neděle 29. dubna 2018

2018/17

Autorovy zápisky, týden sedmnáctý

Motto týdne:

Když diplomat řekne ano, myslí tím „možná“;
když řekne možná, myslí „ne“;
když řekne ne, není to diplomat.
Když dáma řekne ne, myslí tím „možná“;
když řekne možná, myslí „ano“;
když řekne ano, není to dáma. 

Pozn:
Už jsem viděl, že byl tento citát připisován několika lidem – Voltaire, Bismarck, Charles Maurice de Talleyrand, ale kdo to byl skutečně...


  • Pondělí by měli zakázat.  Fakt. 
  • Někdo musel „moji“ dílnu a mašiny proklít.
  • Nepamatuji, že by se někdy stalo, aby mi umřelo ¾ počítačů na strojích...
  • ...nemluvě o třech mrtvých laserech.
  • Tento celkem depresivní stav pokračoval až do soboty.
  • I vztahy na pracovišti tento týden silně zaskřípaly.
  • Většina věcí z toho se mě netýkalo, ale…
  • …to co ano, stálo za to.
  • Snažit se nedělat scény a raději některé věci tzv. „spolknout“, než aby se člověk ozval, nevede k ničemu jinému, než že si začnou na vás dovolovat stále více…
  • …a nakonec na vás začnou štípat dřevo.
  • Tak takhle teda fakt ne.
  • Většina lidí zná perfektně vaše povinnosti, ale kašle na vaše práva, pokud se neozvete.
  • Naopak, pokud jim u toho ztropíte scénu, určitě si to napříště setsakramentsky rozmyslí…
  • No, a v sobotu večer mi vypadla plomba.
  • Takže budu muset co nejdříve navštívit zubaře.
  • Taky radost.
  • Snažím se při tom všem hodně číst.
  • Nějak se to sešlo, že místo fantastiky poslední dobou čtu hlavně historickou a dokumentární literaturu.
  • Docela příjemná změna.
  • Vzdělání je třeba doplňovat průběžně. A taky to obsahuje hodně inspirace.
  • Zapisuju si poznámky. Hodně poznámek. Co z toho vzejde, ukáže čas.
  • Asi by to sem chtělo po čase nějaký článek.
  • Hmm, ještě něco dodělávám, pak snad už bude trošku volněji.
  • Takže doufám, že příští týden bude lepší a klidnější.
  • Ptáte se, co se stane, pokud to tak nebude?
  • Nic, prostě si zvykneme, jako vždycky :-P

neděle 22. dubna 2018

2018/16

Autorovy zápisky, týden šestnáctý

  • Fantasy, jaká tu ještě nebyla! 
  • Znovu se potvrdilo, že nejtěžší je hledět si sám sebe a nekomentovat věci, do kterých mi vlastně nic není. A dnes (je čtvrtek) jsem si to připomenul a konal v souladu s touto zásadou.
  • Budiž tedy i napříště pochváleny sponzorované příspěvky na sociálních sítích. Uctím je minutou ticha.



  • Audit v práci dopadl na výbornou. Na naše pracoviště ani nedošel. Možná je to dobře.
  • Pro něj i pro nás.
  • Být v sobotu v práci bylo sice nutné, ale nesnesitelné. Do ucha jsem si přitom pouštěl audioknihu Velký cirkus. I tak jsem vypadl o hodinu dřív, než bylo v plánu. 
  • Něco visí ve vzduchu. Blbě se mi spí. Sny jsem neměl už několik let a jsou to fakt haluze, co si budeme nalhávat. Do snáře raději nekoukám…

