Sní lišky o elektrických slepicích?

 A pak si ta paní ve videu utřela slzičku a prohlásila, že tohle je její dávný splněný sen. Hezký. Přeju jí to. Fakt. Je přece fajn, když si lidi plní svoje sny. Jenže já si u toho uvědomil, že sám jsem někde po cestě tyhle sny ztratil. Dal jsem je k ledu, napřed jen dočasně, abych se mohl věnovat jiným záležitostem. Jak ale můžete tušit, dopadlo to všechno jinak, než jsem měl v plánu.

Nejprve jsem samozřejmě hledal výmluvy, proč k tomu došlo. A hlavně kdo za to může, že to zůstalo jen ve fázi snu. Pak jsem si ale uvědomil, že to není důležité. Viník byl totiž zcela jasný. Pro jistotu to napíšu hned tady, aby nevznikla mýlka. Pachatelem jsem já sám.

Musel jsem proto na to jít jinak. Sedl jsem si, uvařil pořádné kafe a sepsal na papír věci, které jsem chtěl kdysi uskutečnit. Při pohledu na ten seznam se mi udělalo regulérně mdlo. Nebylo jich totiž málo, to vám povím.

Fox runner: sní lišky o elektrických slepicích?

Některé mé dávné sny ztroskotaly na finanční stránce. Au. Jiné zase na mé vlastní pohodlnosti a lenosti. Připustit si tohle byl velký problém a fakt to bolelo. Podruhé au. A další ztroskotaly na nedostatku času. To je další au. V pořadí již třetí. Za všechna tahle au se tvrdě platí, často extrémně vzácnými komoditami, kterých máme jen velmi omezené množství. Někdy to stojí čas, jindy peníze, ale občas i vlastní zdraví.

*

Někdy to ale není jen o vás a pevné vůli. Pokud si chcete plnit své sny, je rozhodně potřeba dát si pozor na pár typů lidí, co vás na cestě za vašimi sny mohou výrazně přibrzdit, nebo dokonce i zastavit. Tihle lidé v první řadě absolutně nerespektují vámi nastavené mantinely, uznávají jen ty svoje. Libují si v citovém vydírání, vědomě vás neustále zavalují prací, a navíc si opakovaně nárokují ve svůj prospěch veškerý váš čas.

typ "zpocená záda"

Vyskytují se v každém kolektivu. Lidé, kteří pobíhají sem a tam, generují stres a chaos, otírají si neustále zpocené čelo, permanentně mluví o tom, kolik toho musí najednou zvládat a po všech ještě opravovat jejich chyby. Nemají nikdy na nic čas a stále od někoho potřebují pomoc. Proto také vše delegují na ostatní. Nakonec to dopadne tak, že děláte jejich práci, a na tu svoji nemáte dostatek času - a tomu odpovídají nejen vaše výsledky, ale samozřejmě i ohodnocení.

Oni mají vše hotovo, a vy jste naprosto neschopní, protože věčně nic nestíháte. Přestáváte mít pak chuť se o cokoli snažit, tohle totiž umí hezky demotivovat. Kvůli takovým lidem se totiž nedostanete nejen ke své práci, ale ani k plnění svých snů. Jednoduše vás zaměstnají natolik, až vám na nic jiného nezbyde čas, energie ani kapacita.

typ "to nejde a nemá to cenu, je to zbytečná námaha a ztracený čas"

Tento typ lidí z principu brzdí jakoukoliv aktivitu nebo snahu o změnu již v samém zárodku, jen aby se nemuseli nic učit, nebo, nedej bože, i začít pracovat. Pamatujete si rčení, že kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody? Na ně to sedí bezezbytku. Vím, o čem mluvím, tohle byl jeden čas i můj problém. Samotné okecávání a výpočet toho, proč něco nejde, mi tehdy zabralo násobně více času, než samotný úkon. A nebylo divu.

Měl jsem a mám ve svém okolí hodně takových příkladů, bylo se tedy od koho učit. A já byl pilný žák. Naštěstí jsem si nakonec uvědomil, že pokud něco v životě chci, prostě mi nezbývá nic jiného, než zvednout zadek a udělat to. Souhlas těchto bořičů novot a zbytečností k tomu opravdu není potřeba. Cokoliv vzdát, nebo se o to ani nepokusit, je totiž velmi snadné. A také prudce návykové.

typ "přidej, je to jen na chvilku, nikoho jiného nemám, spoléhám na tebe"

To není o důvěře, kterou ve vás mají, ale práce navíc, zabalená do hezkého motivačního kostýmku. Také se tomu říká skrytá manipulace. Časté navíc bývá, že z těchto dočasných záskoků postupně vznikají nové standardy.

I tuhle zkušenost jsem zažil na vlastní kůži. Já šel v sobotu do práce, protože to bylo nutné, a vedoucí, co mi to nakázal, se přišel v pondělí ráno zeptat, jestli jsem stroj opravil. Pak mi ze samé radosti, že mašina vyrábí, ukázal fotky, jak byl o víkendu lyžovat s dětmi v Alpách, zatímco já byl o svém volnu v práci. Málokdy mi tak někdo hnul žlučí, to si můžete být jistí.

*

Poučil jsem se z toho všeho? Určitě. K plnění snů je třeba mít dostatek času, energie a odhodlání. Bez toho to nejde. Dostat se do bludného kruhu je snadné, vypadnout z něj pak mnohem těžší. A ještě těžší je si uvědomit, že tohle se vám stane, jen pokud to sami dovolíte. 

Ale co ten nadpis, jak s tímto článkem souvisí? Docela hodně. Nezvolil jsem jej náhodou. Jde o mírně  upravený název románu Sní androidi o elektrických ovečkách? (Do Androids Dream of Electric Sheep?) od amerického spisovatele Philipa K. Dicka, kde jde o to, že nikdo, dokonce ani android s novou mozkovou jednotkou Nexus-6, nechce mít život naplněný jen otrockou prací, ale také si plnit své sny.

PS: Ze seznamu dávných snů mám již několik položek konečně po letech odškrtnutých jako splněné. A na dalších se velmi intenzivně pracuje.