úterý 18. září 2018

O fantastice, literatuře a češtině s Mgr. Evou Suchomelovou


Základním pracovním nástrojem autora je jazyk. V případě většiny z nás čeština. Umíme ji ale používat správně? Jak širokou máme slovní zásobu? Rozumíme ještě vůbec psanému textu? A jak jsou na tom dnešní školáci, dost možná budoucí spisovatelé? Na tyto a další otázky mi odpověděla Mgr. Eva Suchomelová.



Mgr. Eva Suchomelová
Autorka fotografie: Hana Hořáková



Začneme stylově, co ty a fantastika? 

Jedna z prvních knih, které jsem četla někdy v páté nebo šesté třídě, byla Cesta do středu Země a hned po ní následovala Součkova trilogie Cesta slepých ptáků. Pak až v 16 přišlo moje sci-fi období, kdy jsem v knihovně jela po regálu v oddíle sci-fi a vlastně ho hltala po desítkách. Jen to bylo bez výběru, ale padl mi do ruky např. Brian Aldiss nebo Stanislav Łem. Z toho období si toho moc nepamatuji, ale dodnes se mi stane, že čtu povídku nebo začátek románu a najednou zjistím, že to znám. Pokud se k žánru fantastiky počítá i Mika Waltari, pak jeho Tajemný Etrusk ve mně vzbudil velký zájem.


To jsou sci-fi a historická fikce. Co fantasy?

Fantasy se mi dlouho vyhýbala, protože když k nám dorazila velká vlna Harryho Pottera a Pána prstenu, studovala jsem na vysoké a měla jiné zájmy (např. původní texty ve staroslověnštině či z různých fází vývoje češtiny - to dostávala moje fantazie tolik potravy, že ji nepotřebovala v jiné formě). Před třicítkou jsem poznala Geralta - a byla jsem ztracená. I když závěr celého cyklu mě pěkně zklamal. A nejvíc jsem začala fantastiku poznávat teprve v posledních šesti letech, kdy jsem se zároveň seznamovala jak s literaturou, tak i s mnoha jejími tvůrci - těmi českými a slovenskými často i osobně.

Zlomový byl rok 2014, kdy jsem byla svědkem zrození nové conanovské knihy Ondreje Trepáče alias Andyho Knockera Acheronská dýka (Brokilon, 2015). Ačkoli jsem tematikou barbara Conana byla nepolíbená, ten příběh se mi líbil a doporučila jsem ho pozornosti nakladatelství Brokilon. Povedlo se ho vydat a autor mě požádal, abych se stala kmotrou knihy na bratislavském Slavconu. Tam jsem se právě setkala se spoustou lidí ze SFFH komunity.

Sama pro sebe jsem si v té době objevila knížky Petry Neomillnerové, Haniny Veselé, Františka Kotlety, Jiřího W. Procházky a dalších. Loni jsem se ponořila do povídkového souboru Žena s... a také jsem naprosto propadla trilogii Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Na film jsem nešla, ta trilogie je dokonalá sama o sobě. Zažila jsem s ní po mnoha letech to, co se mi stává s knížkou už zřídka. Asi dva týdny po dočtení se mi začalo strašně stýskat po jejích hrdinech, jejich dobrodružstvích i po celé atmosféře, která rozhodně není selankou. Ale má onu božskou jiskru, která povyšuje dobře odvedenou řemeslnou práci na umělecké dílo.


U fantasy ještě chvilku zůstaneme. J. R. R. Tolkien byl zdatný lingvista, který vytvářel pro své světy vlastní jazyky. Když jsi učila tu staroslověnštinu, jaký máš názor na snahu autorů vytvářet svoji vlastní řeč v knihách? 

