neděle 30. dubna 2017

Po vydání knihy


Okamžik, kdy kniha dorazí z tiskárny a následně obdržíte autorské výtisky, většině spisovatelů způsobí silnou euforii. Zvláště pokud jde o první knihu. Pomazlíte se s ní, oznámíte to přátelům… ale co dál?

V tom už mohu mluvit jen za sebe, nevím totiž, jak to chodí u jiných vydavatelství, popřípadě samonákladů.



novinky z nakladatelství Epocha

sobota 22. dubna 2017

Myšlenkové otisky a spouštěče při psaní


Soustava prvků. Kalkulus. Vynález rádia.

Spory o to, kdo učinil vlastně daný objev první, jsou navýsost zajímavé, existuje kolem nich také spousta teorií (i konspiračních), leč se psaním a literaturou na první pohled nijak nesouvisí. Ale jen do doby, kdy si uvědomíme, že tyto věci byly objeveny ve stejnou dobu, ale hlavně autonomně tzn. nezávisle na sobě.




neděle 16. dubna 2017

Aktuality 4/2007


Po relativně klidném začátku roku nastalo hektické období. Vezmeme to proto rychle, v  aktualitách upozorním na tři důležité věci.


středa 12. dubna 2017

Člověk a upír jako milenci


(původní článek byl vydán 09.11. 2014)

Na obzoru se nám objevil jeden malý problém. Pojďme se mu podívat blíže na zoubek... Současné romantické představy (hlavně mladých slečen) směřují k tomu, že by bylo cool mít s upírem vztah, sex, popřípadě rovnou dítě. Opravdu?



Takhle si to představuje díky televizi mnoho lidí, ale...

sobota 8. dubna 2017

Dynamika psaného textu


Dynamika. Primárně tento termín známe z fyziky, potažmo hudby. Popřípadě sportu. Pokud se jedná o literaturu, jde o jednu z veličin, která činí text přitažlivým pro čtenáře.



sobota 1. dubna 2017

Síla jména

Po článku s úvahou, zda by bylo dobré mít v české fantastice něco jako „hobby“ kategorii jsem byl dotázán, kdy podle mne dochází k přechodu z kategorie „hobby“ k „profi“.

Pomiňme pro tuto chvíli tolik diskutovanou možnost, zda se dá v našem prostředí psaním uživit a zaměřme se přímo na onen dotaz.

Jak si tedy představuji onen spisovatelský „next level“?


Joanne Kathleen Rowling
Takový autor nemusí obíhat nakladatelství s napsaným textem, naopak. Vydavatel kolikrát nemá problém s autorem sepsat smlouvu na knihu, kterou teprve napíše. Jakmile se objeví někde jen zmínka o novém počinu takového spisovatele, je nakladatel nucen odpovídat na dotazy, kdy už to bude „venku“, fanoušci si vzájemně sdělují, jak moc se na daný titul těší, spekulují, jestli to bude stejně dobré, jako dosud vydané romány, s čím zajímavým autor zase přijde.

Stejně tak se hned po vydání vyrojí desítky recenzí, na zavedených serverech, i blozích…

Zkrátka, podle mého, u „profi“ spisovatele prodává i jméno. Je samo o sobě zárukou zájmů čtenářů a tím i prodejů. Můžete se nad tím pohoršovat, nemusí se vám to líbit, ale je to tak.

Zkusme se tedy nyní zamyslet, jak velkou roli tedy hraje v tomto případě jméno autora? 

Já vám to řeknu: obrovskou.

Všichni asi známe příběh kolem pseudonymu Robert Galbraith. Ač byl román Volání kukačky bezesporu dobře napsaný, přesto jej několik nakladatelství odmítlo s tím, že jde o neznámého autora, je to sice dobré, ale my chceme něco víc…

Když pak vyšlo najevo, kdo je skutečným autorem, rvali si vlasy. Doslova. Než se zjistilo, o koho jde, prodalo se dva tisíce kusů. Za tři měsíce. Což na debut rozhodně není nijak špatné. Ale během jediného týdne po odhalení skutečného autora vylétly prodeje doslova raketově – dosáhly 18 tisíc výtisků.

Taková je síla jména.

Na příběh se ovšem lze podívat i z druhé strany. A sice tak, že ani kvalitní text nikomu neotevře brány k vydání. Vydání takové knihy (jak vidno, nemusí ani jít nutně o prvotinu) je vždy sázkou do loterie.

Z toho pohledu je pak zajímavý pohled na autory, kteří vydali již několik knih, ale nikdo o nich vlastně neví. Pokaždé absolvují stejné kolečko po několika (desítkách) nakladatelstvích, pokaždé musí projít stejnou cestou, jako když se snaží udat prvotinu.

Mluví se o tom těžko, pokud vůbec. Ve chvíli, kdy text převezme nakladatel, se z něj totiž stává obchodní artikl. A platí pro něj stejná pravidla, jako pro každý jiný produkt. Pokud jej můžete zaštítit jménem, je jeho pozice na trhu o mnoho snadnější. Komunita fanoušků tvoří již dopředu jistotu určitých prodejů.

Svoje pak dělá i míra reklamy, kterou je produktu nakladatelství schopno poskytnout. Využít k tomu také sociální sítě je logickým krokem, potřeba je však i reklama jiná – například v tištěných médiích. Besedy nebo autorská čtení. Přednášky.

Netuším, jak přesně velký vliv mají na prodeje recenze, jsou však také určitým druhem reklamy. Ovlivňují ale dle mého zvláště tu nerozhodnou část čtenářů. Myslím, že pokud jde o již zavedeného autora (tedy se silným jménem), stávají se recenze z hlediska prodejů do jisté míry irelevantní. Lidi již vědí, co mohou čekat a koupí si daný titul tak jako tak.

Přece jen, to jméno je zárukou jisté kvality, zárukou toho, že čtenář dostane to, co žádá.

Problém ovšem nastává, pokud se tento produkt výrazně liší od očekávání. Autor náhle změní styl, nebo žánr. Vezmeme si na pomoc opět paní Rowlingovou. S oním pseudonymem přišla, jelikož se její jméno stalo synonymem pro Harryho Pottera. A jak zjistila po vydání románu Prázdné místo, takovou změnu čtenáři neustáli. Podvědomě očekávali text, podobný její dosavadní tvorbě.

Rozhodla se tedy začít znova, od nuly.

A vlastně se jí to povedlo. Vymanila se ze škatulky „maminka HP“ a až poté se mohla v plné parádě projevit i síla jména.

Jak tedy dnešní článek zakončit?

Lidé mají rádi velké příběhy se šťastným koncem. Inspirují je. Vidí v nich šanci, že se stejný scénář může opakovat i v jejich případě. Ovšem je třeba zůstat nohama pevně na zemi. Neexistuje nic, jako nárok na úspěch. Ten jde navíc jen velmi těžko změřit. On je také problém, že často vidíme pouze samotný výsledek, nikoli práci za ním. Ale přitom ani stovky hodin strávené nad textem nejsou zárukou, že dosáhnete vydání knihy, natož si vytvoříte ono již zmiňované silné jméno. Je to totiž také nemálo o štěstí.

To ale nikdy nepřijde k těm, kteří jen sedí se založenýma rukama.