  • Zajímavé, jak se při hledání reálií nebo (samo)studiu dá narazit na věci, které by vás nikdy nenapadly a nikdy jste o nich neslyšeli.
  • Ano, mám značné mezery ve vzdělání…
  • Ale zajímalo by mě, kolik lidí ví, co byla tzv. chlebíčková aféra…
  • Kdybych tohle použil v románu/povídce, kolik lidí by si klepalo na čelo? 
  • A vůbec – třeba atentát na Heydricha. Kdybych napsal, že se po všech těch přípravách jednomu z útočníků zaseknul samopal, kolik lidí by to hodnotilo jako úpornou snahu o zdramatizování a vyšponování situace?
  • Faktor zvaný náhoda je totiž očividně v samotném životě kolikrát výraznější a znatelně více ovlivňuje děj, než by bylo přijatelné v románech.
  • Tohle téma je venkoncem velmi zajímavé. Málokdy je totiž žádoucí, aby příběh v knize rozhodla „prachobyčejná“ náhoda. K vítězství by měl přece dojít hrdina pomocí svých schopností intelektuálních a fyzických, popřípadě za asistence týmu složeného z výrazných individualit.
  • Nebo ne? 


neděle 15. dubna 2018

2018/15

Autorovy zápisky, týden patnáctý

O pavích očkách, úklidů a samohybných houfnicích 



Motto týdne:


„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“

John Wyndham - Den trifidů


  • Když liščata přijedou na návštěvu, tak rády koukají do akvária. Nesdílejí moje nadšení pro „přísavky“, ostatně ty se povětšinou drží v domečcích z kokosáků a jsou podle nich „škaredý“.
  • Tak jsem jim po delším uvažování pořídil skupinu pavích oček. Jsou barevný a nedrží se jen u dna.
  • Původně jich bylo osm (pavích oček, ne liščat). Jedno se někam ztratilo. Netuším kam.
  • Podezřívám závojnatku, která mezitím dorostla do rozměrů menšího vorvaně.
  • Ovšem Emmy Grantová se tváří jako neviňátko a na mé otázky odmítá odpovídat.
  • No, zatím jsem o rozšíření osazenstva akvária liščatům ani jejich rodičům neřekl, co kdyby se jejich návštěvy paví očka nedožila?


  • V práci nastala akce mega debordelizace. Už bylo na čase.
  • Jednak má přijít doba auditů, za druhé to fakt bylo už neúnosné.
  • Mít po pomalu osmi letech na pracovním stole jen klávesnici a myš je divné.

„Je-li nepořádek na stole odrazem nepořádku v mysli, co potom odráží prázdný stůl?“

- Albert Einstein
  • Občas za námi přijde na pokec technolog. Většinou je takový smutný, má permanentní výraz nakopnutého štěněte.
  • Tentokrát se hovor stočil na věci kolem „vojny“. Když se zapojil s tím, že sloužil v Žamberku u dělostřelců, konkrétně jezdil s „Danuškou“, osmikolovou samohybnou houfnicí 152 mm o váze cca 30 tun, najednou mu zazářily oči a ožil.
  • Nakonec z toho byla velmi příjemně strávená hodinka.
  • A ty jeho zážitky rozhodně stály za to.
  • Hmm, ještě že nikdo nemá šajn, jak je nebezpečné takové věci povídat před autorem.
  • I proto je z mého hlediska lepší naslouchat a nechat „mletí“ pantem na druhých. 
  • Já se vykecám až o něco později v rukopisu…



neděle 8. dubna 2018

2018/14

Autorovy zápisky, týden čtrnáctý

  • Asi už je tu zase to jaro.
  • Holkám se zkracují sukně a naopak prodlužují záchvaty pylové alergie.
  • Zřejmě by to mělo na mě působit nějak rodino-tvorně, cloumat mnou vášně, touhy, nebo rozmnožovací pudy.
  • Bohužel, tohle jsem zažil naposledy na počátku druhohor.



Je mi jasný, že jsem ten obrázek měl dát na konec textu,
beztak jste to otevřeli jen kvůli němu :-P
  • Takže to, že se lidi na veřejnosti koušou do hlavy, nebo rvou první kytky, aby dali najevo, jak moc jsou zamilovaný, mě nechává chladným.
  • A víc než sledování samiček, co usilovně vrtí pozadím v minisukni, mě rajcuje představa, že se pořádně vyspím.
  • Asi budu muset počkat na tu druhou (či třetí) mízu.

