středa 8. srpna 2018

Projekt R10 - Michal Březina

Michal Březina pracuje jako recenzent pro Vanili.cz a navíc si libuje ve zpovídaní lidí, co se točí kolem knih. Tentokrát se však role obrátily a ocitl se na druhém břehu...


Michal Březina 



1) Napřed nám řekni něco o sobě. Kdo jsi, kde ses tu vzal, jaké máš záliby a proč vlastně píšeš recenze? A neboj se rozepsat.

Za hlasitého nářku indiánských žen přišel jsem na svět kolem roku 1977 n. l. Po všelijakých životních peripetiích, kam mi počítají vokální pokusy v metalových kapelách nebo cestování Evropou na vlastní zápěstí, se mi podařilo odchovat dceru Johanku. Mám jeden zářez u nakladatele, a to chronotopické sci-fi Měsíční deník (Albatros Media a. s., 2016), příběh Marcela Šebesty z Plzně, který se nedobrovolně zapletl s bájnými obyvateli Měsíce a fakt si to užil.

Velikost nohy mám 48, ale lepší by bylo 42, jak asi každý správný mezigalaktický stopař tuší. Mé literární exhibice (recenze filmů a knih, rozhovory se spisovateli fantastiky, další články) lze pravidelně nacházet na stránkách Vanili.cz/Sci-fi Quest. Píšu také povídky do časopisu Pevnost. Kdysi jsem dopisoval do různých periodik reportáže z koncertů, recenze CD, rozhovory s kapelami, fejetony atp.


2) A teď k recenzím, zatím primárně knižním. Jak je píšeš? Děláš si během čtení poznámky, nebo to sepíšeš všechno po dočtení?

Poznámky nikdy. Vždycky až posléze, stejně jako u filmů. Taky nevolám do promítací kabiny, aby to na chvíli zastavili, jelikož si potřebuju načmárat několik postřehů... Ačkoliv, znám jednoho týpka, co si během promítání píše do mobilu poznámky a nápady na pozdější komentář a tím světlem z displeje všem kolem sebe docela kazí zážitek. Ale na druhou stranu musím přiznat, že na to během čtení nebo zírání myslím, myslím na to, jak pak asi recenzi napíšu, aby to bylo gut. Jakmile mám dílo (film, knihu) za sebou, píšu recenzi co nejdříve, aby se mi z hlavy nevykouřily dojmy. Třeba u filmu, když jsem velmi nadšen, sepisuji to hned po návratu z kina ještě s hubou od popkornu. Je to také dáno tím, aby na Vanili.cz zasvítila recenze jako jedna z prvních. 


3) Čteš i další recenze na knihu, kterou jsi hodnotil? Sleduješ i recenze svých bratrů a sester ve zbrani? 

Recenze knih i filmů čtu docela hodně, nikoliv však proto, abych to nějak srovnával, ale čistě proto, že mě zajímají různé informace. Samozřejmě se pak někdy nabízí taková ta vnitřní otázka: Mají lepší recenzi než my, nebo nemají? Ale to je tak všechno. Tato vnitřní otázka nabízí jen nepodstatné odpovědi.


4) Dokážeš si knihu užít jako běžný čtenář, nebo v ní hned hledáš věci, které pak zmíníš v recenzi? Čteš i knihy, které nebudeš recenzovat? 

Popravdě moc ne, pokud ji čtu jako recenzní výtisk (nebo koukám na film, o kterém vím, že ho budu recenzovat), tak už dopředu to vnímám jinak. Posuzuju aspekty, které normální čtenář asi neřeší, nevím. Dost se u knih soustředím na stylistiku. Ale to neznamená, že to vede ke kritice. K další tvé otázce: Nedávno jsem si chtěl na dovolené jen tak listovat Kingem, ale prožil jsem nedobrovolně dosti dramatickou dovolenou, takže jsem nestihl přečíst ani impresum. Jinak jsem naposledy četl My jsme legie od D. E. Taylora (Host 2017). A jo, dobrý počtení. 


