Být lovcem mamutů...
Koukám z okna a monotónní drncání vlaku mě uspává. Bílá těla štíhlých bříz a rozkvetlé hlohy vystupují s děsivostí přízraků z krajiny dosud posedlé tmou. Nebude to však trvat dlouho a noc se dočasně vzdá své vlády. Rozednívá se. Pozoruji velká stáda mamutů, srstnatých nosorožců a megalocerů, spásajících tuhou trávu... A potom se s dlouhým smutným povzdechem vrátím zpět do reality. Pleistocenní megafauna, to samozřejmě nejsou jen mamuti, které mám mimochodem velmi rád. Aby také ne - příběhy z období nazývaného souhrnně "pravěk" mě provázely od doby, kdy jsem dokázal samostatně číst. Hltal jsem knihy pánů Josefa Augusty a Eduarda Štorcha, jejichž nezbytnou součástí byly ilustrace dalšího mého oblíbence, malíře Zdeňka Buriana. S urputností a umanutostí jsem se učil správně vyslovovat latinská jména dávno vyhynulých tvorů, která často zněla jako zaklínadla černé magie. Mamut je nejznámější zástupce megafauny na českém území; foceno v Národním muzeu, Praha
