středa 15. srpna 2018

Projekt R10 - Jirka Hiemer

Tentokrát na otázky odpovídal Jirka Hiemer z Fantasymag.cz





1) Napřed nám řekni něco o sobě. Kdo jsi, kde ses tu vzal, jaké máš záliby a proč vlastně píšeš recenze? A neboj se rozepsat. 

Fantastika mi učarovala už jako malému. Po škole mě hlídala teta se strýcem. A právě strýc mě k žánrům sci-fi a fantasy přivedl. Vlastně k vášni ke čtení jako takovému. Nejdříve to byly svázané Ikarie, pak komiksy o Thorgalovi, věci od Saudka, Conan od Poutníka, Michael Moorcock, Harry Harrison, Frank Herbert a další pecky, které si vlastně dneska zpět dokupuji do sbírky. 

Zároveň to byl nástup počítačových her, osmibitové Atari XE/XL a pak první PC XT a tak dále, které mi otevřely svět fantastiky i na obrazovce. Postupně jsem byl členem několika klubů, ale nikde jsem se zrovna neusadil, nebyl jsem na to ještě dost vyzrálý. Později jsem stavěl servery pro online fantasy hraní, psal povídky do online zrcadel papírových časopisů, jezdil na cony. 

Posledních pár let jsem vedl marketing u největšího knižního nakladatelství a následně na druhé straně u největší sítě knihkupectví u nás. 

A kdo jsem? Člověk s normálním životem, se super rodinou, kterého děsivě mrzí promrhaný potenciál komunity kolem fantastiky u nás, a tak jsem se rozhodl s tím něco dělat. Před pár měsíci jsem založil Fantasymag.cz, web, který má přinést fantastiku do mainstreamu, což je budoucí cesta pro českou fantastiku, a který je dnes nejčtenějším a nejnavštěvovanějším žánrovým médiem v českém rybníčku. No a teď ještě dělám s pár dalšími podobnými nadšenci na restartu české Akademie science fiction, fantasy a hororu (ASFFH).


2) A teď k recenzím, zatím primárně knižním. Jak je píšeš? Děláš si během čtení poznámky, nebo to sepíšeš všechno po dočtení?

Píšu srdcem a s vášní :) Hodně záleží, jak mě kniha chytne. Třeba Morganův cyberpunk, dle kterého Netflix vytvořil úspěšný seriál Altered Carbon, jsem zhltl na posezení, ale jsou knihy, kde se vysloveně trápím a pak mám i více času na poznámky. K nim používám Goodreads, kde si monitoruji postup čtení, a nebo apku Evernote, kam si přímo sepisuji dojmy. 

Napíšu první draft a potom škrtám a přepisuji :)


3) Čteš i další recenze na knihu, kterou jsi hodnotil? Sleduješ i recenze svých bratrů a sester ve zbrani?

Asi jak kdy. Když se mi dostane na stůl kniha, o které jsem nikdy neslyšel, tak se určitě ze zvědavosti kouknu po internetu, co je to vlastně zač. 

Ale v principu koukám až po zveřejnění a většinou zjišťuji, že jsem byl moc kritický. Obecně recenzí, které knihu nevynášejí do nebes, je v českých žánrových/fantastických médií málo. Většinou se recenzenti snaží dávat vyšší hodnocení, asi aby neuškodili, a nebo protože jsou hodní lidé.


4) Dokážeš si knihu užít jako běžný čtenář, nebo v ní hned hledáš věci, které pak zmíníš v recenzi? Čteš i knihy, které nebudeš recenzovat? 

Určitě, jsem obrovský fanoušek fantastiky, takže si čtení v první řadě užívám. Jasně, že čtu i knihy, které nerecenzuji. Přečtu ročně tak 50 knih a časově je rozhodně nestíhám recenzovat. Navíc, ne všechno je fantastika, hodně ujíždím na Lee Childovi a jeho Reacherovi, pak jsou to knihy o marketingu, společnosti, historii, životopisy apod. A to nepočítám audioknihy :)

Psaní recenzí má být dle mne také zábava. Občas mě něco praští do očí, nelogičnosti, vatový text, zjevná chyba v překladu, strašlivá obálka nebo sazba, nicméně hlavní pro mě je příběh. Prvoplánově se tak na chyby u knih, které nečtu pro recenzi, nezaměřuji.


5) Někteří recenzenti zároveň píší knihy. A naopak, spisovatelé dělají recenze. Obrazně řečeno, přebíhají občas z jedné strany virtuální barikády na druhou. Takže věčná otázka – je to dobře, nebo ne? Nejde o střet zájmů a takříkajíc sezení na dvou židlích?

