středa 11. července 2018

Projet R10 - Martin Bečvář

Další středa, další rozhovor. Již čtvrtý v pořadí. Za FantasyPlanet odpovídal Martin Bečvář.


Martin Bečvář




1) Napřed nám řekni něco o sobě. Kdo jsi, kde ses tu vzal, jaké máš záliby a proč vlastně píšeš recenze? A neboj se rozepsat. Ano, chci, abys udělal recenzi sám na sebe.


(Nečekaně) pocházím z nuzných poměrů, což v průběhu mého života vyústilo v to, že knížky raději recenzuju, než abych si je kupoval. Od mala jsem byl spíše flegmatik – kam mě rodiče posadili se stavebnicí, tam mě za den až tři našli.

Postupem času jsem zdegeneroval v zarytého volejbalistu. Zatímco ve škole jsem byl klidný, na hřišti se ve mně vařila krev. Můj incident, při kterém jsem se snažil setřást rozhodčího z umpiru, dokonce pronikl až do regionálního novinového plátku :-(  Dlouhou dobu byl můj život mičuda, síť a drinky. A během tohoto období jsem začal prostřednictvím knihovny a těch báječných knížek typu „otoč stránky a čtyři vypadnou“ objevovat všemožné Eddingsy, Dänikeny, Forgotten Realms a Pratchetty…

Po vysoké škole nastal zlom. Ačkoliv jsem vždy toužil být příživníkem a manuální zručnost jsem nepobral, nastal čas jít do práce. Rukama jsem se živit nemohl, a tak jsem z mladého štíhlého sportovce postupně zdegeneroval v zapšklou tlustou kancelářskou krysu.

Sport mám pořád rád, jen na něj s manželstvím a dětmi není tolik času… Proto jsem se víc začal věnovat intelektuálním činnostem. Vždycky jsem rád četl, a tak jsem (prsty v tom má Tomáš Němec) začal o knížkách i psát. K tomu ještě přibyla záliba v DnD miniaturách, které sbírám, a poměrně pravidelně objíždím mistrovství Evropy a světa, přičemž můj největší úspěch je třetí místo z Itálie před čtyřmi roky.

Co se týče recenzí – začínal jsem v plátku Daily Mirror, komunitním časáku serveru DarkAge.cz. Pak jsem měl pár záseků na webové Pevnosti a moje cesta vedla na TopZine.cz, odkud jsem společně s Honzou Nohovcem přesídlil na Fantasya.cz. Pak se cesty různě klikatily a přes fotbal (ano, ten sport, kde do sebe lidi kopou a ještě se jim do toho motá míč) jsem se dostal na FantasyPlanet.cz. 

V současnosti tedy funguju na Fantasya.cz, Fantasyplanet.cz a sem tam si něco střihnu ještě na Fantasymag.cz. Jakousi pofidérní pozici si buduju i v časopisu Pevnost (jsem prý jeden z mála, kdo odevzdává recenze včas, proto mě šéfredaktor úkoluje :-) ).

Recenzuju víceméně výhradně knihy, deskovky nemám moc s kým hrát a sežerou kopu času, stejně jako audioknihy. Obětoval jsem cestování autem do práce, protože v MHD se dá číst! Fantasy mě baví víc než sci-fi, ale přestal jsem být vybíravý, dobrou knihou zkrátka nepohrdnu. Mimo žánrovky se ovšem moc často nevydávám, v tomhle ohledu jsem intelektuálně zakrnělý. Jo, a Hobit mě urážel už někdy v 16 letech!


2) Nyní tedy přejdeme k recenzím. Jak je píšeš? Děláš si během čtení poznámky, nebo to sepíšeš všechno po dočtení?


Během čtení se mi nějak samo formuje v hlavě, co bych asi chtěl o knížce říct. Troufnu si tvrdit, že už mám vcelku „načteno“ (nechci, aby to znělo nějak samolibě) a poznám, v čem je knížka silná, odlišná od ostatních. Poznámky během čtení si dělám, jen pokud mě něco opravdu praští do oka, v naprosté většině nepoužívám v recenzích ani citáty (jen málokdy najdu nějaký, který knížku opravdu reprezentuje). Ideální je, pokud je čas, nechat si uležet v hlavě dojmy – to, co člověku utkví, je asi přesně to, co by se v recenzi podle mě mělo objevit, ať už jde o věci pozitivní, nebo negativní.