  • A jak tak koukám na stejně starý kolegy, nastává v jejich životě (a tím pádem i v tom mém) kritický okamžik.
  • Svoji oblíbenou průpovídku „dobrý kohout nepřibere“ budu zřejmě muset po dlouhých dvaceti letech nenápadně vyměnit za něco vhodnějšího. 
  • Třeba „hubená liška není úspěšný lovec,“ nebo tak něco.
  • Možná na ten nový slogan vypíšu tendr.
  • Nebo si pořídím další dvě (popřípadě tři) milenky.
  • Kecám, už tak nemám na nic pořádně čas, ještě tohle do baráku.

  • Ano, přiznejme si to, zpohodlněl jsem…
  • Sečteno podtrženo - kila navíc nevadí, sádlo ano.
  • Omezovat se v jídle odmítám, takže budu muset víc cvičit…
  • …že je to v přímém rozporu s tvrzením o pohodlnosti, vím.
  • PS: Očividně je několik druhů lenosti.
  • PPS: Snad mi nově narostlé bicepsy nepotrhají rukávy u oblíbených triček.

  • Několikadenní záchvat těžké melancholie* neměl naštěstí dopad na moji pracovní morálku a dokázal jsem jej navíc úspěšně kamuflovat před širokou i úzkou veřejností.
  • Nějaký tydýt prý kdysi prohlásil, že všechno zlé je pro něco dobré.
  • Nehádám se.
  • Protože po dlouhých letech jsem zase napsal několik básní.
  • A vůbec poprvé ve formě volných veršů.
  • O jejich kvalitě si však nedělám žádné iluze.
  • Obsah totiž plně odpovídal mé inteligenci a náladě.


* By mě jako fakt zajímalo, jestli podobnými duševními stavy trpí i jiní spisovatelé nebo autoři… Vím, že například Ota Pavel moji oblíbenou povídku Smrt krásných srnců napsal v psychiatrické léčebně, ale tak daleko to u mě zatím nedošlo a doufám ani nedojde. Popravdě, zatím mi tyhle výkyvy nálad při tvorbě spíš pomáhají, než aby škodily.

neděle 1. dubna 2018

2018/13

Autorovy zápisky, týden třináctý

Motto týdne: Liška, která čeká, až spadne slepice z hřadu, zůstane o hladu.
  • Přemýšlím nad novými sluchátky k mobilu. Nějakými lepšími. 
  • A pokud budou bezdrátová, aby se nemusela moc často nabíjet.
  • Výběr je veliký. Snad až příliš.



  • Po dlouhé době mám konečně volný víkend. A jako bonus i pondělí. 
  • Jsem happy jak dva grepy. Možná i tři.
  • Už to bylo fakt potřeba.
  • Odpočívám, čtu, opravuju, cvičím, poslouchám muziku…
  • …a přitom přemýšlím i nad několika projekty.
  • Prioritou je samozřejmě doopravit rukopis.
  • Za volno jsem s tím dost pohnul a zapsal si i pár dalších nápadů.
  • Jenže, jeden se otočí a den je pryč.
  • Ve chvíli, kdy jsem cca ve středu vyslechl nechtěně rozhovor, kde se nadšeně bavila dvojice „lidí“ o tom, jak rozbrečeli tu „krávu na kase“ a pak vytočili „neschopnou“ obsluhu na poště u okýnka, jsem se hrozně naštval.
  • Chlubit se tím, že si vyleju zlost na někom cizím? Co to má jako být za přístup? A ještě z toho mít dobrý pocit, protože tyto profese někdo považuje za podřadné?
  • Od té doby si dávám velký pozor na to, abych nikoho za pultem nebo přepážkou nezapomenul pozdravit, usmál se na něho, nebo mu popřál pěkný den. A to, i kdyby mi byl nepříjemný.
  • Ano, platí to i u servírek a číšníků.
  • Úsměv je zadarmo, vážení.
  • Jen doufám, že z mého úsměvu dotyční neutrpí nervový otřes.
  • Výjimka jsou podomní obchodníci, kteří ruší i ve svátky nebo o víkendech.
  • Ty bych střílel bez milosti.