2018/17

Autorovy zápisky, týden sedmnáctý

Motto týdne:

Když diplomat řekne ano, myslí tím „možná“;

když řekne možná, myslí „ne“;

když řekne ne, není to diplomat.

Když dáma řekne ne, myslí tím „možná“;

když řekne možná, myslí „ano“;

když řekne ano, není to dáma. 

Pozn:

Už jsem viděl, že byl tento citát připisován několika lidem – Voltaire, Bismarck, Charles Maurice de Talleyrand, ale kdo to byl skutečně...

zdroj

• Pondělí by měli zakázat.  Fakt. 
• Někdo musel „moji“ dílnu a mašiny proklít.
• Nepamatuji, že by se někdy stalo, aby mi umřelo ¾ počítačů na strojích...
• ...nemluvě o třech mrtvých laserech.
• Tento celkem depresivní stav pokračoval až do soboty.

• I vztahy na pracovišti tento týden silně zaskřípaly.
• Většina věcí z toho se mě netýkalo, ale…
• …to co ano, stálo za to.
• Snažit se nedělat scény a raději některé věci tzv. „spolknout“, než aby se člověk ozval, nevede k ničemu jinému, než že si začnou na vás dovolovat stále více…
• …a nakonec na vás začnou štípat dřevo.
• Tak takhle teda fakt ne.
• Většina lidí zná perfektně vaše povinnosti, ale kašle na vaše práva, pokud se neozvete.
• Naopak, pokud jim u toho ztropíte scénu, určitě si to napříště setsakramentsky rozmyslí…

• No, a v sobotu večer mi vypadla plomba.
• Takže budu muset co nejdříve navštívit zubaře.
• Taky radost.

• Snažím se při tom všem hodně číst.
• Nějak se to sešlo, že místo fantastiky poslední dobou čtu hlavně historickou a dokumentární literaturu.
• Docela příjemná změna.
• Vzdělání je třeba doplňovat průběžně. A taky to obsahuje hodně inspirace.
• Zapisuju si poznámky. Hodně poznámek. Co z toho vzejde, ukáže čas.

• Asi by to sem chtělo po čase nějaký článek.
• Hmm, ještě něco dodělávám, pak snad už bude trošku volněji.
• Takže doufám, že příští týden bude lepší a klidnější.
• Ptáte se, co se stane, pokud to tak nebude?
• Nic, prostě si zvykneme, jako vždycky :-P

2018/16

Autorovy zápisky, týden šestnáctý

• Fantasy, jaká tu ještě nebyla! 
• Znovu se potvrdilo, že nejtěžší je hledět si sám sebe a nekomentovat věci, do kterých mi vlastně nic není. A dnes (je čtvrtek) jsem si to připomenul a konal v souladu s touto zásadou.
• Budiž tedy i napříště pochváleny sponzorované příspěvky na sociálních sítích. Uctím je minutou ticha.

zdroj

• Audit v práci dopadl na výbornou. Na naše pracoviště ani nedošel. Možná je to dobře.
• Pro něj i pro nás.
• Být v sobotu v práci bylo sice nutné, ale nesnesitelné. Do ucha jsem si přitom pouštěl audioknihu Velký cirkus. I tak jsem vypadl o hodinu dřív, než bylo v plánu. 
• Něco visí ve vzduchu. Blbě se mi spí. Sny jsem neměl už několik let a jsou to fakt haluze, co si budeme nalhávat. Do snáře raději nekoukám…