V principu mi to nevadí. Na Fantasymag.cz máme redaktory, kteří jsou zároveň spisovateli. Jediné pravidlo je, že nerecenzují své knihy nebo knihy, na kterých jsou nějak zainteresováni. Osobně si myslím, že psaní může redaktora obohatit a dát mu jinou perspektivu při hodnocení knih. Na druhou stranu, dobrý spisovatel nemusí být dobrý recenzent, jde o dvě různé věci.


6) Co ty a audioknihy? 

Poslouchám, jasně, že poslouchám. Mám několik iPodů a jeden, takový maličký čtvereček s displejem, kde mám nahraného třeba Pratchetta, Mariňáky a další na poslech při usínání, kdy se mi hlavou honí spousta myšlenek a nejdou vypnout. Jinak si audioknihy pouštím třeba při cestování, v metru, při žehlení nebo jiných pracích. A nejen fantastiku, takhle jsem třeba dočetl/doposlouchal životopis Stevea Jobse od Isaacksona. Nicméně u mě platí, že audiokniha nenahradí tu papírovou.


7) Všiml jsem si, že některé recenze jsou pomalu na dvě A4, jiné mají formu sloupku, kde se vypíchne jen to nejdůležitější. Ty druhé jsou někdy kratší, nebo stejně dlouhé jako anotace knihy. Který formát ti sedí líp a proč? Jak by vlastně podle tebe měla vypadat správná recenze?

Na tohle téma, jak má vypadat správná recenze, najdeš na internetu spoustu textů a je jen na tobě, jaký si z toho uděláš názor. Mně víc sedí ten delší formát. Jako čtenář si chci prostě počíst, chci zažít recenzentův dojem z knihy, jeho zkušenost, přenos emocí, dozvědět se pokud možno co nejvíce o knize, než si ji koupím, případně objevit nové věci, které jsem v jiných recenzích na stejný titul nenašel. Věřím, že i ostatní čtenáři si chtějí počíst, ne jen zkratkovitě něco zhltnout. Ale nejedná se o silové pravidlo, kdy bys délku textu měl napěchovat vatou. Správná recenze by tě měla zaujmout, bavit a v ideálním světě by měla být tím prvním nebo posledním apelem, který tě donutí vstát z gauče a jít si tu knihu koupit/přečíst/doporučit.

Navíc, zatím jsem nikde u nás v Česku nenašel krátké recenze, které by mě bavily nebo zaujaly. Beru je často  jako nutné minimum, co recenzent napíše za knihu, a ne jako rovnocenně odvedenou práci za získání kvalitního titulu k recenzi.


8) Recenzent říká, co je a není dobrá kniha, přičemž autor nemá v podstatě možnost se hájit. Ať už jsou to výtky oprávněné, nebo ne. Aby ale tahle hodnotící funkce měla reálnou váhu, musí i recenzent mít nějakou úroveň. Jak je podle tebe možné ve vlastních řadách oddělit zrno od plev? Jaké vlastnosti má mít podle tebe kvalitní recenzent?

Recenze je subjektivní názor daného recenzenta, redaktora. Není nijak standardizovaná ani měřitelná. Svým způsobem se tak recenzent stává etalonem pro čtenáře. Kvalitní recenzent neexistuje, uznávaný už ano, ale častěji bych řekl, že se jedná o čteného a oblíbeného recenzenta. Odbornost se projevuje v textu, ale mnohdy ke článku přitáhne právě jméno recenzenta. Podívej se třeba na paní Spáčilovou. 

A autor má možnost se hájit. Může napsat do daného média svou reakci, a pokud to médium stojí aspoň za něco, dají mu prostor pro vyjádření. Nicméně, zpátky na začátek, i jeho hodnocení je subjektivní. Prostě v recenzích se potkává vkus a názor recenzenta s vkusem a názorem čtenáře.

Vlastnosti kvalitního recenzenta? Netuším a ani bych si netroufl takhle paušalizovat. U nás na Fantasymagu je to o tom, že tě psaní musí bavit, to je na prvním místě. A pak bys měl zvládat gramatiku a sloh, umět recenzi dodat nějakou zajímavost, emoce, šťávu, přitažlivost a samozřejmě popsat danou knihu, hru, nebo co to právě recenzuješ. A to celé přenést na čtenáře. Myslím si, že psaní je o vášni, je jedno, jestli píšeš knihu nebo recenzi, prostě by to tam mělo být cítit. Ale víš jak, my teprve začali, takže odbornost, kvalitu si budujeme přes řadu chyb, učíme se za běhu :)


9) Napsal jsi někdy negativní recenzi na knihu, ze které byli ostatní naopak nadšení? Jaké byly reakce autora a jak ses s nimi vypořádal? Nebo se negativním hodnocením cíleně vyhýbáš?