To už je ale dvacet let, Oskare... Po pravdě, vytvářet vlastní řeč v literatuře či ve filmu (teď čerstvě jsem se s tím setkala ve filmu Alfa, pro který byl vytvořen jazyk "kromaňonština", takže to byl film s titulky) je speciální disciplína, kterou posoudí fakt jen dost zkušený lingvista, a ještě spíš jazykový komparatista. Ale aby byl ten jazyk v konkrétním textu nosný, funkční, musí být pro čtenáře natolik srozumitelný, že váhám, zda to má ještě jiný smysl než jako rekvizita či kulisa.


Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Jen pro zajímavost, jak by v ní vypadala známá říkanka z Pána Prstenu? Ono slavné Tři prsteny pro krále elfů pod nebem…

Nic ze současné literatury se nedá přeložit do staroslověnštiny, protože ji máme dochovanou jen ve zlomcích památek, na jejichž základě se rekonstruovala struktura jazyka, tedy písmo (dokonce ani nevíme, jak se některé hlásky vyslovovaly, a čistě pro potřeby výzkumu se čtou podle výslovnosti současných jazyků), gramatika a slovní zásoba, omezená na témata, pro která byla psaná staroslověnština používána - tedy hlavně pro náboženské účely, minoritně pro účely mocensko-právní. 

Naprostým unikátem je Zákon sudnyj ljudem, což je první původní písemný zákoník, který vznikl pravděpodobně ve střední Evropě na popud Metoděje (jiné hypotézy uvádějí jako iniciátora jeho bratra Konstantina, známého i jako sv. Cyril), který byl vytvořen mimo římské právo čistě pro aktuální potřeby slovanského obyvatelstva - například potíral vendetu = krevní mstu, která zde byla rozšířena, a výrazně redukoval tělesné tresty tím, že je nahrazoval majetkovým postihem a uloženým velmi přísným pokáním.

Pro překlad soudobé či jakékoli jiné literatury nám proto chybí právě ta slovní zásoba. Ve staroslověnštině nemáme písemně doloženy žádné básně nebo vymyšlené příběhy, jediné jsou životy světců. A všechny dochované památky se vyznačují stručností, střízlivostí ve vyjádření a až moderně vyhlížejícím minimalismem - to bylo ale dáno hlavně vzácností materiálu na výrobu knih. Osobně jsem četla texty některých dochovaných památek v cyrilici (hlaholici neovládám) a žasla jsem nad tím, jak podobné uvažování, problémy i jejich řešení měli lidé tehdy i dnes. Tak se prosím nezlob, že text z Pána prstenu nepřeložím.


Zmínila jsi, že čteš i Františka Kotletu: v jeho knihách je velká porce nadsázky, což patří k žánru. Někteří čtenáři však nedokážou tento prvek v textu rozeznat. Jak si na tom ty?

Ono pochopení nadsázky nebo skrytého druhého významu se vůbec vytrácí - a vidím to především na mladší generaci. Slyšela jsem názor, že je to způsobeno příliš mnoha vizuálními podněty, tedy hlavně audiovizuálními médii. Kdo čte nebo poslouchá příběhy, rozvíjí si kromě představivosti i schopnost pochopit skrytý humor, ironii, nadsázku, sarkasmus - všechny ty osvědčené a historicky s češtinou spjaté jazykové prostředky. Přijde mi to škoda.

Miluji skryté významy, nadsázku, pokud je funkční a prospívá charakteristice postav či podporuje vtipnost textu. Je ale umění udržet nadsázku na té správné hranici, aby nespadla do afektu, aby "nepřehrávala" jako špatný herec. Chápu, že kvůli nedovtipnosti mnohých čtenářů se dnes nadsázka často přehání, to mi však už vadí. Mám pak pocit, že autor podceňuje můj intelekt. Asi je to otázka osobní míry a vkusu. Kotleta dokáže tu hranici vybalancovat, i proto jeho příběhy ráda čtu.


Slovní zásoba se rapidně mění. Z germanismů a nářečí našich rodičů a prarodičů mladší generace plynule přešla na anglicismy, a má tak problémy porozumět dřívějším textům. Jsi přímo u zdroje, učíš na škole. Je to opravdu tak zlé?

