Jak jsem rozpoznával opeřence

Není pravda, že bych byl v rozpoznávání opeřenců úplný laik. Ovšem také není pravda, že bych v tom byl kdovíjaký přeborník. Základní druhy samozřejmě poznám, podle zpěvu jich, protože mám těžký hudební hluch, určím jen skutečně nemnoho, a to hlavně takové, které se hlasově vymykají běžné muzikální produkci. Nebo prostě pějí natolik často, že to prorazilo i moji jinak konsistentní ignoraci zvukomalebných projevů a tónů.

Holky z lesní školky mají zákeřné opeřence dávno přečtené

Nyní také mohu s klidnou duší a nemalou radostí oznámit, že instalované krmítko nejenže zůstalo na svém původním místě, udrželo si svůj původní tvar, ale navíc plní i svoji plánovanou funkci. Zatím se tedy na něj naučili chodit hlavně vrabci, jednou jsem zahlédl velmi nesmělého rehka (lidově zvaného kominíček či čermáček), se sýkorkami počítám až na zimu, stejně jako tomu bylo loni, kdy jsem jim tam zavěšoval lojové koule se slunečnicovými semínky. Tak jsem zvědavý.

Dříve (cca pět let zpátky, než tu započala stavební úprava silnic) se tu pohybovali i jiní ptáci. Asi nejvýraznějšími obyvateli byli kalousové ušatí. Po požáru nepoužívaného bývalého starého kravína u výpadovky na Sázavu a Žichlínek se přesunuli sem k nám. Byla jich tu celá kolonie, původní pár hnízdil v areálu bývalé "teslácké" školky v korunách starých smrků. Jejich omladina pak často posedávala po okolních břízách, lípách a modřínech.

Druhý rok jich tu již bylo sedm. Na pole to měli přibližně 30 metrů, přičemž lovu hlodavců se věnovali velmi intenzivně a systematicky. Za dobu jejich vlády zmizely z okolních čtvrtí nejen myši, ale také potkani a dokonce i kuny. Hnízdí od března do června, jednou hnízdili dokonce dvakrát za rok, to se zrovna velmi přemnožily myši a také hraboši. Mladý kalous si prý zakládá novou rodinu už v jednom roce, takže se nám tu ta jejich familie výrazně rozrostla. Poměrně nepříjemnou skutečností pak je, že jejich mláďata na hnízdě dokáží křičet celou noc. Jsou velmi hlasitá a jejich volání / pískání mi kolikrát nahrazovalo budík, zvláště za tropických nocí, kdy jsem si nechal otevřené okno. Stavební práce trvající několik let je ale dokonale vyplašily, takže se odstěhovali jinam a vrátit se zřejmě nemají v plánu.

V živých plotech se tu vždy drželi kromě vrabců i červenky, zvonci, strnadi, hýlové, kosi, drozdi, straky, konipasové, a asi největším překvapením bylo pro mě spatřit naživo dudka a strakapouda. Jednou se nám mezi domy producíroval pyšně bažant, jindy zase na ulici rázovaly divoké kachny, které se jinak drží na potoce, nebo "vzadu", na soustavě rybníků, kde můžete narazit mjn. na lysky, roháče, volavky, hoholy, bekasiny, rákosníky, chřástaly, černé čápy a dokonce (prý - sám jsem to štěstí neměl) i orlovce říčního. 

Velmi často pak nad naším domem bylo vidět i slyšet v době tahu labutě a husy (ty patří zrovna mezi opeřence, které poznám i po hlase), na jaře bylo možno vidět pravidelně čápy (opakovaně i již ty zmiňované černé) a také volavky popelavé. Na drátech se tu pravidelně hromadí před odletem vlaštovky, jiřičky a špačkové, občas se ukáže i rorýs.

Během uplynulého desetiletí muselo skutečně dojít k některým zásadním změnám v přírodě, protože se tu najednou objevili motáci, které jsem nikdy předtím neviděl. Velmi rychle vytlačili ze zdejšího nadmíru lukrativního biotopu po dlouhá léta dominantní káňata a poštolky. Ty se potom přestěhovali na severní a východní konec města. Nevím, jestli to s tím přímo souvisí, ale po této obměně dravců tu jsou nyní také mnohem častěji k vidění koroptve a vrátili se holubi hřivnáči. Mimochodem, stejným způsobem zmizely hrdličky divoké, vyhnané hrdličkou zahradní a vrabci domácí, zahnaní vrabcem polním.

Nespoléhám na to, že se mi na tom krmítku na stromu u silnice mezi dvěma domy objeví něco vzácného, pravda ovšem je, že chovám jisté skryté naděje. Nikdy se mi třeba nepoštěstilo vidět sýkoru parukářku nebo úhelníčka, mimochodem, ani modřinku nebo babku jsem neviděl již několik let. Tak se jich tu snad dočkám (nebo je uvidím aspoň při procházce).

Na snídani