A co děti, mají si co číst?

 Každý spisovatel by měl minimálně jednou za život napsat něco pro děti.

Za tímto tvrzením si stojím, koneckonců jsem si to sám vyzkoušel na vlastní kůži – to abych nekázal vodu a nevypadal přitom, že piji Hennessy. Ale proč by mělo být pro autory vlastně přínosné, tvořit pro nezletilce? Komu tím prospějete, když budete psát triviální příběhy s černobílými charaktery, kde dobro… STOP.

Molly Foxová s knihou Černí husaři

Za prvé, příběhy pro děti nemusí být nutně vždy jednoduché pohádky. Na druhou stranu je ale pravda, že mláďata rodu homo sapiens velmi snadno akceptují nastavení světa dané autorem, protože jejich fantazie ještě skutečně nemá hranice. Takže, proč toho nevyužít? Pokud v příběhu nacpete osmihlavého draka do vesmírné rakety, bude to dětem připadat príma, zvláště, když předtím tento ještěr zkonzumuje protivnou princeznu. A pokud si přitom ještě říhne, je to bod pro vás, to mi věřte.

Určitě nebudete mít problém říci, kdo ze slavných autorů pro dospělé si s velkou radostí odskočil napsat něco i pro děti. Anebo ještě jinak. Vzpomenete si, jestli jste si jako malí vymýšleli vlastní verze příběhů? Já za sebe mohu říci, že ano. Byl jsem indián, pirát, pistolník, letec, voják, rytíř, lovec mamutů, král, řidič autobusu, vědec, cestovatel, kosmonaut i námořník. Ne nutně v tomto pořadí. Napsáním „husarů“ (tzn. kniha Černí husaři a probuzený démon) jsem si splnil několik snů. Odvyprávěl jsem příběh, kde byli loupežníci a husaři kde se používala magie a kde dobro zvítězilo nad zlem. A také tam zásadní roli sehrála rodina a důležitým hrdinou byl kromě malého Jakuba i jeho děda Matyáš. Mimochodem, ve chvíli, kdy jsem uviděl ilustrace k husarům od Žanety Kortusové, které se nesou v nádherném secesním stylu, byl jsem v sedmém nebi a hodně naměkko. Druhá taková chvíle nastala, když mi přišly reakce od reálných lidí, jak se jejich děti dožadují pokračování rozečteného příběhu, nebo jak si hrají na Floriána a Sabinu, dvě postavy z mé knihy.

Takže ještě jednou: proč byste měli zkusit napsat příběh pro děti?

Abyste věděli, jestli umíte jako autor svým textem zaujmout vybranou cílovou skupinu. Děti jsou totiž naprosto nemilosrdní kritici. Když je něco nebaví, nespolupracují, zlobí, vyrušují – asi jako při hodině matematiky. Na početní úkoly se doma také dobrovolně nevrhnou. Většinou to udělají jen pod pohrůžkou trestu. Mají být pro čtenáře vaše příběhy za trest? Fakt chcete psát matiku? Neudělalo by vám snad větší radost, kdybyste se dozvěděli, že kvůli vám odložily děti mobil či tablet a chtějí vědět, jak dopadl vámi napsaný příběh?