• Zajímavé, jak se při hledání reálií nebo (samo)studiu dá narazit na věci, které by vás nikdy nenapadly a nikdy jste o nich neslyšeli.
• Ano, mám značné mezery ve vzdělání…
• Ale zajímalo by mě, kolik lidí ví, co byla tzv. chlebíčková aféra…
• Kdybych tohle použil v románu/povídce, kolik lidí by si klepalo na čelo? 
• A vůbec – třeba atentát na Heydricha. Kdybych napsal, že se po všech těch přípravách jednomu z útočníků zaseknul samopal, kolik lidí by to hodnotilo jako úpornou snahu o zdramatizování a vyšponování situace?
• Faktor zvaný náhoda je totiž očividně v samotném životě kolikrát výraznější a znatelně více ovlivňuje děj, než by bylo přijatelné v románech.
• Tohle téma je venkoncem velmi zajímavé. Málokdy je totiž žádoucí, aby příběh v knize rozhodla „prachobyčejná“ náhoda. K vítězství by měl přece dojít hrdina pomocí svých schopností intelektuálních a fyzických, popřípadě za asistence týmu složeného z výrazných individualit.
• Nebo ne? 

2018/15

Autorovy zápisky, týden patnáctý

O pavích očkách, úklidů a samohybných houfnicích 

Motto týdne:

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“

John Wyndham - Den trifidů

• Když liščata přijedou na návštěvu, tak rády koukají do akvária. Nesdílejí moje nadšení pro „přísavky“, ostatně ty se povětšinou drží v domečcích z kokosáků a jsou podle nich „škaredý“.
• Tak jsem jim po delším uvažování pořídil skupinu pavích oček. Jsou barevný a nedrží se jen u dna.
• Původně jich bylo osm (pavích oček, ne liščat). Jedno se někam ztratilo. Netuším kam.
• Podezřívám závojnatku, která mezitím dorostla do rozměrů menšího vorvaně.
• Ovšem Emmy Grantová se tváří jako neviňátko a na mé otázky odmítá odpovídat.
• No, zatím jsem o rozšíření osazenstva akvária liščatům ani jejich rodičům neřekl, co kdyby se jejich návštěvy paví očka nedožila?

zdroj

• V práci nastala akce mega debordelizace. Už bylo na čase.
• Jednak má přijít doba auditů, za druhé to fakt bylo už neúnosné.
• Mít po pomalu osmi letech na pracovním stole jen klávesnici a myš je divné.

„Je-li nepořádek na stole odrazem nepořádku v mysli, co potom odráží prázdný stůl?“

- Albert Einstein

• Občas za námi přijde na pokec technolog. Většinou je takový smutný, má permanentní výraz nakopnutého štěněte.
• Tentokrát se hovor stočil na věci kolem „vojny“. Když se zapojil s tím, že sloužil v Žamberku u dělostřelců, konkrétně jezdil s „Danuškou“, osmikolovou samohybnou houfnicí 152 mm o váze cca 30 tun, najednou mu zazářily oči a ožil.
• Nakonec z toho byla velmi příjemně strávená hodinka.
• A ty jeho zážitky rozhodně stály za to.

• Hmm, ještě že nikdo nemá šajn, jak je nebezpečné takové věci povídat před autorem.
• I proto je z mého hlediska lepší naslouchat a nechat „mletí“ pantem na druhých. 
• Já se vykecám až o něco později v rukopisu…

2018/14

Autorovy zápisky, týden čtrnáctý

• Asi už je tu zase to jaro.
• Holkám se zkracují sukně a naopak prodlužují záchvaty pylové alergie.
• Zřejmě by to mělo na mě působit nějak rodino-tvorně, cloumat mnou vášně, touhy, nebo rozmnožovací pudy.
• Bohužel, tohle jsem zažil naposledy na počátku druhohor.

Je mi jasný, že jsem ten obrázek měl dát na konec textu,

beztak jste to otevřeli jen kvůli němu :-P

zdroj

• Takže to, že se lidi na veřejnosti koušou do hlavy, nebo rvou první kytky, aby dali najevo, jak moc jsou zamilovaný, mě nechává chladným.
• A víc než sledování samiček, co usilovně vrtí pozadím v minisukni, mě rajcuje představa, že se pořádně vyspím.
• Asi budu muset počkat na tu druhou (či třetí) mízu.

