z těch knih mám také samozřejmě načteno. A pak je celkem zajímavé porovnat svoje dojmy s dojmy recenzenta. Někdy se mi zdá, jako bychom četli úplně jinou knihu. A přitom, když se pořádně zamyslím, obvykle si uvědomím, že bychom mohli mít pravdu oba. Jen jsme si prostě z textu „vypíchli“ něco jiného.


4)  Dokážeš si knihu užít jako běžný čtenář, nebo v ní hned hledáš věci, které pak zmíníš v recenzi? Čteš i knihy, které nebudeš recenzovat?

Vždycky si knihu užívám jako běžný čtenář! Protože to já jsem především. A důležité pro mě je, aby mě příběh uspokojil, uchvátil, okouzlil, abych kvůli němu ztratil pojem o čase, zapomněl vystoupit z tramvaje na zastávce… prostě, aby mě zaujal a vtáhl do děje… Ale samozřejmě si všímám i věcí, které bych pak rád použil v recenzi. Neznamená to, že to nakonec udělám. Vše závisí na prostoru a času. Jsem třeba velmi tolerantní čtenář, ale všimnu si, když jsou v knížce opravdu špatně udělané korektury, překlepy, chyby a podobně. A na druhou stranu, když jsou v příběhu logické nesrovnalosti nebo je úplně stupidní.

Jinak, čtu spoustu knih, které vůbec nerecenzuji. Možná, že se budeš smát, ale spoustu z nich si pořídím na základě recenzí v Pevnosti. Obvykle, když je edituji, pár textů mě zaujme natolik, abych si je obstaral. Nebo jsem schopný v 9 večer zavolat Wojtovi Běhounkovi domů a pak třeba i tři čtvrtě hodiny kecáme o knihách, které právě čteme, nebo na které se těšíme. A minimálně já si to strašně užívám. (Wojta doufám taky.) Podobně jsem na tom třeba s Borisem Hokrem. Jo, když mi jednou dáš své telefonní číslo, jsi ztracený.


5)  Někteří recenzenti zároveň píší knihy. Takže věčná otázka – je to dobře, nebo ne? Nejde o střet zájmů, takříkajíc sezení na dvou židlích?

Já v tom nevidím problém, když zrovna nerecenzují svoji vlastní knihu. I když teď mě napadá, že by to byl docela zajímavý nápad – postavit proti sobě recenzi čtenáře a autora. Myslím si, že většina autorů ve své podstatě miluje příběhy a umí je ocenit. I když to zrovna nejsou ty jeho.


6)  Co ty a audioknihy?

Občas je poslouchám při práci nebo jen tak v posteli. Je to zajímavá zkušenost. Třeba u Na ostřích čepelí nebo Mycelií jsem zjistil, že to přináší úplně nový stupeň prožitku. Objevil jsem detaily, které jsem jako čtenář vůbec nezaregistroval nebo přehlédl. Takže audioknihy mají za mě palec nahoru. Ale přece jen radši mám tištěné knihy. Nic se nevyrovná jejích vůni, když čerstvě přijdou z tiskárny.


7)  Recenzent říká, co je a není dobrá kniha, přičemž autor nemá v podstatě možnost se hájit. Ať už jsou to výtky oprávněné, nebo ne. Aby ale tahle hodnotící funkce měla reálnou váhu, musí i recenzent mít nějakou úroveň. Jak je podle tebe možné ve vlastních řadách oddělit zrno od plev? Jaké vlastnosti má mít podle tebe kvalitní recenzent?

Máš pravdu v tom, že když kniha vyjde, tak jde autor s kůží na trh, přičemž se proti kritice svého díla nemůže moc bránit. Na internetových fórech sice může přidávat vlastní komentáře, ale vždy se tak nějak předpokládá, že autor bude své „dítě“ hájit do poslední kapky krve a objektivita nebude zrovna parametr, jímž se bude řídit v první řadě. Takže kvalitní recenzent je hodně důležitý. A jak zjistit, kdo kvalitní je a kdo ne? Někdy to poznáš na první pohled.

Když se recenze hemží spoustou chyb, je zbytečně agresivní, plná expresivních slov či nenávistných útoků, je celkem jasné, že její autor asi nebude etalonem kvality. Častokrát to bývají nejrůznější hejteři a grafomani, pro něž je nejdůležitější co nejrazantněji prezentovat vlastní názor a co nejdrsněji pohanět recenzované dílo, přičemž jsou jim všechny prostředky dobré. Před nedávnem jsem se setkal s recenzí, ve které bylo napsáno, že jistý román by mohli číst jen retardovaní idioti. A vzhledem k tomu, že jsem ten román také četl a líbil se mi, tak …

Dobrý recenzent si musí uvědomovat, že jeho recenze je sice založená na vlastních dojmech z knihy, ale je určená pro ostatní čtenáře, primárně pro ty, kteří knihu zatím nečetli. Základem je sice ono subjektivní líbí/nelíbí, ale rozhodně by mělo být podloženo argumenty. Navíc musí uvažovat nad důsledky svých slov a snažit se recenzi co nejlépe vybalancovat. Je jednoduché odsoudit knihu, když má úplně stupidní děj, a ještě navíc odfláknutou redakci se spoustou chyb.

