Normostrana a jiné blbosti

Upozornění: Jde o celkem cynický a arogantní článek. Pokud se někdo pozná, je to jen nešťastná shoda náhod a nenesu za to rozhodně žádnou zodpovědnost.

Většina literárních soutěží klade specifické požadavky na autory ohledně rozsahu a formátování textu. Nikde však již pořádně nenajdete obrázkový návod, jak mají tyto úpravy vypadat. Jsou pouze slovně popsané. Oprávněně se totiž předpokládá, že projevíte alespoň minimální snahu a najdete / dohledáte si to.

Inspirace versus plagiát

Plagiát je, když něco obšlehnu. To je přece jasné!

Kdyby to bylo všechno tak lehké. Určit hranici mezi inspirací a plagiátem je kolikrát nemožné. Nařčení z toho, že je autor kopírka, je noční můrou snad každého, kdo se věnuje tvůrčí činnosti.

zdroj

Sklad mrtvých koťátek VI. - na velikosti (ne)záleží

Tentokrát v rychlosti nahlédneme do skladu mrtvých ještěrek. Co už, změna je život.

Téma: Děj i té nejdelší knihy se dá popsat v jedné větě.

Co z toho vyplývá? Že zápletka je sice absolutním základem textu, ale v podstatě nemá na výsledný rozsah nejmenší vliv. Ze stejného výchozího nápadu můžeme proto v zásadě „vytřískat“ jak mikropovídku, tak regulérní pentalogii.

zdroj

Sklad mrtvých koťátek V. - blíží se konec klasické fantasy?

Tak tu prý máme novou generaci autorů fantastiky.

Ne, že by ta předchozí zmizela ze dne na den, někam odešla, či přestala zcela psát. I když, jak se to vezme. Těžiště jejího zájmu se ale výrazně posunulo. Do středu zájmu se u nich dostává detektivka. Popřípadě sci-fi. Opustili, až na pár veteránů, pole nazývané „fantasy“, a přenechali jej vlastně víceméně bez boje těm mladším.

Je u nás klasická fantasy na pokraji vyhynutí?

zdroj

Stručný přehled filmů ze žánru meč a magie / sword and sorcery

...aneb barbaři v kožených slipech a s obouručním mečem

Pokud se podíváme na filmovou fantasy jako takovou, její naprosté počátky se dají vysledovat v žánru nazývaném meč a sandály. Definice (ne zrovna vyčerpávající, jak uvidíme později) pak praví, že se jedná o zpracování řeckých mýtů, pověstí a historie. Potažmo se tento pojem přeneseně používá i na období Říše římské. Nejčastějším hrdinou je pak paradoxně Herkules. Paradoxně proto, že ač v těch příbězích vystupují řečtí bohové a mýtické bytosti, Herkules je jméno latinské  - a tudíž by se měl správně jmenovat Herákles.

Dalšími „pravěkými“ fantasy počiny jsou pak filmová zpravování pohádek Tisíce a jedné noci, typicky Sindibád. Zapomenout nesmíme ani na Odyssea a Jásona. Od těchto tří se pak na dlouhou dobu odvíjí všechny námořní/pirátské filmy s fantasy prvky. Aby to někomu nebylo líto, přidáme ještě Achilla a Hectora, aktéry slavné trojské války.

zdroj

Ženská postava v reálném a pseudo-středověku

(Původní článek byl publikován 03. 05 2016)

Žena v našem staro a středověku měla svá práva a povinnosti, povětšinou spojené s rozením potomků. Ovšem v rámci tvoření pseudo – středověkého fantasy není na škodu zapřemýšlet nad postavením žen v těchto světech. Velmi typické je totiž promítání současného pohledu na ženy do již zmiňovaných kulis.

EDIT: Autor článku bere jako středověk období, které nekončí objevením Ameriky, ale zrušením nevolnictví. Důvodem je absolutní závislost poddaného na majiteli půdy, včetně nemožnosti měnit místo pobytu. Tento stav trval od raného středověku, a proto jeho ukončení chápu jako přechod k moderní, neboli současné době. Na území Čech tedy přichází s patentem Josefa II. roku 1781.

Cersei Lannister ze Hry o trůny

v současnosti jedna z nejznámějších fantasy ženských postav

(zdroj)

Sklad mrtvých koťátek IV. - I muži mají své sny

Pokud se podíváme na fantastiku takříkajíc pro ženy, jmenovitě paranormální romance, zjistíme několik zajímavých věcí.