• A jak tak koukám na stejně starý kolegy, nastává v jejich životě (a tím pádem i v tom mém) kritický okamžik.
• Svoji oblíbenou průpovídku „dobrý kohout nepřibere“ budu zřejmě muset po dlouhých dvaceti letech nenápadně vyměnit za něco vhodnějšího. 
• Třeba „hubená liška není úspěšný lovec,“ nebo tak něco.
• Možná na ten nový slogan vypíšu tendr.
• Nebo si pořídím další dvě (popřípadě tři) milenky.
• Kecám, už tak nemám na nic pořádně čas, ještě tohle do baráku.

• Ano, přiznejme si to, zpohodlněl jsem…
• Sečteno podtrženo - kila navíc nevadí, sádlo ano.
• Omezovat se v jídle odmítám, takže budu muset víc cvičit…
• …že je to v přímém rozporu s tvrzením o pohodlnosti, vím.
• PS: Očividně je několik druhů lenosti.
• PPS: Snad mi nově narostlé bicepsy nepotrhají rukávy u oblíbených triček.

• Několikadenní záchvat těžké melancholie* neměl naštěstí dopad na moji pracovní morálku a dokázal jsem jej navíc úspěšně kamuflovat před širokou i úzkou veřejností.
• Nějaký tydýt prý kdysi prohlásil, že všechno zlé je pro něco dobré.
• Nehádám se.
• Protože po dlouhých letech jsem zase napsal několik básní.
• A vůbec poprvé ve formě volných veršů.
• O jejich kvalitě si však nedělám žádné iluze.
• Obsah totiž plně odpovídal mé inteligenci a náladě.

* By mě jako fakt zajímalo, jestli podobnými duševními stavy trpí i jiní spisovatelé nebo autoři… Vím, že například Ota Pavel moji oblíbenou povídku Smrt krásných srnců napsal v psychiatrické léčebně, ale tak daleko to u mě zatím nedošlo a doufám ani nedojde. Popravdě, zatím mi tyhle výkyvy nálad při tvorbě spíš pomáhají, než aby škodily.

2018/13

Autorovy zápisky, týden třináctý

Motto týdne: Liška, která čeká, až spadne slepice z hřadu, zůstane o hladu.

• Přemýšlím nad novými sluchátky k mobilu. Nějakými lepšími. 
• A pokud budou bezdrátová, aby se nemusela moc často nabíjet.
• Výběr je veliký. Snad až příliš.

zdroj

• Po dlouhé době mám konečně volný víkend. A jako bonus i pondělí. 
• Jsem happy jak dva grepy. Možná i tři.
• Už to bylo fakt potřeba.
• Odpočívám, čtu, opravuju, cvičím, poslouchám muziku…
• …a přitom přemýšlím i nad několika projekty.
• Prioritou je samozřejmě doopravit rukopis.
• Za volno jsem s tím dost pohnul a zapsal si i pár dalších nápadů.
• Jenže, jeden se otočí a den je pryč.

• Ve chvíli, kdy jsem cca ve středu vyslechl nechtěně rozhovor, kde se nadšeně bavila dvojice „lidí“ o tom, jak rozbrečeli tu „krávu na kase“ a pak vytočili „neschopnou“ obsluhu na poště u okýnka, jsem se hrozně naštval.
• Chlubit se tím, že si vyleju zlost na někom cizím? Co to má jako být za přístup? A ještě z toho mít dobrý pocit, protože tyto profese někdo považuje za podřadné?
• Od té doby si dávám velký pozor na to, abych nikoho za pultem nebo přepážkou nezapomenul pozdravit, usmál se na něho, nebo mu popřál pěkný den. A to, i kdyby mi byl nepříjemný.
• Ano, platí to i u servírek a číšníků.
• Úsměv je zadarmo, vážení.
• Jen doufám, že z mého úsměvu dotyční neutrpí nervový otřes.
• Výjimka jsou podomní obchodníci, kteří ruší i ve svátky nebo o víkendech.
• Ty bych střílel bez milosti.