Reinkarnace

Kdysi dávno, ještě v dobách mých psacích začátku na blogu.cz, jsem se jednou nechal ukecat a napsal fanfikci ze Zeměplochy. Tuším šlo o soutěž s limitem 1700 znaků, včetně mezer, plus podmínku, že příběh musí obsahovat postavu z fantasy světa - a já si zvolil svět pana Prachetta. Nuže, tady to máte :-)

Krysí Smrť / Death of rats
zdroj obrázku

Zase nemůžu spát. Odbije půlnoc a ze všech koutů po mě natahují své pařáty hladové stíny. Je lepší si držet tmu od těla. Tolik jsem se již naučil. Svíce hořící na stole je skoro celá. Ostatně, každý večer dávám novou. Vytáhnu cigaretu a zapálím si.

Škrabání malých drápků o parkety utopené ve stínu mne nechává klidným. Krys, potkanů a myší je město plné. Jenže máme krizi, tak se šetří. Všude a na všem. I proto jsem bez práce.

"KVÍK!"

Podívám se směrem, odkud zvuk přichází. Uvidím na pomezí světla a stínu postavu. Teda spíš postavičku. Asi patnáct centimetrů vysokou, oděnou v černočerném rouchu. V jedné kostnaté tlapce svírá malou kosičku. Zvednu udiveně levé obočí. Krysí Smrť. Osobně. No teda, to je něco.

"Jdeš si pro mne?"

"KVÍÍÍK!"

Dodnes se věřilo, že si chodí jen pro hlodavce. Jsem na rozpacích. Podle staré vědmy se mám bát stínů a tmy, ne krys, jejichž likvidace mě živí. Pomalu vstanu.

"Ano, jsem Krysař," pronáším hrdě.

"KVÍÍK!"

"Jak to myslíš, že se v příštím životě mám narodit jako myš?" odseknu. "Já nevěřím v reinkarnací."

"KVÍÍÍÍÍK!"

"Cože? Nemusíš věřit v reinkarnaci, stačí, když reinkarnace věří v tebe?" To je zajímavá idea. Od hlodavce nečekaná. Pořád mi ale nejde do hlavy, jak můžu zemřít v rozporu s věštbou. Klouby mě bolí, tak si znovu sedám do křesla.

"Hele, jen dokouřím."

Krysí Smrť přikývne a vyleze na stůl. Naposledy potáhnu z cigarety. Postavička v kápi se široce rozmáchne kosou a usekne knot svíce. Tma pohltí pokoj.

Pak uvidím světlo. A ucítím vůni čerstvých pilin. Nalevo ode mě stojí domeček jak pro panenky. A slyším hlas, který radostně oznamuje:

"Děti, pojďte se podívat, narodila se nám morčátka!"