neděle 16. září 2018

Když padne král...


Včera v noci se konala prestižní soutěž o nejlepšího kulturistu naší planety, Mr. Olympia. Obecně v této soutěži platí, že krále nejde sesadit z trůnu, pokud k tomu výrazně nepřispěje sám. Má jméno, má tisíce fanoušků, má charisma. Umí svoji celoroční práci v posilovně prodat.

A také se najde sousta těch, kteří se nemohou dočkat chvíle, kdy král padne. A to se také tentokrát stalo. Ke svému osmému vítězství v radě se chtěl probojovat Phil Heath, leč byl poražen. Vyhrál Shawn Rhoden. Nutno podotknout, že zaslouženě. Obhajoba je ale vždy těžší, již brzy se dnešní vítěz dostane do pozice, kdy bude zajímavější jej spatřit padnout, než ho vidět znovu vítězit.

Jsem velmi rád, že to Phil Heath vzal jako opravdový král, popřál soupeři a ustál to. Což není dnes zase tak samozřejmé. Zda se dokáže vrátit příští rok a vzít si korunu zpět, netuším. Je to ale k zamyšlení.



Král Conan / Král Arnold
když už jsem začal tou kulturistikou, ať je to stylové...


Ten scénář se vlastně objevuje v obměnách napříč různými sporty i dalšími profesemi. Ve chvíli, kdy král přestane makat naplno, a začne uvažovat stylem, kolik práce mi stačí odvést, abych vyhrál?, padne. Udržet si motivaci, když nemáte konkurenci, je mnohem těžší, než se zdá. Naopak, pokud máte silné soupeře, posunuje vás to vpřed. A vaši protivníci zase vědí, že jen vyrovnat se králi nestačí. Musí jej překonat, jak se ukázalo třeba právě na letošní Olympii.

A co psaní? Nejsem soutěživý typ. Naopak. Nerad se s kýmkoliv poměřuji. V podstatě mi stačí dělat věci tak, jak umím momentálně nejlíp. Ale i když se sami nebudete porovnávat s králem žánru, udělají to za vás jiní. V podstatě je tahle vyhraněná pozice mnohem důležitější pro fanoušky, než pro vás osobně.

Ano, hlavně fanoušci dělají vlny kolem každé události, ať již sportovní, televizní, filmové, nebo literární. Emoce u nich jitří mnohé informace, které se tak či onak dotýkají jejich idolů. Z poslední doby si nešlo nevšimnout „Aféry Ciri“. Nevyjádřil se k tomu nikdo z „králů“, zato poddaní tu hozenou kost okousali jak se patří. A bylo jedno, jestli s údajnou non-white Ciri souhlasili, nebo ne. Zda šlo o vtip, či šikovný marketing, se pravděpodobně nedozvíme. Ale účel to dozajista splnilo.

A také to samé vidíme u příznivců politických stran. Je veřejným tajemstvím, že dva předsedové politických stran, co se ve studiu před kamerami pohádají, jsou schopní potom jít spolu na pivo, normálně spolu komunikovat, nebo po volbách vytvořit koalici s tím, kdo stal v politickém ringu proti nim. Zatímco jejich voliči nadále na sebe nesmiřitelně dští oheň a síru.

Co z toho vyplývá? Králové (a královny!) se navzájem znají, scházejí se a rokují spolu. A mnohdy již dopředu vědí, kdo je v budoucnosti nejvážnějším aspirantem na ten který trůn. A často s ním také již s předstihem jednají. Fanoušci o tom ale nemusí vědět. Ostatně, připravilo by je to o mnohá překvapení. A oni přece chtějí v první řadě show. A také ji dostanou.

Ale je nutné si uvědomit jednu zásadní věc; pokud má váš favorit nakročeno k tomu svrhnout  krále, bylo by hloupé trůn i dosavadního vladaře poplivat, nebo po něm házet shnilá rajčata. Protože, až k té výměně dojde, nemuselo by se novému vládci líbit, že bude sedět v silně znečistěném křesle.

A dříve či později by začal smrdět i těm, s jejichž podporou se na trůn dostal.



Žádné komentáře:

Okomentovat