5) Někteří recenzenti zároveň píší knihy. Takže věčná otázka – je to dobře, nebo ne? Nejde o střet zájmů, takříkajíc sezení na dvou židlích? 

Je to v pohodě. Když někdo rád píše, tak prostě rád píše a píše třebas recenze, třebas knihy. Samozřejmě to může způsobovat jisté komplikace. Je to o lidech... Je přinejmenším divné vydat knihu a zároveň knihy svých kolegů pranýřovat všemi silami.


6) Co ty a audioknihy? 

Na Vanili.cz se audioknihám plně věnuje kolega Jan Procházka, to jde momentálně zcela mimo mě. Takže sorry. Jinak osobně preferuju počiny z audiovydavatelství Walker & Volf. Chystám si poslechnout jejich Exorcistu, kterého nedávno vydali. Velmi mě od nich potěšila Mrtvá šelma.


7) Všiml jsem si, že některé recenze jsou pomalu na dvě A4, jiné mají formu sloupku, kde se vypíchne jen to nejdůležitější. Ty druhé jsou někdy kratší, nebo stejně dlouhé jako anotace knihy. Který formát ti sedí líp a proč? Jak by vlastně podle tebe měla vypadat správná recenze? 

Recenze by měla být tak akorát. Na internet asi kratší, do časopisu asi delší. Záleží vskutku na mnoha aspektech. U velmi strohé recenze (není-li dáno médiem) si říkám, že nejspíš dílo autora recenze moc nezaujalo, a než aby nakydal tunu špíny, vypíchne to hlavní a nazdar. Ale to samozřejmě není pravidlo. Správná recenze by měla dle mého obsahovat představení díla, důvody, proč se jím zaobírat, autor by v ní měl vypíchnout, čím se liší od jiných (podobných) děl, vylíčit své dojmy, případně nějak kulantně vyznačit námitky. Nevím, není na to návod. Baví mě číst fundované recenze, kde autor zužitkuje svoje vědomosti z oboru nebo žánru atp. a přinese neotřelý anebo i vtipný pohled na věc.


8) Recenzent říká, co je a není dobrá kniha, přičemž autor nemá v podstatě možnost se hájit. Ať už jsou to výtky oprávněné, nebo ne. Aby ale tahle hodnotící funkce měla reálnou váhu, musí i recenzent mít nějakou úroveň. Jak je podle tebe možné ve vlastních řadách oddělit zrno od plev? Jaké vlastnosti má mít podle tebe kvalitní recenzent?

Nabízí se odpověď, že kritik by měl sám psát knihy nebo točit filmy, aby mohl kritizovat tato díla druhých, ale to je velký nesmysl. Ovšem naopak, pokud má tu zkušenost, jeho přístup bude jistě jiný. Je to těžká otázka. Píšu je tak, abych své čtenáře zaujal, nabídl jim objektivní představu o daném produktu. Zrno se od plev oddělí, třebas když recenzent urputně chválí i značně nedobrá díla. A autor se u kritika hájit rozhodně nemusí. Vždycky si může říct, že sochy se stavějí autorům, ne kritikům. Mrk, mrk. 

Dodatek. Jeden kritik napsal kdysi o výkonu Arnolda Schwarzeneggera ve filmu Kaktusový Jack, že svým herectvím předvedl úroveň koňů, kteří se ve filmu také objevili. Arnolda tehdy tato kritika značně popudila, ale dnes, kdy je vlastně živoucí legendou, se tímto článkem s úsměvem chlubí. Ten kritik to nepochybně tak daleko jako Arnold nedotáhl. 


9) Napsal jsi někdy negativní recenzi na knihu, ze které byli ostatní naopak nadšení? Jaké byly reakce autora a jak ses s nimi vypořádal? Nebo se negativním hodnocením cíleně vyhýbáš?