Jenže co kniha, která má skvělý nápad a výborný příběh, ale zprasenou redakci? Jak moc se má ta poslední informace zdůraznit? Nezabiju tím jinak dobrou knihu a nadějného autora? A když špatnou redakční práci upozadím, nebudou se čtenáři cítit naštvaně a ošizeně? A jak moc velká by měla být zpětná vazba pro autora? Do Pevnosti č. 7/2018 jsem dělal rozhovor s Genevieve Cogmanovou, autorkou cyklu Neviditelná knihovna. A ta se v něm svěřuje, že zásadně nečte recenze na své knihy na Amazonu, Goodreads ani jinde. Tvrdí, že jde o sebevědomí autora a že je docela frustrující zjistit, že některým čtenářům se její knihy vůbec nelíbí.

Ale když si tak teď znova čtu předchozí odstavec, najednou mi připadá příliš nabubřelý a složitý. Možná, že opravdu stačí jen odpíchnout se od toho, jestli se vám kniha líbí, nebo ne, a vynášet jednotlivé argumenty. A na konci mít z recenze dobrý pocit.

A jaké vlastnosti by měl mít dobrý recenzent? Měl by mít dost načteno, aby mohl porovnávat. Také by měl být trpělivý, pečlivý, pozorný, tolerantní i nemilosrdný a hlavně by měl milovat knihy a fantastiku obzvláště.


8)  Napsal jsi někdy negativní recenzi na knihu, ze které byli ostatní naopak nadšení? Jaké byly reakce autora a jak ses s nimi vypořádal? Nebo se negativním hodnocením cíleně vyhýbáš?

Napsal jsem i pár negativních recenzí, ale většinou to bylo na knihy zahraničních autorů, takže reakce autora jaksi nebyla. Kdyby ale byla, zřejmě bych se pokoušel věcnými argumenty obhájit svůj názor. Jinak se musím přiznat, že vzhledem k své funkci si v naprosté většině knihy na recenzi vybírám sám. A jde o knihy, na které se moc těším. Navíc, jak jsem už zmínil, jsem velmi tolerantní čtenář a nadšenec, který na každé knize vidí a hledá spíše to pozitivní.


9)  Otázka do pranice – děláš rozdíly mezi knihami od našich a cizích autorů? Přece jen se říká, že náš rybníček je malý, každý zná každého. Myslíš, že se tyhle „styky“ promítají i do samotných recenzí? Ještě jinak - ovlivňuje podle tebe známost s autorem / nakladatelem samotné hodnocení?

No comment… :-) Ale vážně – hodnocení a vůbec vyznění recenzí ovlivňuje spousta nejrůznějších aspektů. Když jsi fanoušek nějakého autora, máš načteny všechny jeho knihy, setkáváš se s ním a vášnivě diskutujete o příbězích, vždy tě to nějak ovlivní, minimálně ohledně očekávání, jaká bude jeho nová kniha. A ta očekávání jsou pak buď uspokojena, nebo ne. Což se většinou projeví v recenzi. Je přitom celkem zajímavé, že právě fanoušci jsou většinou mnohem tvrdší, krutější a náročnější než „normální“ recenzenti.

Většina lidí si to neuvědomuje, ale ohromnou moc mají šéfredaktoři, ať už tištěných časopisů, nebo žánrových webů. Právě oni určují, kdo bude kterou recenzi dělat, a mohou tedy svou volbou ovlivnit výsledek. Ale já jsem nikdy neviděl smysl v tom, abych žádal recenzi třeba na epickou fantasy od někoho, o kom vím, že tento žánr nemá rád, nebo ho dokonce nenávidí. Proč bych to dělal? Miluju knihy a přeji jim úspěch. U nás v Pevnosti jsou specialisté na různé subžánry fantastiky, kteří mají v těchto oblastech strašně moc načteno, a ti si obvykle požádají o knihy, jež jsou jejich „šálkem kávy“. Jsou to totiž fanoušci i profesionálové.


10)  Vedeš časopis Pevnost, která vychází i na papíře. Můžeš mi popsat, co všechno tohle vlastně obnáší?

Spoustu a spoustu práce, která mě ale moc baví. Nejprve je třeba detailně rozvrhnout, o čem bude příští číslo. Následně zadat články a domluvit se s jejich autory na termínech, které bohužel skoro nikdo nakonec nedodrží. Naštěstí si dávám nějakou rezervu a v té nastává doba upomínání a výzev – metoda cukru a biče. A pak už jen edituji výsledné texty, které mě vždy nějak překvapí. Kupodivu většinou příjemně. Mezitím zadávám obrázky a ilustrace a sháním fotky a grafické materiály. Komunikuji se spisovateli, vydavateli i čtenáři – což zahrnuje neskutečné množství emailů a telefonátů. A pak je tu uzávěrka, spolupráce s grafiky při lámání článků a dávání časopisu do tiskárny. Jakmile mám jedno číslo v tiskárně, už musím začít pracovat na dalším…

Skvělého pomocníka mám ve svém zástupci Borisi Hokrovi, který je stejně velký fanoušek fantastiky jako já sám. A musím říct, že v Pevnosti máme skvělý tým, jehož členové a členky píší jako profíci s nadšením opravdových fantastů a snílků. Je pro mě čest s nimi pracovat. (Jen jim to, prosím, neříkej, protože by strašně zpychli.) Prostě, dělat šéfredaktora Pevnosti je ta nejskvělejší práce hned po dělání šéfredaktora Playboye.



Komentáře