V rámci redakce se o recenzích bavíme a napsal jsem si i negativní recenze na věci, které se jiným líbily, a naopak. Negativním recenzím se nevyhýbám, Fantasymag.cz právě stavíme i na tom, že se negativních recenzí nebojíme, a pokud si kniha od recenzenta špatné hodnocení zaslouží, tak to tak i napíšeme. 

Naopak se snažíme korigovat si mezi sebou příliš vysoká hodnocení reálnými fakty a diskusí, například otázkami typu: Je tohle opravdu jedna z nejlepších knih tvého života, že jí dáváš 100 %? :)

Od autorů negativní reakce nemáme žádné. Jak jsem psal, autor by měl mít možnost se k recenzi vyjádřit, ale na druhou stranu, on stvořil produkt, který následně dal na trh k dispozici čtenářům/zákazníkům, a pokud ti s ním nejsou spokojeni nebo ho nepochopili a autor následně musí dovysvětlovat svou práci, své myšlenky a postoje, je asi něco špatně. A i špatná kniha má právo na existenci, spousta autorů se vypíše k lepšímu a málokdo vystřelí ven prvotinu jako totální komerční pecku. Samozřejmě, teď nemluvím o masivním marketingu, který i z dřevěné kozy udělá výstavního jelena.


10) Otázka do pranice – děláš rozdíly mezi knihami od našich a cizích autorů? Přece jen se říká, že náš rybníček je malý, každý zná každého. Myslíš, že se tyhle „styky“ promítají i do samotných recenzí? Ještě jinak - ovlivňuje podle tebe známost s autorem samotné hodnocení?

Já jsem měl hodně dlouho špatný vztah k českým autorům a cíleně jsem se jim vyhýbal. To následně změnili pánové Robert Fabian, Šlechta, Žamboch, pozdní Kulhánek nebo Honza Hlávka s Janou Vybíralovou. Ale rozdíly mezi zahraniční nebo českou literaturou nedělám. Mnohdy je spíš srovnávám a pak si tiše brečím ve sprchovém koutu, že tu máme takové autory nebo tituly, které by se lehce prosadily v zahraničí, ale nakladatelé... 

Zdejší rybníček je malý, protože se jako malý sám definuje. Limit tu žádný není. Ročně u nás vyjde kolem 16 500 knih všech žánrů a fantasy a sci-fi mezi nimi rozhodně neskomírá. Tohle je spíš nějaké zakořeněné dogma, které nechápu, kde vzniklo. 

Fantastika u nás už není pouze doménou malých nakladatelů, už i velké nakladatelské domy se do ní pustily. Spíš si myslím, že je to o nějaké zakonzervovanosti a omezenosti rozhledu, nedostatečnou odvahou a malým hladem po úspěchu.

A kvůli tomu se zde objevuje mnoho recenzí, které opravdu špatnou knihu (chyby v překladu, gramatika, stá variace Pána prstenů apod.) ohodnotí velmi laskavě, nebo ji dokonce i doporučí. Často k tomuhle jevu dochází, jelikož se recenzent bojí, že by nedostal další knihu od nakladatele.

Chápu tyhle obavy u českých blogerů a blogerek, kde jde většinou o případy návštěvnosti blogů v objemu desítek čtenářů na článek, ale u časopisů nebo větších webů je tohle děsivá devalvace jak média samotného, tak principu recenzování.


Bonusová otázka:  Fantasymag.cz je poměrně mladý web, ale daří se mu. Jaké s ním máš plány do budoucna? A co si máme představit pod větou, chci dělat fantastiku jinak, kterou máš u svého profilu?

Ano, daří se nám (zaklepání na dřevo). A doufám, že se nám bude dařit i dál. Snažíme se fantastiku dostat do mainstreamu. Spolupracujeme se Seznam.cz jako největším mediálním domem u nás, pomalu spouštíme rubriku Pro děti, kde rodiče doporučují fantastiku pro jiné rodiče a jejich děti.

Chceme vybudovat komunitu přispěvatelů/redaktorů, kteří o fantastice chtějí psát a nemusí to být přímo recenze, ale třeba i publicistika.

Fantasymag.cz jsem založil proto, že chci přispět ke změně fantastiky u nás, která dle mého má na daleko víc než na stav, v jakém je momentálně. Neměla by být Popelkou schoulenou v rohu, ale hrdě stojící princeznou rytířkou (kdo má děti, chápe :)), která bude pyšná na své autory, projekty, akce, lidi vzešlé ze své činnosti. A k tomu chci svou troškou přispět. 

Žádné komentáře:

Okomentovat