Myslím, že negativní (silně kritickou) recenzi na knihu jsem nikdy nenapsal a věřím, že ji ani autor hodnocené knihy, pokud recenzi četl, nechápal negativně. Ale znáš to. Autorská ješitnost. Ono lze klidně knihu vychválit do nebes a někde dole připsat, že tam na straně 364 ve slově „klokot“ přebývá písmeno „l“, a může být oheň na střeše. Když jsem četl recenzi na svou knihu v časopise XB1 od skvělého recenzenta (Musíš ho taky vyzpovídat! Je fakt vtipnej.) Jiřího Kábrta, tak mě hřálo u srdíčka, že knihu chválí, ale také napsal, že můj hlavní hrdina je kretén! A napsal to do titulku! Dělám si srandu, to mě potěšilo taky, on totiž Marcel Šebesta kretén asi je, co si budeme povídat. Ale sympatickej kretén.

Jinak mám dojem, že jsem nedávno docela strhal Star Wars: Poslední z Jediů a některé fanoušky Vanili.cz to poněkud nahněvalo, čili ano, stalo se mi, že jsem kritizoval něco, co jinde utržilo chválu. 


10) Otázka do pranice – děláš rozdíly mezi knihami od našich a cizích autorů? Přece jen se říká, že náš rybníček je malý, každý zná každého. Myslíš, že se tyhle „styky“ promítají i do samotných recenzí? Ještě jinak - ovlivňuje podle tebe známost s autorem / nakladatelem samotné hodnocení?

Určitě to obecně ovlivňuje, ale recenzent by měl být objektivní. Sám nevím, jak ti to zodpovědět, nepovažuji se ani za typického recenzenta. S mnoha autory se znám a sám také románkuji, to je prostě těžký. Nejhorší však je, když recenzuje někdo zhrzený, někdo, koho štve, že jiný vydal, a on ne, a tak se mstí nakladatelům. To hrozí zejména v komentářích na různých databázích. Anebo když je prostě někdo blbec od přirození. A nedávno se zrovna něco takového objevilo. Jakýsi zhrzený autor dosti drsně stíral jeden počin za druhým nakladatele, který jeho veledílo odmítl. Ubohé, no.

Jinak mám vlastní zkušenost z pozice autora. Spisovatelka Hanina Veselá měla recenzovat Měsíční deník a zprvu se jí do toho nechtělo, právě proto, že v tomto malém rybníčku české autory zkrátka „nedělá“, nicméně si knihu přečetla, ta se jí líbila a vystřihla mi na ni velmi příjemnou recenzi, kterou jsem si schoval pod polštářek. 


11) Sám máš na vašem webu rubriku SCI-FI QUEST, kde šikanuješ autory svými otázkami. Dřív nebo později jsi musel počítat s tím, že se ti to vrátí. Jak vlastně tyhle rozhovory vznikaly? Podle čeho vybíráš otázky? Je pro tebe snadnější je klást, nebo na ně odpovídat?

Rozhovory se spisovateli byly pro mě úžasnou zkušeností, jednak jak tyto lidi poznat trochu jinak a jednak si oprášit svou někdejší novinářskou praxi. Klást otázky problém nebyl. O všech dotazovaných jsem si někde něco vyštrachal a pak vypotil otázky, které prověřily jejich znalost oboru, svých děl a hlavně ukázaly, jakým smyslem pro nadsázku disponují. Vznikly rozhovory, které někteří ze zpovídaných označili za nejlepší, jaké kdy dělali, což mě samozřejmě velmi, ale opravdu velmi potěšilo, a tak letos jedu další várku, a to i kvůli velkému zájmu čtenářů obecně.

Co se týče druhé části tvého dotazu, obojí je zhruba stejně lehké/těžké. Ze začátku šlo klást otázky snadno, ale později už jsem se kousal do pravé lopatky, abych se s otázkami neopakoval a pořád zůstával neotřepaně drzý. A na druhou stranu, odpovídat na otázky (třeba teď) je pro mě příjemná kratochvíle, takže díky za rozhovor, Oskare. Měj se krásně a ať ti na kulaté dveře tvé liščí nory dál buší davy roztoužených fanynek.



Žádné komentáře:

Okomentovat