3) Čteš i další recenze na knihu, kterou si hodnotil? Sleduješ i recenze svých bratrů a sester ve zbrani?


Občas se na ostatní recenze podívám. Někdy čistě ze zájmu, jestli ostatní vidí knihu podobně, někdy mě zajímá, jak píšou jiní, ale přiznávám, že občas hledám inspiraci nebo zkoumám, jestli jsem něco podstatného nezapomněl. 


4) Dokážeš si knihu užít jako běžný čtenář, nebo v ní hned hledáš věci, které pak zmíníš v recenzi? Čteš i knihy, které nebudeš recenzovat?

Já jsem tak na půl cesty. Necítím se být rýpalem a kritikem za každou cenu a stále si knížky umím užít. Ideální příklad je Zlo Petera Newmana – ta knížka není po technické stránce žádné veledílo, ale když on píše tak úžasně barvitě a s fantazií, že jsem se prostě posadil na prdel a WOW! Jak jsem již psal, ony ty věci vykrystalizují tak nějak samy a výsledný dojem je pro mě důležitý.

Dalších knih moc nepřečtu, ale jasně, prázdniny jsou okurková sezóna, kdy doháním resty a koupím si dvě tři knížky, o kterých vím, že si je chci přečíst a že mi utekly.


5) Někteří spisovatelé recenzují a někteří recenzenti zase píší knihy. Takže věčná otázka – je to dobře, nebo ne? Nejde o střet zájmů, takříkajíc sezení na dvou židlích?


Podle mě to určitě skloubit jde. Navíc recenzent by měl znát většinu chyb, které může autor nasekat, a tím pádem by se jich mohl umět vyvarovat. Já vím, je to krásná teorie z ideálního světa plného kytiček a duhových jednorožců. Jen pak dotyčný nesmí být nakrknutý, když mu recenzenti knížku roznesou na kopytech (notabene to pak přenášet do osobní roviny). Mimochodem – jako krásný příklad mě napadá třeba Jiří Pavlovský. Tomu bych nosil tašky s nákupem jak za jeho recenze, tak třeba za Kladivo!!!


6) Co ty a audioknihy?


Jen pár slov: až jednou budu mít čas…


7) Všiml jsem si, že některé recenze jsou pomalu na dvě A4, jiné mají formu sloupku, kde se vypíchne jen to nejdůležitější. Ty druhé jsou někdy kratší, nebo stejně dlouhé, jako anotace knihy. Který formát ti sedí líp a proč? Jak by vlastně podle tebe měla vypadat správná recenze?


Bez vytáček: dlouhá recenze je v podstatě krátká recenze, jen víc obalená tou omáčkou okolo.

Vůbec nejde o délku, pokud umí recenzent psát úderně, ať si to klidně píše jako telegram. Důležité je, aby to lidi bavilo, aby to četli a zároveň aby to nebyl deníček z páté třídy opisující děj knihy zakončený slovy: „Knížka se mi líbila, díky za recenzák.“ (Ano, dostal jsem se do fáze, kdy bych pokousal několik blogýskářek a blogýskářů!)

Co se týče formátu, nic jako správná recenze neexistuje, co čtenář, to jiná „chuť“. Co se týče obsahu – pokud si na základě toho dokážeš udělat obrázek, JAKÁ (nikoliv nutně o čem) ta knížka je, pak palec nahoru.


8) Recenzent říká, co je a není dobrá kniha, přičemž autor nemá v podstatě možnost se hájit. Je to tak správné nebo ne? Proč?


Autor něco napsal. Ve většině případů to prošlo několika rukama, a pokud to někdo vydal, pak tomu z nějakého důvodu věřil. Ne každá knížka, která má komerční úspěch, musí být dobrá. Pardon, střelba do vlastních řad: kupříkladu Frost nebo raný Kotleta jsou něco, za co vám oběma literární kritici trhali játra z těla (jen namátkou: plytký děj, práce s postavami nulová; no, dodneška to určitě oba straší), ale ty knížky jsou zábavné a prodávají se.