Učím pouze nepovinný předmět, praktickou aplikaci Český pravopis pro písemnou praxi na Vysoké škole ekonomie a managementu. Tam jsem v kontaktu se současnými dvacátníky, zaměřenými spíš na obchodní a podnikatelskou oblast. Je to pro mě taková kontrolní skupina, jak je na tom aktuálně běžná, vysokoškolsky vzdělávaná populace v porovnání s lidmi "od literatury a knížek".

Angličtina ovlivňuje mluvu i písemný projev současníků víc, než si sami chtějí přiznat, a to nejen ve slovní zásobě, ale také v konstrukci vět. A to se ke mně hlásí spíš ti, kteří měli k češtině kladný vztah už na předchozích stupních školní docházky. Ale dávám kondice i dětem od 10 let a tam je vidět velký problém s porozuměním textu.

Někteří rodiče mi zkoušeli dát zadání: "Zařiďte, aby rád četl." Nebo: "Naučte ho porozumět čtenému textu." Na to se vždycky těch rodičů ptám, zda dítěti odmala četli, zda je dítě vidí číst si knížku anebo jestli si s dítětem povídají o svých oblíbených knížkách z dětství. Odpovědi jsou většinou rozpačité a záporné. Jenže dítě se učí nápodobou. Když vidí, že rodiče nečtou, proč by to tedy samo dělalo? Když cítí, že pro rodiče není čtení prioritou, nepovažují knížky za živou součást svého života, bude se bránit snahám přimět ho věnovat takové činnosti bez smyslu. Základ tkví v rodině, tohle rodiče po škole nemohou chtít. Přesto chválím všechny snahy škol ukázat dětem, jak je čtení skvělá věc. Hned mě napadá nesmírně důležitá osvětová činnost Kláry Smolíkové, která dělá besedy s dětmi a zábavnou formou je motivuje ke čtení.

Díky tomu neztrácím naději, že by to čeština nepřežila. A sama se také snažím jít příkladem - moje osobní knihovna zatím nemá definitivní počet svazků, i tak se pohybuje nad 2000 knih.



Medailonek:

Mgr. Eva Suchomelová vystudovala učitelství českého jazyka a literatury pro 2. stupeň ZŠ a střední školy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Posléze zde učila staroslověnštinu a vytvořila unikátní koncepci procvičovacích přípravných kurzů češtiny. Do praxe ji uvedla a otestovala její úspěšnost na přípravných kurzech pro adepty univerzitních oborů spojených s bohemistikou. Následně působila 16 let v oblasti Public Relations, kde si vyzkoušela psaní na velmi rozmanitá témata. Vedle toho také píše do nejrůznějších periodik (webový magazín drogerií Teta, příloha Hospodářských novin Kariéra), občas natočí rozhovor pro Český rozhlas Pardubice, edituje texty.



Hodně se poslední dobou řeší, že nejmladší generace čtenářů fantastiky (cca 15 let), ale i začínajících autorů, trpí malou slovní zásobou. Jak to vidíš ty?

Je to možné a přijímací zkoušky na víceletá gymnázia tomu dávají za pravdu. I děti, které tzv. čtou, mají mezery ve slovní zásobě. Pes je zakopaný v tom, co čtou - zjednodušené příběhy s dost omezenou slovní zásobou. Sama s tím bojuji u své dcery - raději sáhne po některé z knížek od Davida Walliamse než po Harry Potterovi. Na druhou stranu jsem jí od tří let četla pohádky od Boženy Němcové přesně v tom starším jazyce 19. století. A nyní ji uchvátil Erben s Kyticí. Pár slov jsme si vysvětlily, ale celek chápala skvěle. Když to shrnu, náprava je práce na více frontách.


