středa 5. září 2018

Fejetony eseje a jiná vymírající zvířena


Když se podíváte na weby o fantastice, můžete si všimnout jedné zajímavé věci. V počtu zveřejněných článků vedou jednoznačně recenze. Sem tam se objeví rozhovor. Ale publicistika již léta skomírá na úbytě.


Ach, můj drahý!  Kdy mi konečně ukážeš tu svoji esej?


Formáty jako reportáž a již zmiňovaný rozhovor / interview považuji za útvary, balancující takříkajíc na hraně této žurnalistické disciplíny. Fejetony, eseje, či sloupky nejsou zase tak často k vidění. Byly nahrazeny ve většině případů statusy a diskuzemi na sociálních sítích, které jsou brány jako vhodný prostor pro osobní názory autora.

Ano, publicistika jako taková v sobě nese subjektivní reakce na konkrétní událost nebo aktuální téma. Rád bych však viděl, aby po přečtení knihy nevznikaly pouze recenze, ale třeba úvahy, vtipné i vážné glosy, zamyšlení. Protože máme dost autorů, kteří se pravidelně k situaci ve fantastice i kolem sebe vyjadřují. Že se to děje ale hlavně na Facebooku nebo Twitteru? No, to máte pravdu, avšak už za dva dny je takový příspěvek pohřben stovkou dalších statusů. 

Omezeným rozhledem své sociální bubliny vnímám činy virtuálního okolí zkreslenou optikou. Vidím články o psaní, pozvánky na různé workšopy, křty knih, vidím již zmiňované recenze, popřípadě (foto)reportáže z akcí / conů. Ale zatímco politická publicistika jen kvete, ta literární je optimisty považována za polomrtvou, a běžně zaznívají názory, že namísto resuscitace by se mělo přejít k vybírání vhodného a decentního náhrobního kamene. 

Abych nebyl zase tak pesimistický: poslední dobou jsem zaregistroval pokusy obnovit různé nedělníky, pondělníky a podobné útvary, které se snaží toto volné místo zaplnit. Při snaze zjistit, jak je na tom publicistika v české fantastice obecně, jsem našel několik článků. Většina z nich byla staršího data. Jeden by si tedy mohl myslet, že se toho v tom našem rybníčku zase tolik neděje. Jenže knih vychází každý rok dost, a pokud potkáte některého autora a dáte se s ním do řeči, vysype na vás z rukávu tolik historek a novinek, že by to stačilo zásobit rubriku DRBY celý rok.

Kam tedy zmizel český (popřípadě slovenský) fejeton, esej? Proč je tak těžké navázat na úvahy Jana Nerudy, Karla Čapka nebo Karla Poláčka, popřípadě Rudolfa Křesťana, byť se jejich práce ne vždy pohybují v rovině literárních témat?

Dnešní svět fantastikou přetéká. Není problém díky sdílení zachytit aktuální informace, okamžitě víte, co řekl (nebo udělal) váš oblíbený spisovatel, žijící na druhé straně planety. Takže materiálu pro literární žánrovou publicistiku by bylo dost. Ale dát místo statusu článek na web nebo blog se jeví jako příliš mnoho práce. Takže ve změnu jaksi doufat nelze.

No nic, jdu si pro dláto a kladivo. A než pacient definitivně zdechne, určitě mu vymyslím nějaký pěkný epitaf.


2 komentáře:

  1. Souhlasím, je to prostě víc práce a práci je třeba podle soudobých trendů z života co nejvíce vymýtit a co nejvíc nahradit zábavou. Ale nedělám si iluze, je to obtížně zvratný trend: Stejně tak jako postupně devalvoval pojem recenze a za recenzi se dá vydávat kdeco (jsem ovšem přesvědčen, že stejně neochvějně i současné recenze budou v delším horizontu spět k pouhým zjednodušujícím číselným vyjádřením), postupně se i z fejetonů, úvah a osobních glos stane výrazně menšinový žánr. Nejnže to bude jen pár lidí umět, ale hlavně to bude jen pár lidí vyhledávat, protože i samotné přečtení dá určitou intelektuální práci a stojí čas. Může se nám to nelíbit (mně se to tedy nelíbí velmi!), ale jak trefně říkával Charles Darwin: Evoluce je sviňa! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budeme tedy doufat, že fejetony zcela nezmizí, budou jednou za čas takovým zpestřením běžné produkce a připomenutím, že jde věci dělat jinak :-)

      Vymazat