Čtenáři nepotřebují veledíla, a když kritik férově řekne, že je to sice brak, ale měl to od začátku být brak a díky tomu je to vlastně super… A hlavně – každý autor má ve svých rukách, co píše. Jde teda taky o to, aby kritici byli féroví. V konečném důsledku o tom, co je, a není dobrá kniha, stejně rozhodne čtenář, potažmo prodeje.


9) Aby recenze měla nějakou reálnou váhu, musí mít i její autor určitou úroveň a reputaci. Jak je podle tebe možné ve vlastních řadách oddělit zrno od plev? Jaké vlastnosti má mít podle tebe kvalitní recenzent?


Hodně těžká otázka. Já bych sem vůbec netahal reputaci, i noname recenzent může mít zajímavé názory a zkušenosti. Důležitá je asi nestrannost, schopnost dostat se „nad text“ a vzít knížku jako celek, ne se pitvat přílišně v detailech.

Řekl bych, že dobrý text čtenář pozná, lidi čtou recenze proto, aby si udělali o knížce obrázek, a to je přesně ono. Anotaci si umí přečíst každý, a pokud dokáže recenzent přidat nějakou hodnotu a hlavně argumenty (nejen říct, je to dobrý/špatný, ale hlavně PROČ), pak si tu nálepku recenzent zaslouží.


10) Napsal jsi někdy negativní recenzi na knihu, ze které byli ostatní naopak nadšení? Jaké byly reakce autora a jak ses s nimi vypořádal? Nebo se negativním hodnocením cíleně vyhýbáš?


Píšu věci, jak jsou, neohlížím se přitom na ostatní. Takže pokud ano, nevím o tom. S žádným autorem jsem nikdy konflikt (zatím) neměl, i když jsem vedl jednu dalekosáhlou debatu s cílem poukázat na některé chyby, přičemž každý takový pokus končil větou: „Ale to ti můžu vysvětlit!“


11) Otázka do pranice – děláš rozdíly mezi knihami od našich a cizích autorů? Přece jen se říká, že náš rybníček je malý, každý zná každého. Myslíš, že se tyhle „styky“ promítají i do samotných recenzí? Ještě jinak - ovlivňuje podle tebe znalost s autorem / nakladatelem samotné hodnocení?


Já mám takovou (ne)výhodu: s nikým se neznám, nikdo mě neovlivňuje. Netvrdím, že nemám oblíbené autory, ale i Kulhánek má knížky boží a slabší. Je jasné, že pokud nějakou českou knížku strháš, může to mít vliv na prodeje, a každý si přeje, aby se jeho věci prodávaly. Ale pořád má člověk právo po třech super knížkách napsat: „Člověče, tohle se fakt nepovedlo.“

Jediné, co vím, je, že až napíše knížku Martin Fajkus, průměrné hodnocení nebude nižší než 120 % :-) A jinak – našinec nebo cizinec, miluju je všechny. Jde-li o zajímavé knížky, jméno na obálce nic neřeší.


Bonusová otázka


Kuloáry prozradily, že se momentálně věnuješ renovaci a záchraně Fantasy Planet. Jaké změny máš v plánu a co si od toho projektu slibuješ?


Kuloáry strašně lžou a tak vůbec…. Pro mě je to složitá věc. Ničilo mě, jak jde tenhle web do kopru, a nikdo se do toho nehrnul. A tak mi ruply nervy. Recenzuju tam už dlouho a byl to takový akt zoufalství, leč s rozmyslem.

První kroky povedou k tomu zkusit zase navázat vztahy, protože za poslední dobu se tam toho roz***alo strašně moc. Dát dohromady lidi a přesvědčit je, že by měli začít zase psát. Až se vrátíme někam na úroveň o dva roky zpátky, bude čas vymýšlet, kam růst.

Jasně, něco málo v hlavě mám, nějaké nápady má i Pepa Horký, komiksový guru FP a ENA, moje slovenská múza, takže (neplacená reklama) pokud máte někdo zájem s námi spolupracovat, klidně se ozvěte. 

Mimochodem, všimli jste si, že hrozně rád glosuju v závorkách (toho si nešlo nevšimnout, ne?)




Žádné komentáře:

Okomentovat