Z běžné produkce minulý rok silně jazykově vybočil Hořící kůň od Františky Vrbenské a Lucie Lukačovičové. Četla jsi tu knihu? Pokud ano, jaký dojem na tebe udělala?

Ano, četla jsem Hořícího koně od Lucie a Františky - po přečtení jsem s Lucií o té knize hovořila asi dvě hodiny (skoro jsme se nemohly rozejít, závěr knihy jsme řešily na peroně v metru a obě jsme si kvůli debatě nechaly několik souprav ujet). S Františkou jsem si povídala zas o jiných věcech, týkajících se knížek a psaní. 

Hořící kůň mě saturoval co do košatosti použitého jazyka, ale také svou úžasnou prací s tempem vyprávění. Je vidět, že každá z autorek přispěla k příběhu tím nejlepším, čím vládne - Františka bohatostí své slovní zásoby, kterou přirozeně zapojuje do vyprávění, a Lucie smyslem pro akční situace a citem pro tempo příběhu. Obě pak hlubokými znalostmi historických reálií, mytologie a cizojazyčnou výbavou.


Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Od chvíle, kdy jsem odešla ze zaměstnaneckého poměru na volnou nohu, neexistuje něco jako můj běžný pracovní den. Mám pevně stanovené povinnosti, zakotvené v kalendáři, pak mám deadliny na odevzdávky článků a redakčních korektur a samozřejmě mám přesné termíny svých kurzů a individuálních lekcí. Tvůrčí práci pak rozkládám mezi tyto povinnosti.


Když koriguješ nebo edituješ texty, jaké jsou v nich nejčastější prohřešky? 

Ráda bych zdůraznila, že korektorství není hlavní náplní mé práce (když pominu korektury redakčního obsahu webu, pro který také píšu články). Nedělám čistě gramatické korektury, upřednostňuji editaci textu, kdy upozorním i na "nečeskost" vět či vazeb, navrhnu vhodnější formulaci, upozorním na nelogičnost, nesrozumitelnost či dvojsmysl v textu, případně u překladů na nevhodně zvolené slovo, kdy jeho význam není adekvátní kontextu. Z toho důvodu také nejsem levná korektorka - bohužel, musím se hodně otáčet a můj čas je fakt drahý.

Nedá se tedy říct, které jsou nejčastější chyby, protože záleží na jazykové úrovni autora textu, odbornosti obsahu a také cílové skupině, které je text určen. Častým nešvarem jsou samozřejmě chyby v psaní čárek, v psaní i/y, ale také ve skloňování zájmen a rozhodně v nadměrném užívání trpného rodu u sloves. To je ještě pozůstatek vlivu němčiny v 18. a 19. století.


Co lidi nejčastěji motivuje k tomu, aby zapracovali na znalostech gramatiky a pravopisu?

Je to proto, a shodlo se nás na tom víc, že všichni chtějí psát, chodí na kurzy tvůrčího psaní, ale neovládají základy, tedy pravopis a syntax. Já se soustřeďuji na dvě složky – pravopis a syntax (= psaní čárek). Když je ovládneš, najednou dokážeš tvořit plynulé, srozumitelné a smysluplné věty. Ano, všichni jsme chodili na základní školu, kde nás to učili a tu s většími, tu s menšími úspěchy naučili. Jenže je to tak, jak říká motto mojí Pravopisné posilovny: "Pravopis je jako sval - když se necvičí, slábne."


Jak vypadají kurzy, které pořádáš? 

Dělám několik typů kurzů. Ty jednorázové, jako bude ten na RotiConu 13. října s názvem Šifra mistra pravopisu, slouží k tomu, aby účastník zjistil, jak na tom s pravopisem je. Napíše si diktát, který si společně opravíme, a zároveň už při tom dávám pomůcky pro rychlé a správné psaní. Ty vybrané (pro nejčastější chyby) pak systematicky shrnu v prezentaci. Když je čas (u tříhodinových kurzů), na závěr si ještě každý procvičí čerstvě získané znalosti na cvičné korektuře.

