Projekt R10 - Martin Šust

Za časopis XB-1 odpovídal Martin Šust, redaktor, recenzent a editor zahraničních prací.

Martin Šust


1) Napřed nám řekni něco o sobě. Kdo jsi, kde ses tu vzal, jaké máš záliby a proč vlastně píšeš recenze?

Jsem redaktor nakladatelství Argo a časopisu XB-1. Vedle četby se rád věnuji rodině a přátelům, cestování a poznávání, sledování hraných i dokumentárních filmů, historii… Recenze mi slouží k lepšímu porozumění, k proniknutí hlouběji. Podobně to mám i u redigovaného textu. Oboje beru jakou součást své práce a zálibu v jednom.


2) A teď k recenzím. Primárně knižním. Jak je píšeš? Děláš si během čtení poznámky, nebo to sepíšeš všechno po dočtení?

Psané poznámky si dělám jen zřídka, ty mentální vždy. U každé knihy se snažím předem vytyčit body, na které se posléze v recenzi hodlám soustředit. Většinou jde o prvky, kterými se kniha odlišuje, nebo o to, co ji dle mého soudu nejlépe definuje.


3) Čteš i další recenze na knihu, kterou si už sám hodnotil? Sleduješ i recenze svých bratrů a sester ve zbrani?

Ano, ale nikdy předtím, než ji sám napíšu, pak by hrozilo, že svůj názor budu upravovat dle jiného. Cizí recenze nečtu zpravidla celé, soustředím se na kritickou část. Hledám postřehy, které se liší, a zamýšlím se nad důvody.


4) Dokážeš si knihu užít jako běžný čtenář, nebo v ní hned hledáš věci, které pak zmíníš v recenzi? Čteš i knihy, které nebudeš recenzovat?

To je pro mě příliš těžké posoudit, ale myslím, že většinou ne. Nejde jen o recenzentskou činnost, ale i redakční. V obou případech je nebezpečné nechat se knihou příliš unést, pak zpravidla dochází ke snížení pozornosti. Čtu i knihy, které nehodlám recenzovat, a stejně tak i knihy, na kterých nebudu pracovat. Z rozmanitých důvodů…


5) Někteří spisovatelé zároveň píší recenze. Obrazně řečeno, přebíhají občas z jedné strany virtuální barikády na druhou. Takže věčná otázka – je to dobře, nebo ne? Nejde o střet zájmů a takříkajíc sezení na dvou židlích?

Nemám nic proti tomu a nevidím důvod, proč bych měl mít, pokud si autor jako recenzent zachová zdravý nadhled. Což je ovšem předpoklad, který by měl splňovat jakýkoli recenzent. Naopak to spisovateli / recenzentu může přinášet jisté výhody, které ten, kdo beletrii nepíše, může postrádat.


6) Co ty a audioknihy? 

Dávám přednost tištěnému textu, tedy pokud jde o knihy čtené pro oddech. Audioknihy mě uspávají, e-knihy čtu zpravidla z pracovních důvodů.


7) Všiml jsem si, že některé recenze jsou pomalu na dvě A4, jiné mají formu sloupku, kde se vypíchne jen to nejdůležitější. Ty druhé jsou někdy kratší, nebo stejně dlouhé jako anotace knihy. Který formát ti sedí líp a proč? Jak by vlastně podle tebe měla vypadat správná recenze?

Jak by měla vypadat správná recenze, nijak nesouvisí s její délkou. Délku recenze ovlivňuje příliš mnoho faktorů, které se nemusí týkat pouze knihy, ale třeba i toho, kam a pro koho je recenze určena. Osobně píšu spíše kratší recenze, což je asi následek kdysi předem daného počtu znaků a aktuálně i omezeného času. Zvykl jsem si na to při psaní recenzí pro časopis Pevnost. Navíc si myslím, že kratší recenze jsou pro web příhodnější a pro on-line čtenáře vhodnější.


