pondělí 21. dubna 2025

Po stopách Rusalky aneb Měsíčku na nebi hlubokém

 Dovolte, abych vám nejprve řekl dvě věci. Za prvé, miluji hudbu. A to tak, že velmi. Za druhé, mám absolutní hudební hluch. Což  na první ani druhý pohled spolu neladí, ale žádný strach, ono si to sedne.

Pokud se týká mého hudebního hluchu - zajímavé je, že i když nic nezahraju, nezazpívám a neudržím rytmus, stroje v práci slyším. Cokoliv je tam špatně, sebemenší odchylka od běžného taktu stroje, okamžitě to zaregistruji. Dokonce si ten zvuk dokážu podvědomě vytáhnout z nemalého okolního hluku, kupodivu i rozpoznám, který z těch mnoha strojů to je. Dost možná ale tohle funguje na jiném základě, než jsou muzikální vlohy, takže zpátky k hudbě.


Některé lišky mají hudební sluch, jiné zase hudební hluch...

úterý 31. prosince 2024

Zatracené ženské pokolení, aneb počestné paní pardubické

Někdy se to tak zkrátka sejde. Takže ani tento článek nebyl původně zamýšlen jako silvestrovský, či jako jakási derniéra za rokem 2024. Ale stalo se. A důvodem bylo, že se již několik dní v myšlenkách vracím k filmu Počestné paní pardubické (1944). 

Drahnou dobu jsem se tomuto snímku z rozličných důvodů vyhýbal a znal z něj pouze proslulou větu rychtáře Pálky Zatracené ženské pokolení, což byla ovšem velká škoda. Osmdesát let starý snímek (!) totiž neztratil nic ze své aktuálnosti, což je dozajista velmi dobrý ukazatel kvality. S tím jde ruku v ruce i maximálně kvalitní herecké obsazení.


Počestné paní pardubické / Die ehrbaren Frauen von Pardubitz (1944)
filmový plakát
zdroj obrázku 

sobota 21. prosince 2024

Byli jste letos hodní?

Vánoce jsou tady! Vánoce jsou tady! A to nejen na naší Zemi, ale i na úžasné Zeměploše. Tam se jim sice říká Prasečnice, neboli Noc prasečí hlídky, ale to je jen malý, nepodstatný detail. Mnohem větší problém je, že se ztratil Otec Prasátek, bez kterého jsou celé tyto megadůležité svátky ohroženy. A to přece nelze nechat jen tak.

Molly Foxová a Piggy Pig čtou spolu Otce Prasátek od Terryho Pratchetta.


Do víru událostí se dostanou mnohé postavy, známé již z dřívějších knih, ale samozřejmě se setkáte i s několika novými. Hlavní roli tam však tentokrát sehrají Zuzana Stohelitská a její dědeček, mezi čtenáři velmi populární Smrť, kteří se rozhodnou zachránit nejen Prasečnice, ale celou Zeměplochu. Protože kdyby lidé přestali věřit v Otce prasátek, nastal by konec světa tak, jak jsme jej znali.

Do celé již tak komplikované situace zasáhne navíc i velmi cílevědomý Časnačaj, který sleduje vlastní záměry s Vílou Zubničkou. Smrť se zatím převlékne do červeného kabátu, nasadí si falešný plnovous a usedne do saní tažených velkými kanci, aby zastoupil zmizelého Otce Prasátek. Vzhledem k tomu, že většinu věcí chápe takříkajíc doslova, mají se děti i jejich rodiče skutečně na co těšit. A zároveň si mohou být všichni jistí, že na tyhle Prasečnice opravdu jen tak nezapomenou.

V knize se objeví i moje nejoblíbenější postava, kterou je Krysí Smrť, což je samozřejmě výrazné plus. Bez jeho obligátního KVÍÍÍK by mi (asi) chyběla taková ta pomyslná třešnička na skvělém dortu.

Rozhodně tedy mohu knihu i maximálně povedený dvoudílný film doporučit. Filmové zpracování Otce Prasátek se navíc stalo pevnou a nedílnou součástí mých Vánoc.