Pokud někdo zjistí, že toho potřebuje zlepšit víc, pak je lepší, aby se přihlásil na Kruhový pravopisný trénink. To je cyklus tříhodinových setkání v pěti týdnech. Tam také píšeme diktáty a korektury, ale po každé lekci do příště všechny práce opravím, vyhodnotím chyby a na jejich základě připravím nové texty, zaměřené jen na ty chybové jevy. Tím posouvám účastníky velmi účinným způsobem, takže po pěti týdnech dosáhnou zlepšení až o 50 %. Dávám také individuální lekce, při kterých učím i stylistiku, pokud je to cílem dotyčného. Tam ale přizpůsobuji metody i tempo jedinému člověku a jeho cíli.

Také se snažím dělat kurzy v Brně. Jeden druh je zaměřený jen na psaní čárek. To je kapitola sama o sobě.


V podstatě pro tebe musí být těžké číst dnešní knižní produkci. Na redakci je kolikrát velmi málo času, nikdy se nevychytá všechno…

Je pravda, že mě dnes velmi mile překvapí knížka, v které se nevyskytují hrubé pravopisné chyby či překlepy nebo skutečně jen v řádu jednotek na celou knihu. Ale najdou se takové - Válečné deníky 1939-1945 od Astrid Lindgrenové, biografická kniha Generál Laudon, slavný vojevůdce a pán na Bečvárech od autorů Pavla Běliny a Jiřího Kaše anebo již výše zmiňovaná trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Pokud jde o fantastiku, neušlo mi, že Robert Pilch ve svém nakladatelství Brokilon velmi dbá na kvalitní jazykovou úroveň vydávaných titulů.

Nejvíc mě ale hrubky a chyby v textu obecně mrzí u dětské literatury, protože právě vizuální podoba slov se ukládá už odmala do paměti, a může tak podpořit praktickou pravopisnou dovednost. To je to známé "čtěte a budete správně psát". Ale když děti dostanou do ruky špatně napsaný text, po pravopisné stránce je to deformuje.

Pokud chceš příklad, tak naposledy mě naštvaly výraznou porcí pravopisných chyb a překlepů dvě knihy z produkce Knižního klubu, a to obě od mého oblíbence Roalda Dahla - Karlík a továrna na čokoládu a Fantastický pan Lišák.


Nepřemýšlela jsi někdy o tom, že sama napíšeš knihu? Nebo máš dokonce něco schovaného v šuplíku?

Napsala a vydala jsem zatím jednu povídku. Její vznik je ještě zajímavější než ona sama, protože ve mně zrála víc než 15 let a pak jsem si dopřála ten luxus, že jsem ji psala tři čtvrtě roku, jak ke mně přicházely jednotlivé obrazy. Mám i další náměty, jsou to už ucelené příběhy, ale zatím zrají. Mám nahozené syžety, ale váhám, jakou formu zvolit. A hlavně jsem limitovaná časem, který mi zabírají pracovní i rodinné povinnosti. Tohle musí dospět do bodu, kdy to na mě přijde jak obsese a prostě to musím dostat stůj co stůj do slov. Do té doby to ještě nechám uležet. Konstruovat texty se mi nechce, toho si užiju při psaní článků pro obživu.

2 komentáře:

  1. skvelý rozhovor ... Evka, držím palce do budúcnosti ... a ďakujem, že si ma spomenula (ani neviem, či som si to zaslúžil)

    OdpovědětVymazat
  2. Výborný rozhovor, díky za něj a navrch přidávám uctivé pozdravení zpovídané dámě. Po setkání - byť virtuálním - s někým takovým mám hned mnohem větší chuť do psaní v aspoň chvalitebné češtině. A taky mi došlo, že jsem už dlouho nic nepřidal do rubriky "Jazykové hrádky" :-).

    OdpovědětVymazat