8) Recenzent říká, co je a není dobrá kniha, přičemž autor nemá v podstatě možnost se hájit. Ať už jsou to výtky oprávněné, nebo ne. Aby ale tahle hodnotící funkce měla reálnou váhu, musí i recenzent mít nějakou úroveň. Jak je podle tebe možné ve vlastních řadách oddělit zrno od plev? Jaké vlastnosti má mít podle tebe kvalitní recenzent?

Nesouhlasím s tím, že „recenzent říká, co je a co není dobrá kniha“. Nebývá to vždy tak černobílé. Osobně chápu recenzi jako vodítko, text, jenž by v ideálním případě neměl být příliš osobním názorem, ale měl by především definovat, pro koho je kniha určena. Samozřejmě za předpokladu, že nejde o knihu natolik špatnou, že by ji nejlépe neměl číst nikdo. Recenzent by se v rámci možností měl především snažit být objektivní či alespoň brát v potaz, zda není kniha určena jiné cílové skupině, a s tímto předpokladem pracovat. Kvalitní recenzent by měl literaturu hodnotit nezaujatě a neměl by postrádat kritické myšlení i v případě, že jde o knihu, kterou si z jakýchkoli důvodů skutečně oblíbil. Ale to je samozřejmě jen jedna z mnoha různých definic.


9) Napsal jsi někdy negativní recenzi na knihu, ze které byli ostatní naopak nadšení? Jaké byly reakce autora a jak ses s nimi vypořádal? Nebo se negativním hodnocením cíleně vyhýbáš?

Recenzent, jenž by se cíleně vyhýbal negativnímu hodnocení, přestává být recenzentem, nebo jím pravděpodobně ani nikdy nebyl. Reakce autora bývají různé a mohou se měnit v čase. Nad tím nelze přemýšlet dopředu nebo se tím nechat ovlivňovat, pokud má mít psaní recenzí vůbec smysl. Recenze nevznikají na podporu knihy, jsou tu pro čtenáře, aby jim poskytly to, co od recenze poskytnout potřebují. A pokud si recenzi přečte autor, poslouží mu alespoň v delším časovém horizontu mnohem lépe kritika, pokud je zasloužená a podpořená argumenty. Tedy pokud jde o autora, jenž je schopen se nad kritikou zamyslet.


10)  Otázka do pranice – děláš rozdíly mezi knihami od našich a cizích autorů? Přece jen se říká, že náš rybníček je malý, každý zná každého. Myslíš, že se tyhle „styky“ promítají i do samotných recenzí? Ještě jinak – ovlivňuje podle tebe známost s autorem / nakladatelem samotné hodnocení?

Ano, známosti ovlivňují recenze. Osobně se tomu snažím vyhýbat, ale řekl bych, že vyhnout se tomu zcela nelze, vždy tu podvědomě musí známosti do práce recenzenta zasahovat. Špatné je dělat to záměrně. Ideální by se tedy mohl jevit recenzent bez jakýchkoli známostí, jenže ten pak mnohdy postrádá potřebný vhled. Dělat rozdíly mezi domácí a zahraniční knihou je cesta do pekel, naopak domácí knihy by se měly v očích recenzenta vyrovnat těm zahraničním, ne-li je přímo předčit. Nebo by si měly ideálně najít vlastní cestu. Beru to jako zdravý konkurenční boj a doba hájení domácích autorů by už měla být dávno za námi. Nic pak domácího autora nepotěší tak, jako když recenzent ocení jeho knihu bez dělání rozdílů a bez ohledu na známosti.


Bonusová otázka

XB-1 má svoji webovou i tištěnou podobu. Můžeš popsat hlavní rozdíly mezi těmito dvěma způsoby publikace?

Časopis má logicky omezený prostor, přičemž XB-1 se primárně věnuje publikování povídek, a nebeletristická část včetně recenzní je tak velmi omezena. Web tedy chápu jako nadstavbu, kterou čtenářům poskytujeme zdarma. Neohlížíme se na obsah časopisu, takže zčásti se na webu objevují recenze na stejné knihy, čímž čtenářům poskytujeme dva různé pohledy, což také není od věci. 



Komentáře