A TEĎ TADY ZBÝVÁ JEN JEDINÁ, POSLEDNÍ OTÁZKA: BYLI JSTE HODNÍ, NEBO JSTE... ZLOBILI? HO HO HO.


pondělí 18. listopadu 2024

Dáma v lišku

Když se váš životní partner promění ve zvíře, je to v první řadě obrovský šok. A právě tohle se stalo panu Tebrickovi jednoho odpoledne roku 1880. Byl na procházce se svojí ženou Silvií, ale ta se najednou změnila v lišku. Nebylo o tom pochyb, že je to ona, zvířeti zůstaly lidské oči a také schopnost rozumět mluvenému slovu. Liška, dříve tedy paní Tebricková, na to reagovala posunky a snahou se dorozumět i v této svízelné situaci. Dokonce nadále s manželem hrála karetní hry, ač to nebylo zcela jednoduché.

Pan Tebrick zpočátku věří, že se vše zase vrátí k normálu, ale jak čas plyne, zjišťuje, že je to jen jeho zbožné přání. Na jednu stranu pan Tebrick chce, aby byla jeho žena šťastná, na druhou stranu odmítá přijmout zjevný fakt, že se lidská stránka jeho bývalé ženy stává jen mlhavou vzpomínkou. Silvie se mu postupně odcizuje, pomalu, ale neodvratně v ní vítězí zvířecí stránka. Už jí nevadí, že ji někdo uvidí "nahou" nebo "chodit po čtyřech". Místo lidského jídla, ke kterému ještě nějakou dobu po proměnně paní Tebricková tíhla, (možná více ze zvyku, než z čehokoliv jiného), postupně přechází na stravu vhodnější pro její druh.

Uspokojit své pudy začíná být pro Silvii / lišku mnohem důležitější, než aby byl pan Tebrick spokojený s jejím chováním. Ten, protože v ní stále vidí lidskou bytost, jí odepírá volnost a vyžaduje, aby se chovala jako před proměnou, ale přitom sám ví, že je to marná snaha.


David Garnett: Dáma v lišku

čtvrtek 10. října 2024

Do ucha - Prameny Vltavy

Ležím a poslouchám svoji vůbec první audioknihu. Protože mi prostě nejde číst a něco zkrátka dělat musím. I kdyby to bylo právě jen to poslouchání. Měl jsem obavu, že budu u přednesu usínat, ale to se ukázalo jako lichá a naprosto zcestná představa. U titulu, který jsem si zvolil, totiž ani spát nešlo.

Knihu Petry Klabouchové Prameny Vltavy vydalo nakladatelství Host,
čte Otakar Brousek ml., režii a zvuk má na svědomí Daniel Tůma,
finální mastering Ivan Mikota, hudbu Karpof Brothers
.

pondělí 12. srpna 2024

Barvičky na Olympiádě v Paříži

Tak nám skončila olympiáda. Tentokrát byla v Paříži, a že bylo rozhodně na co koukat. Přinesla několik zásadních novinek, předvedla nám naposledy v klasické podobě moderní pětiboj, jehož jízdní složka si zde prožila derniéru, a ukázala nám, jak umí být sport nádherný i krutý zároveň.

Kromě sportovního zážitku si užívám ale i jinou věc. Rád pro sebe rozpoznávám vlajky států, které jednotliví sportovci reprezentují. Některé jsou zcela nezaměnitelné, například Švýcarsko nebo Kanada, ale pak jsou státy, kde si opravdu nejsem moc jistý. Pamatuji si, jak jsem se při sledování královny všech sportů, neboli atletiky, poprvé dostal do úzkých. Tehdy jsem si spletl vlajky Irska a Pobřeží slonoviny. Od té doby jsem si na to začal dávat mnohem větší pozor.

Molly Foxová si při sledování olympiády stíhala i číst,
ona totiž problémy s rozpoznáváním vlajek nemá...

neděle 21. července 2024

Na hudební vlně

Určitě jste to již také zažili. Čtete nějakou knihu (nebo ji dokonce píšete) a najednou si s tím textem spojíte určitou hudbu. Ne, nemusí být nutně ani zmíněná v textu, ale náhle víte, že tam prostě patří. 

