Poklady z druhé ruky/tlapky, aneb láska ke knihám

Vůni nových knih se nic nevyrovná. To je zkrátka fakt. Jenže pak jsou tu knihy, které už nové zkrátka neseženete. A kolikráte jde o knihy důležité. Někdy svým obsahem, a někdy tím, co pro vás znamenají. 

Je jedno, jak jste o tuhle knihu přišli. Jestli vám ji nevrátil/a kamarád/ka z dětství (Potulný lovec), jestli ji měli v knihovně, kde jste si ji půjčovali stále dokola (Lupič Robber, Žlutý Robert) a potom ji najednou vyřadili, nebo se vám zkrátka rozpadla na jednotlivé listy (Rumcajs, Černí baroni). Tohle je ztráta, se kterou se nejde smířit. 

A potom jsou samozřejmě autoři, které jste milovali, ale prostě jejich knihy nemáte a neseženete v knihkupectví, přičemž nové vydání bude kdovíkdy.

To už není otázka peněz, ale toho, že daný produkt není zkrátka dostupný. Sorry jako.

Povídky od táborového ohně
Lupič Robber
Potulný lovec
Atlas ptáků
a jako bonus
TGM & holky z lesní školky
co ještě nesundaly vánoční čepičky

A nyní si představte, že se vám po deseti nebo dvaceti letech (nebo i více) podaří takovou ztracenou knihu najít. Dokonce se stejnými ilustracemi, které ji dělaly tak úžasnou!

Tyhle ztracené, či lépe řečeno znovunalezené, poklady přitom mají schopnost rozjasnit nejednu zasmušilou líc. Nevadí, že je dotyčná kniha ohmataná, je tam vepsané cizí věnování, nebo má ohnuté rohy. Je to poklad, který vám umožní exkluzivní výlet do mládí nebo dětství! Tomu pocitu radosti a spokojenosti se vyrovná jen málo co, a troufám si říct, že kdo miluje knihy, v této chvíli usilovně přikyvuje.

Osobně souzním s názorem, že kniha má v první řadě dělat radost. To znamená, že má být čtena. Opakovaně. A proto, když se mi nelíbí, dám ji k dispozici někomu, komu sedne. Existuje určité procento knih, které prostě musíte mít (ne, opravdu jich nepotřebujete mít stovky a tisíce, i když si to myslíte, a je v módě to dnes tvrdit - ale láska ke knihám, vaše inteligence, nebo vzdělanost, se skutečně neměří tím, kolik jich doma máte nasysleno).

Knihu, která mi doma leží, a vím, že ji nikdy ani nepřečtu, rád věnuji čtenáři, kterému vykouzlí na tváři úsměv. Věříte tomu, že jsou dokonce lidé, kteří si toto zvolili jako svoji práci?

Pokaždé když jedu někam dále vlakem, musím přes Českou Třebovou. Mají tam poličku s knihami, patřící k úžasnému a nádhernému projektu Kniha do vlaku. Původně šlo spolupráci knihovny v Mikulově s Českými dráhami, ze které se stal celonárodní projekt a fenomén.

Nacházím tam neskutečně poklady, ale také tam pokaždé několik titulů přinesu. Točí se jich tam totiž  opravdu obrovské množství. Některé jsou podle popisků a obalů vyřazené z knihovny, jiné třeba pochází ze zrušené fary, jiné jsou z různých pozůstalostí, nebo od lidí, kteří knihy milují a rádi se o ně podělí, když jim už svoji službu prokázaly.

Žánrově nemá tento výběr knih hranice, je tam vše od časopisů, přes odbornou literaturu a učebnice, mapy, atlasy, cestopisy, klasiku, detektivky, thrillery, špionážní romány, životopisy nebo dobrodružné knihy, až po fotografické publikace, či politické a náboženské tituly. Kdo má zájem, určitě si vybere. Některé jsou navíc v němčině, angličtině, ruštině, či jiných jazycích.

Tyto pultíky a budky spravují místní knihovníci a patří jim za to opravdu velké poděkování. Pokaždé se těším, co tam najdu. A vždy mám na tom místě hezký pocit, že lidé k sobě ještě umí být hodní, nezištní a dělat si vzájemně radost.

Ale hlavně je z toho vidět, že láska ke knihám díky nim není jen prázdnou frází.