Po stopách Rusalky aneb Měsíčku na nebi hlubokém

 Dovolte, abych vám nejprve řekl dvě věci. Za prvé, miluji hudbu. A to tak, že velmi. Za druhé, mám absolutní hudební hluch. Což  na první ani druhý pohled spolu neladí, ale žádný strach, ono si to sedne.

Pokud se týká mého hudebního hluchu - zajímavé je, že i když nic nezahraju, nezazpívám a neudržím rytmus, stroje v práci slyším. Cokoliv je tam špatně, sebemenší odchylka od běžného taktu stroje, okamžitě to zaregistruji. Dokonce si ten zvuk dokážu podvědomě vytáhnout z nemalého okolního hluku, kupodivu i rozpoznám, který z těch mnoha strojů to je. Dost možná ale tohle funguje na jiném základě, než jsou muzikální vlohy, takže zpátky k hudbě.

Některé lišky mají hudební sluch, jiné zase hudební hluch...

Již na základní škole jsem v hodinách hudební výchovy zpíval moc rád, nahlas a hrozně falešně. Kdykoliv nám paní učitelka zapůjčila erární hudební nástroje, nikdy jsem neudržel rytmus, a ani do toho hloupého trianglu jsem přes veškerou snahu nebyl schopen třísknout v tu správnou chvíli.

Neslyším, když to někomu při hraní lidově řečeno "ujede". A je jedno, jestli je to kytara, nebo lesní roh. Ovšem od mala mám velmi rád klavír/piano. Velmi často si klavírní skladby pouštím jako hudební kulisu a užívám si to.

Ač mám velké mezery v hudebním vzdělání, mohu s klidným svědomím říci, že si pravidelně a poměrně často pouštím Vltavu a Novosvětskou, což je už taková moje sázka na jistotu. Postupně také nahlížím i do tvorby Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka (samozřejmě, protože Liška Bystrouška, že jo, to dá rozum!).

Jestli mám ale něco opravdu rád, je to známá árie z Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém. Můžu ji poslouchat v různých provedeních a zpracováních, velmi obdivuji, když světové pěvkyně zpívají česky, ač to není jejich mateřský jazyk. Hlavně proto, že mě samotného velmi děsí představa, že bych zpíval cokoliv a navíc ještě v cizí řeči. Slyšel jsem se totiž zpívat a věřte mi, tohle nechcete zažít. Od jisté dob proto zpívám pouze v sebeobraně.

Měl jsem tu možnost (You Tube, jak jinak) poslouchat árii Měsíčku na nebi hlubokém zpívanou česky od zpěvaček z mnoha zemí. Následují seznam není ani náhodou úplný, ale pro představu by stačit měl.

• USA (Frederica von Stade, Rachel Willis-Sørensen, Renée Fleming, Kathryn Bouleyn)
• Austrálie (Cheryl Baker, Eilene Hannan)
• Arménie (Juliana Grigoryan)
• Finsko (Camilla Nylund)
• Litva (Asmik Grigorian)
• Lotyšsko (Kristīne Opolais),
• Ukrajina (Olena Tokar)
• Rusko (Anna Netrebko, Aida Garifullin)
• Německo (Regula Mühlemann)
• Čína (Lei Xu)
• Korea (Jungwon Choi)
• Jihoafrická republika (Pumeza Matshikiza, Megan Kahts).

Přitom, paradoxně, verzi Rusalky v německém jazyce jsem poprvé slyšel právě od naší vůbec nejznámější pěvkyně, Emmy Destinové. Existuje samozřejmě i anglická verze (překlad).

Wikipedie mi přitom tvrdí, že vůbec první Rusalkou byla Růžena Maturová. Následovala další velmi známá jména, jako Ludmila Červinková, Gabriela Beňačková (dnes by asi byla brána jako Slovenka, stejně jako Lucia Poppová), Jana Kačírková, Pavla Vykopalová nebo Dana Burešová, Eva Urbanová, Tereza Mátlová  a  Kateřina Kněžíková. 

Vůbec první verzi tohoto hudebního skvostu jsem si ale oblíbil v podání Báry Basikové. K opeře jsem si v tu dobu cestu ještě jen hledal, i když jsem měl v tu dobu rád například Carminu Buranu od Carla Orffa, nebo gothic a symfonic metal, kde mi dělaly dobře varhanní pasáže a nebo vložený operní zpěv. 

Postupně pak klasika začala převažovat, možná i proto, že Tarja Turunen z Nightwish (mimochodem, je to sopránistka s hlasovým rozsahem tři oktávy) pro české fanoušky na Master of Rock česky zazpívala árii „Měsíčku na nebi hlubokém“ z Dvořákovy Rusalky, nebo později (opět česky) Tichou noc. Mrazivě krásná je v jejím podán také německá klasika "O Tannenbaum".

Příběh rusalky, která se nešťastně zamiluje do prince, není asi třeba nijak podrobněji rozebírat, je všeobecně znám. Stejně tak to, jak to celé nakonec dopadne. Každopádně, je to jedno z nejkrásnějších hudebních děl, které kdy vzniklo. Vážím si toho, že světoví umělci zpívají tuto operu česky, aby vynikla její krása a vzdali tak také poctu Antonínu Dvořákovi.

Když jsem byl v Národním divadle na Carmen, zanechalo to ve mně opravdu hlubokou stopu. Hudba i zpěv. Ještě bych moc rád viděl balet. Momentálně se proto chystám na Labutí jezero a myslím, že to bude (opět velmi lidově řečeno) mazec. A další v plánu je právě Rusalka. Prostě ji musím vidět a slyšet. Nevím, jestli to stihnu ještě tento rok, (spíše ne), ale rád bych ji (Rusalku) viděl, pokud možno, opět v Národním divadle, kam jako klenot české opery po právu patří...