Tys to jako fakt nečetl?

Prozradím vám obrovské tajemství - mnoho lidí nikdy nečetlo knihy, které má vystavené na čestném místě v knihovně. Toto přiznání je často doprovázeno velkými emocemi - dotyčný vám nejprve odcituje několik podle něj klíčových pasáží, abyste nakonec zjistili, že tohle je to jediné, co z dané knihy přečetl. 

Ale bude se s vámi nepochybně do krve hádat, co autor myslí tou kterou větou, a jaké metafory dokázal do textu nepozorovaně vložit. Nebo bude bazírovat na jedné nepodstatné věci z celé knihy, a tak se nikdy nedostane k tomu, aby musel přiznat, že to důležité neví, protože ji... nečetl.


Četli jste Kmotra? Molly Foxová ano. Několikrát.


Jednou jsem měl rozhovor se známým. Ptal se, co čtu, ale než jsem stačil odpovědět, poskytl mi informaci, že on čte již poněkolikáté své dva milované autory. Jistě je také znáte - jistí Paul Coelho a Ernest Hemingway. Zasvěceně o nich mluvil, připomínalo mi to přednášku fanatického literárního vědce. Ten známý přitom zcela zapomenul, že jeho otázka zněla, co čtu já

Po pár minutách jsme ho proto stopnul s omluvou, že tohle fakt ne. Oba autoři mi totiž vysloveně nesedí - a naprosto fatálním způsobem deaktivují v mém mozku buňky odpovědné za schopnost vnímat psaný text.

Přiznal jsem mu to.

Známý si dlouze oddechl a přešel do spikleneckého šepotu. "Víš, já ty dva ani nečetl, ale nechci si připadat jako blbec, když je všichni moji přátelé neustále opěvují. Jenže já jak z nich přečtu dvě věty, usnu."

"A kdybys řekl, žes to nečetl, tak by stalo co?" zajímal jsem se.

"Nevím. Asi by se mi posmívali, nebo dali najevo pohrdání nad mojí neznalostí."

"A nevypovídá to spíš něco o nich, než tobě?" zeptal jsem se...


Myslíte, že je tohle výjimka? Mýlíte se. Spousta lidí v tomhle ohledu lže, jen aby nevypadali hloupě. 

Znám třeba jednoho pána, co si chodí půjčovat do knihovny Dostojevského, Steinbecka, Pasternaka, Faulknera nebo Sinclaira, ale nikdy z těch knih nepřečetl ani řádku. Zato je má položené tak, aby je viděla každá návštěva, co přijde. Vzkaz je jasný - chodím do knihovny a čtu jen knihy, které dostaly Nobelovky nebo Pullitzera.

A také znám dost takových, co na všechno přikyvují, tváří se zasvěceně a přitom ani neznají autora o kterém je řeč. Nikdy by to však nepřiznali. Ale věřte, že si jej do příště pečlivě nastudují z databází a recenzí. A pak budou ostatním tlumočit, co se dočetli. To totiž stojí mnohem méně času a námahy, než samotná četba knihy.

Výsledkem je, že mám pak kolikrát pocit, že jsem četl zcela jinou knihu, než ostatní čtenáři nebo v  některých případech i recenzenti. A stává se mi to pravidelně.

Hodně patrné je to hlavně u tzv. bestsellerů. Spousta lidí má potřebu se vyjádřit ke knize někoho slavného, snad aby bylo vidět, že čtou knihy co jsou trendy, ale činí tak většinou prostřednictvím nic neříkajících prázdných obratů a frází, jako by se báli vyjádřiv vlastní názor, nebo se odchýlit od toho, na čem se kolektivně usnesli ostatní komentátoři.

Ale hodlám končit pozitivně: Zjistil jsem, že lidé, kteří mají skutečně hodně načteno, nemají většinou potřebu vnucovat druhým svůj názor. Proto je rozhovor s nimi velmi příjemný, nemají potřebu vás nachytat nebo dokázat, že toho znají více než vy.

Přeji tedy sobě i vám, abychom jich potkávali co nejvíce :-)

Komentáře

  1. Taky znám některé takové. Když to na jejich okolí zabírá a oni si s tím vědomím podvodu na ostatních i sami na sobě vystačí... Aspoň mají určité povědomí, co by asi měli, co by bylo dobré. Horší jsou ti, co nic nečtou, nic nevědí a ještě jsou na to hrdí :-).

    OdpovědětVymazat
  2. No...Na gymplu jsem z jakehosi snobismu precetl Vojnu a mir..Zaujalo mnevtam par pasazi, treba ta o pozaru Moskvy, uvahy o precisleni nebo nektere veci vvrozporu s tim co se ucilo.., nektere osud,ale celek jsem urcite nepochopil..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky