Oskar Fuchs

Těžko říci, kdy a kde se tato potřeba zrodila. Má ovšem oporu v tradici. Vždy bylo před ostatními třeba obhájit to, čemu věříme. Umetat cestičku žánru, novinkám a novotám, slovním i slovesným novotvarům, autorům, kteří je propagují, za současného pokyvování hlavou, že nejde o revoluci, neboť navazují na klasiky. Což našemu směru dodá vážnost, stabilitu a oporu, než někdo odborně rozhodne, že ano, toto je správné! Možná je na čase přijmout „Druhou vlnu“ jako primární smysl fantastiky a za mohutného aplausu posledních věrných pohrobků Arthura Schopenhauera, uvést důvody pro zhroucení hyperboly, tak slibně stoupající k nebi, do závratných výšin. Až příliš často se mi do uší drala slova o nutnosti pozvednutí plamenného meče kvality. Však podobně jako představa  „čistého umění“ , evokuje mi tento požadavek ze všeho nejvíce právě dekadenci.  En Attendant Godot, Paris, 1953 zdroj Kuželosečka s výstředností větší než jedna, je špatnou výchozí metaforou pro to, abychom si začali

Bilaterální bilancování jsou mi poněkud proti srsti. I ta nebilaterární, postrádající už z principu jednostrannosti harmonickou krásu, symetrii a tím pádem i objektivní vyváženost. Mám se chválit pouze tím, co se mi povedlo? Nebo přidat i případné neúspěchy?  A co, když žádné nebyly? Mám si jich aspoň pár vymyslet, abych vypadal uvěřitelně? tady je Molly Foxová, kafe a nakradené cukroví - a tímto Vám přejeme všechno nejlepší do nového roku

Už delší dobu mám v plánu vyzpovídat komplet Triumvirát, ale jaksi se nedařilo sladit termíny a volný čas. Nakonec však slovo dalo slovo a ulovil jsem si první oběť z jejich řad – Míšu Merglovou. Míša Merglová Autor snímku:  Jana Pechlátová

Na tuto akci jsem vyrazil až v sobotu, ale zase brzo ráno. Abych stihnul první přednášku na pořadu dne. Ta se začínala v deset. Šlo o Krvavou snídani Haniny Veselé se křtem její nové  knihy Krev teče vždycky červená. Bohužel, dopravní anděl strážný i ubrečené počasí bylo proti. Začalo to ukázkovým zásekem v České Třebové. Dal jsem si před nádražím cigáro, vzal to v klidu a šel vyfotit Molly Foxovou (můj cestovní poradce  plnící i formu talismanu) s nějakou tou mašinkou. Na první nástupiště se v tu chvíli vřítil zpožděný vlak do Prahy, který ale podle jízdních řádů nenavazoval na žádné jiné spoje směr Dobříš, takže jsem jej původně ignoroval. Nastoupil jsem a řekl si, že to nakonec dobře dopadne. Dokonce jsem nezabloudil na Hl. nádraží, ani v metru (aplikace dpp má něco do sebe!) a podzemním labyrintem se dostal na Smíchov.

(původní text byl publikován 18. října 2013)  Jak jsem již popisoval v jiné povídce (Evička & Spiderman), někteří otcové mají problém akceptovat skutečnost, že z jejich malé milované holčičky vyrostla ženská, za kterou se otočí každý chlap. No, kdyby se jen otočil, asi by nebylo zase až tak moc zle, ale nebudeme si nic nalhávat, skutečnost je jiná. Dlouho jsem považoval tatíka posedlého myšlenkou, že jeho dcera zůstane pannou do konce života, za to nejhorší, co vás může potkat. Byl to omyl. Existuje ještě jedna horší varianta, než se stát potenciální obětí násilí hlavy rodiny, která navíc u svého potomka brání něco, co je třeba již čtyři a více let pasé. zdroj

Bylo nebylo, před dlouhými lety. Tak se začínají pohádky, kdy je minulost jaksi zastřená a pamětníci mlčí, protože to pro dnešní dění nemá žádný význam a navíc to ani nikoho nezajímá. Nebo zajímá, ale není žádoucí tahat kostlivce ze skříní. Což je prostě fakt. Nedávno jsem měl delší rozhovor s P. K. V rukopise se mi objevily totiž odkazy na věci, které mají základ v (po)listopadových událostech. Pro upřesnění dodám, že šlo o rok 89. Nakonec jsme se dohodli na jejich eliminaci, což bylo jen správné. Příště si na to budu muset holt dát majzla. Lidé zapomínají, to je zcela běžný jev, mladší generace ještě ani nebyly na světě a události z dob, kdy ještě nebyl FB a Instagram, je často vůbec neberou... Ono se to nezdá, ale jsme přibližně stejně starý (M1A1 Abrams - období výroby: 1979 - dosud) zdroj