Ono je to velmi snadné. Spoustu těch klasických melodií je notoricky známých, u většiny také již tak nějak propadla autorská práva, proto se s nimi můžete setkat v podstatě kdekoliv a kdykoliv. Hudba totiž podkresluje většinu našeho života.

Občas se vyplatí si na některé věci posvítit
a udělat si v tom jasno...

úterý 18. června 2024

Modrá je dobrá aneb nealkopivo

Pivo je dobrá věc. O tom žádná. Pomáhá trávení a zásobuje naše tělo živinami. Neslučuje se ale s řízením motorových vozidel a také se nekamarádí s většinou léků. No, a taky se po něm výrazně přibírá na hmotnosti, protože navzdory hořkosti má třeba klasická dvanáctka stejně kalorií, jako sladká Coca-Cola. Ale co když nám pivo jen dělá dobře na trávení, takže ten alkohol co obsahuje, vlastně vůbec nepotřebujete a proto ho ani nechcete?

Správně, dáte si pivo nealkoholické. Většinou má krásnou modrou etiketu (odtud název článku) a z kalorického hlediska je nositelem cca poloviny energetické hodnoty, než výše zmíněná dvanáctka.

Už dávno neplatí, že jediným produktem na trhu je dobře známé PITO. A také neplatí, že nealko pivo je patok, který se nedá pít. Pokud máte omezení zdravotní (dnes jsou dokonce nejen piva bez alkoholu, ale i piva bezlepková), pracovní či legislativní (nejčastěji se to týká řízení motorových vozidel a obsluhy strojů), která vám brání pít pivo s alkoholem, sáhnete prostě po přijatelné alternativě. Na výběr je hodně možností, včetně těch, (d)ochucených ovocem. Ty jsou ale často výrazně kyselé (citron, pomeranč, grep), takže jsou sice v letních vedrech maximálně osvěžující, ale na trávení mi vůbec dobře nedělají. V tomto případě opravdu dávám přednost klasice. 

Molly Foxová mi pomohla s degustací části předložených vzorků
(autorem fotografie Molly Foxová, samospoušť)

pátek 3. května 2024

O hmyzu a o lidech

Tak tu máme jaro, paní Müllerová. Já vím, já vím, tam u Vás jej máte mnohem dříve, než my tady. Navíc si letos, potvora, pěkně pospíšilo. Zahnalo daleko na sever všechny vlky, tučňáky, lední medvědy i šavlozubé sněhuláky.

Ve vzduchu bzučí nejen první mouchy, ale i hodně vypasení chlupatí čmeláci, létající směle ve dnech, kdy je sice relativně teplo, ale ranní mrazíky nás, evolucí přešlechtěné bezsrsté varianty druhu homo sapiens, ještě nutí zapínat na noc topení.

Včela medonosná na jabloni.
(autor fotografie Molly Foxová)


úterý 9. dubna 2024

Archeologie knih aneb nálezy mezi stránkami

Staré knihy nevoní tiskařskou barvou a lepidlem (což je často také podle mého jejich jediná vada na kráse), mohou mít vybledlé barvy na obálce a také zažloutlé stránky. To je samozřejmě závislé nejen na podmínkách skladování, ale též na kvalitě použitého papíru. Již dávno jsem v tomto ohledu učinil knižní coming out, ale řeknu/napíšu to klidně znova: mám velmi rád staré knihy. Při jejich čtení se totiž  kromě příběhu samotného dozvídám něco i o čtenářích, kteří knihu četli přede mnou. Ehm. Nebo ji možná nečetli, ale minimálně ji drželi v ruce...

Kniha z antikvariátu 3x Fantomas (Pierre Souvestre, Marcel Allain, Odeon 1971)
obsahuje tři romány. Konkrétně to jsou Fantomas, Fiakr noci a Červená vosa.
(autor fotografie Molly Foxová)

neděle 24. března 2024

Další nezbytný pomocník

V minulém článku jsem za svého nepostradatelného pomocníka označil diář. Ale není to jediný pomocník, bez kterého by byl můj život mnohem těžší. Pro začátek bych si dovolil prozradit, že tentokrát půjde o pomocníka na elektrický pohon.

Molly Foxová a tajemný přístroj...