neděle 2. září 2018

Bye bye bejby


... aneb jak slečna Fantastika dostala kopačky (dočasně)

Přesycenost válečnými a historickými romány mě kdysi dovedla k fantasy. Objevovat Conana a spol. byl zážitek. Pokud však začnete sami psát, dostanete se do poněkud prekérní situace. Nejen, že je vhodné sledovat, co se děje ve vašem (sub)žánru, taky sledujete své kolegy autory, čtete jejich nové knihy a diskutujte o nich.

A najednou můžete zjistit, že máte fantastiky plné zuby.





Fantastika je všude. V TV, v kině, na internetu (myšleno Netflix a spol.) v časopisech… Čtete recenze, publicistiku, edičáky, sem tam něco betujete, a náhle vám dojde, že už to není taková zábava, jako dřív. Že většina z toho už tu byla. Což je stav, který nastane u každého čtenáře asi dříve, či později. Obecně se tomu asi říká, že máte načteno. A nebo už prostě něco pamatujete.

Poslední chyba, kdy jsem na jeden zátah přečetl kompletního Jakuba Vandrovce, mi znovu ozřejmila, jak vypadá takové přesycení. A že i skvělá kniha pak vypadá průměrně, nudně a šedivě. Stejně jako osmnáctý film o válce ve Vietnamu, jako pátá řada s komisařem Rexem, kde už ani kradení housek není tak legrační, jako bylo na začátku. A začnete se jinak dívat i na porotce soutěží, kteří musí pokaždé bojovat s pokusy začátečníků napsat zajímavý příběh. A jejich vyjádření – tato povídka je absolutní klišé! – vás donutí jen pokrčit rameny. Protože je vlastně chápete. Jedou v kuse třicet, nebo i šedesát povídek, někdy dokonce na určené téma. Ty, co se jim dostanou na monitory jako poslední, na tom budou o dost hůř. Logicky.

A tak jsem (minulý měsíc) odložil rozečteného Anthony Ryana a jeho Oheň probuzení, protože jsem se do toho nebyl schopen začíst. Chtěl jsem si dát od fantastiky pauzu, neboť se rozblikalo ono varovné červené světýlko s nápisem STOP. Po měsíci jsem si dal novou knihu od Franty Kotlety, a zase pak byla nutná pauza. Mezi psaním jsem zkusil ještě jeden seriál (mimo fantastiku), ale nezabralo to.

Takže v rámci odreagování jsem zase najel na ty životopisy a historii 18 - 21. století, popřípadě dal přednost článkům o archeologii, nových objevech v živočišné říši (hele, napadlo vás třeba někdy, jakto, že se pavouk nepřilepí na vlastní síť?) apod.

Fantastiku mám hodně rád, ale prostě nám to teď spolu moc neklape. Tak si dáme od sebe na nějakou dobu pauzu. Pak to už snad bude zase dobrý...

4 komentáře:

  1. Nu, vypadá to, že to není rozluka ani "od stolu" ani "od lože", ale jen se prostě musí zajít občas do hospody, aby člověk viděl taky jiné tváře :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Inu, čeho je moc... I svíčková se šesti se přejí, když jíš jen tu... Je potřeba si dát taky třeba.............chleba se sádlem a cibulí. Však se k sobě zase vrátíte, pevně v to věřím.
    PS: Zjednodušeně: Protože běhá hlavně po nelepivých vláknech a navíc má na nohách speciální substanci, která ruší účinky lepidla :-P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, asi to bude odloučení jen na dobu nezbytně nutnou. Ale jak říkáš, občas je změna nutná... :-)

      Vymazat