Labutí píseň krásných laní

června 06, 2023

Labutí píseň krásných laní

Neděle. 28. května, léta Páně 2023. Byl to ten slavný den, kdy jsem se vydal do Pardubic na Aviatickou pouť. Konkrétně šlo již o 31. ročník této krásné akce.

Český jednomístný jednomotorový víceúčelový lehký bojový podzvukový letoun
Aero L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft)

Ráno jsem vstal ještě před nastaveným budíkem a uvařil si čaj a kávu, zatímco teploměr ukazoval nádherných 8°C. Nebe bylo vymetené, nikde ani mráček, takže jsem se zcela despoticky rozhodl, že mrznout už nebude, pršet zkrátka nesmí a navlíkl se do kraťasů a na nohy dal sandále. Sbalil jsem si rychle svých pět švestek (plyšovou lišku, peněženku, telefon, nabíječku, sluchátka, dalekohled, sluneční brýle) koupil si přes mobil celodenní jízdenku na pardubickou MHD, a vyrazil.

V České Třebové jsem desetiminutové čekání na vlak využil k tradiční návštěvě místní knihobudky. Uloupil jsem tam na naléhání svých lišek jeden útlý svazek a jiné dva bachraté tam zanechal.

Molly Foxová má zase co číst...

Vlak přijel na čas, místenka mi zajistila volné sedadlo, takže jsem si mohl vzít sluchátka a za zvuků hudby pozorovat krásnou krajinu ubíhající za oknem. Najednou jsem však uviděl fialově zabarvené pole, což mě samozřejmě ihned zaujalo. Za ním pak následovalo ještě druhé a třetí. Levandulové lány u nás? To jako opravdu? Z vlaku to nešlo samozřejmě nijak podrobně prozkoumat, ale dnešní doba je specifická tím, že kdo chce, informace si nakonec najde. Podle nalezených informací se jednalo nejspíše o svazenku vratičolistou (Phacelia tanacetifolia), používanou jako zelené hnojivo. Výborně. Zase jsem o něco moudřejší.

Pardubice. Z hlavní budovy nádraží jsem se přesunul k zastávce č.2, odkud měly jezdit autobusy na zdejší letiště. Podle jízdního řádu k tomu mělo dojít za necelých dvacet minut. Pozoroval jsem zvědavě trolejbusy a u toho jedl housku. Místní kavky mě správně vyhodnotily jako někoho, kdo by se s nimi mohl podělit o svoji potravu a přišly žebrat. Pamatoval jsem si, co je to královské dělení, a daroval jim půlku housky. To už jsem slyšel létat vrtulníky. Byl jsem tedy na správné cestě. O chvíli později pak skutečně přijel spoj označený Aviatická pouť. Nastoupil jsem.

Autobus nám dopřál okružní vyhlídkovou jízdu po Pardubicích, což mi však ani trochu nevadilo. Vystoupil jsem až na konečné, což bylo právě u letiště, které se nachází hned vedle závodiště, kde se odehrává slavný dostih Velká pardubická.

Po zakoupeni vstupenky jsem se vydal pomalým krokem po označené cestě. První exponát, na který jsem narazil, byla legendární (připravte se, to slovo v článku zazní ještě mnohokrát) Tatra T-148. Jen o kousek za ní pak byl vyprošťovací tank. Po odbočení vpravo jsem se již dostal mezi hangáry, kde už se nacházela jednotlivá stanoviště, stánky a vystavená technika. Všiml jsem si také, že v celém areálu mají vzorně posekané trávníky.

Tatra T-148

vyprošťovací tank

Na obloze stále nebyl ani mráček, zkrátka ideální počasí na létaní. Kouknul jsme na hodinky. Do přeletu gripenů zbývala hodina a půl. Do té doby bych měl podle svého plánu zvládnou projít areál a udělat si nějaké fotky dřív, než se tam nahrne větší množství lidi. Například u tanku T-72 se mi to ale nepovedlo, byl již od začátku neustále obsypán skupinami dětí i dospělých.

Byl jsem také velmi rád, že vidím po dlouhé době zase zblízka Aero L-39 Albatros, o kus dál pak stál i jeho nástupce, Aero L-159 Alca.

Aero L-39 Albatros

Aero L-159 Alca

Mezi nimi bylo samozřejmě mnoho dalších letadel a vrtulníků, není ovšem v mé moci popsat všechny vystavené stroje, navíc jsem se cíleně zaměřoval a soustředil hlavně na svoje srdcovky. Většinu z nich jsem si v rámci modelařiny také složil a nabarvil. Shánění "unikolek", modelářských barev, bylo tehdy (někdy kolem roku 88-89) opravdu velkým uměním, a ne vždy se podařilo sehnat tu, která zrovna byla třeba. Nejdelší čekání co si pamatuji, bylo na tyrkysovou barvičku, charakteristickou pro interiéry migů. Než se mi ji povedlo ulovit, složil jsem a kompletně dokončil další dva jiné modely.

Nedaleko vchodu pak stál i legendární létající tank, bojový vrtulník Mi - 24, s kódovým označením NATO Hind (česky laň). Naši piloti jsou světově proslulí, dovedou s takto těžkým strojem zázraky, někdy to dokonce vypadá, že znají a používají kouzla na popírání gravitace.

Jejich pozdější vystoupení bylo opravdu dechberoucí, tím spíše, že zde, na Aviatické pouti, zazpívaly tyto nádherné laňky z Náměšti nad Oslavou svoji pomyslnou labutí píseň. Šlo totiž o jedno z jejich posledních veřejných vystoupení vůbec, neboť od příštího roku budou tyto stroje nahrazeny americkými stroji Viper a Venom.

Mi - 24, s kódovým označením NATO Hind.
Objevil se mimochodem i v populární fantasy sérii Lovci Monster,
kde jej za zvuku metalu bravurně řídil pilot Skippy.

Mi - 17, s kódovým označením NATO „Hip“.

Dál jsem šel kolem vozů integrovaného záchranného systému (IZS) a následně podél nádherně zrenovovaných motocyklů značky Indian. Historické stroje (motocykly, automobily i letadla) se tu zkrátka potkávaly s těmi moderními, a milovníkům techniky musel z té nádhery běhat mráz po zádech, ač se jinak začalo dělat docela teplo.

Nádherně zrestaurovaný motocykl Indián

Tatry jsou silné, krásné a nádherné stroje (zde model 603)

Další vůz z produkce značky Tatra

Tohle není Tatra, ale je to také legenda,
která se dožila v plném zdraví požehnaného veteránského věku...

Pak už stály na dráze za zábranami letadla a vrtulníky, nové i historické, které se posléze účastnily ukázek. Jako první se do vzduchu vznesla replika stroje ing. Kašpara, průkopníka aviatiky z Pardubic, který má na svědomí první dálkový let z města perníku do Prahy.

Následná letecká show byla opravdovým zážitkem, bohužel, tohle nejde při nejlepší vůli zachytit mobilem (ale zkusil jsem to). Musel jsem si také hlídat čas, který tu běžel tak nějak mnohem rychleji, než mi bylo milé. Proto jsem se nakonec musel loudavým krokem vydat na zpáteční cestu.

Zdržel jsem se ještě u výstavy zbraní a techniky AČR, kde jsem využil až na posledních pět minut svoje poslední časové rezervy. Zpáteční autobus jsem stihl právě akorát, tentokrát byla ovšem cesta na nádraží naopak velmi rychlá, jen jednu zastávku. Byl to rozhodně hezky a příjemně strávený den...