neděle 4. listopadu 2018

BOoK con 2018 – bleskové info


Na tuto akci jsem vyrazil až v sobotu, ale zase brzo ráno. Abych stihnul první přednášku na pořadu dne. Ta se začínala v deset. Šlo o Krvavou snídani Haniny Veselé se křtem její nové  knihy Krev teče vždycky červená. Bohužel, dopravní anděl strážný i ubrečené počasí bylo proti. Začalo to ukázkovým zásekem v České Třebové. Dal jsem si před nádražím cigáro, vzal to v klidu a šel vyfotit Molly Foxovou (můj cestovní poradce  plnící i formu talismanu) s nějakou tou mašinkou. Na první nástupiště se v tu chvíli vřítil zpožděný vlak do Prahy, který ale podle jízdních řádů nenavazoval na žádné jiné spoje směr Dobříš, takže jsem jej původně ignoroval. Nastoupil jsem a řekl si, že to nakonec dobře dopadne. Dokonce jsem nezabloudil na Hl. nádraží, ani v metru (aplikace dpp má něco do sebe!) a podzemním labyrintem se dostal na Smíchov.





Ovšem tam už bylo jasné, že to nestihnu ani navzdory solidnímu časovému náskoku. Protože se přihodila hodina čekání na bus, další hodina cesty do Dobříše a následná dobrodružná hra: hledej místní knihovnu šmudlo, máš přece v mobilu navigaci. Ta také ukrojila nějaký čas. Prošvihnul jsem tak i vystoupení booktuberů –  Pavla Bareše, Radši knihu, Markéty Mar a Vojtěcha Hamerského.

Dorazil jsem tedy až na obědovou pauzu. Tomáš Pipota mě provedl po knihovně a pak následně vypustil mezi lid. Dehydrovaný po cestě jsem utekl dolů, do Modré kočky, na točenou kofolu. Tam jsem potkal dva vizuálně povědomé lidi. Což se mi potvrdilo hned při následné přednášce. Byli to autoři komiksů a ilustrátoři Dan Černý a Karel Jerie. Jejich vtipné a skvěle sehrané vystoupení pobavilo a potěšilo, bylo navíc doplněno o hudební složku a nějaké ty houby, hlavně hřiby. Včetně atomových.

Následovala další kofola, cigáro, a využití červeného náramku, který zde suploval platinovou kartu VISA. Kafe i zapékané sendviče tu byly mimochodem opravdu luxusní. Následovalo setkání s Jirkou Hiemerem, který si mě pak zákeřně vytáhl z publika, abych mu sekundoval. Zbytečně. Zvládnul to v pohodě sám, i když jsem mu za zády dělal opičky (orangutany) a občas přihodil nějaký ten klacek rozměrů menší klády pod nohy. Téma fantastiky a její prosazení do mainstreamu bylo zajímavé, vedlo i k následné diskuzi s booktubery a tomu, jak vidí svoji práci i budoucnost.

Pak nastal čas ulovit nějaké knižní novinky vyskládané na recepci u vchodu a poslechnout si zajímavou přednášku Václava Dorta a Martina Trojana o Janu Kantůrkovi. Jan Kravčík s Jirkou Hiemerem pak mluvili o Akademii science fiction, fantasy a hororu a o tom jaké mají plány do budoucnosti.

Poněkud se mi začal stahovat žaludek, před mojí vlastní přednáškou. Zachránilo to super kafe a jablečná buchta, za kterou by si někdo zasloužil metál.

Pak už nastala hodina H – tedy František Kotleta, Oskar Fuchs, Karel Plyšový a Martin Darion Antonín (pro všechny sebevrahy – Darion je vždy s krátkým!), který suploval nemocnou Pavlínu Kajnarovou. Dáríon měl původně moderovat debatu, ale tuto funkci převzal poměrné záhy Karel. A přitom se ukázal charakterový kaz nového moderátora - šlo o těžkého alkoholika. Formální část přednášky skončila típnutím streamovaného přímého přenosu. Otázky totiž začaly být poměrně silně osobní, diváci chtěli vědět i podrobnosti z temné minulosti autorů. Překvapivě se jako největší zlosyn projevil Darion, který mně i Frantu lehce trumfnul. Fakt. Nekecám.

Přednáška plynule změnila formu na pohodovou debatu, která pokračovala ještě hodinu a půl. Po menším uklidnění situace jsem si přinesl Molly, zabavil Tomáši Pipotovi notebook a vysekl mu krátkou povídku odehrávající se přímo na conu. To už se čas výrazně posunul k půlnoci. Povídku se mi podařilo vypointovat hlavně s pomocí Radka, bez jeho dalekosáhlých znalostí karetních her by nemohla být nikdy smysluplně zakončená. Přes svůj mírně pornografický obsah byl text osazenstvem přijat nadšeně. Dle dohody ale nikdy neopustí prostory knihovny a bude přístupný pouze účastníkům conu. Naštěstí.

Poté se stočila debata na psaní. S Darionem a Pavlem Barešem jsme si názorově padli do noty (pokud mají jiný názor, nechci ho slyšet!) a hodiny se povážlivě posunuly k půl třetí. Následoval plus mínus úspěšný pokus o vytvoření mikropovídky složené z vět asi sedmi přísedících účastníků. Pak už jsem si jen vyčistil zuby, zakuklil se do spacáku a prachobyčejně odpadnul.

Ráno se neslo opět ve znamení voňavé kávy a zapékaných toustů. Darion (i po ránu s krátkým) mě naštěstí vzal do Prahy autem a navíc přímo na Hlavní nádraží, čímž mi výrazně zkrátil cestu trvající jinak půl druhé hodiny. Rychlík mi jel za 15 minut, spoje navazovaly a doma jsem tak byl opravdu brzo…

Děkuji všem za perfektní organizaci, skvělou atmosféru i příjemné prostředí. A omlouvám se, že nejsem schopný podat nějaké konkrétní informace o průběhu herních turnajů. Ale to doufám udělá někdo jiný, kdo má více znalostí a navíc kolem toho běhal. 

Takže příští rok zase na shledanou v Dobříši! Ook!

Žádné komentáře:

Okomentovat