Sněžní smajlíci =)

Tak nám znova nasněžilo. Na tom by samozřejmě nemělo být nic extra divného, zvláště tady u nás v Sudetech. Přece jen tu už máme nějakou dobu prosinec a dnes dokonce druhou adventní neděli. Probudil jsem se za rozbřesku, nešlo mi už znovu usnout, tak jsem vstal, oblékl se a vyšel ven, do klidného bílého rána a hned před domem jsem uviděl v čerstvě napadaném sněhu ptačí stopy. Několik menších a jedny větší, ty patřily podle všeho kosákovi, protože vedly k nakrájenému jablku. Rozhlédl jsem se. Nikde nikdo. A jak jsem tak koukal na tu bělostnou sněhovou pokrývku, vzpomněl jsem si, jak jsem jako dítě moc rád kreslil do sněhu. 

Sněžný smajlík
(autor fotografie: Molly Foxová)

Nejčastěji to byli různí smajlíci, nebo zvířata. K tomu se samozřejmě nejvíce hodily kapoty vozidel stojících u chodníků, boky dodávek, popřípadě jiné plochy, na které vítr nafoukal souvislý sněžný podklad. To pak bylo radosti! Občas mě však, k mojí nemalé rozmrzelosti, někdo předběhl, a to jsem si pak mohl po cestě do školy přečíst vzkazy, že Petr myluje Lenku, Pepa ho má malího, David je vúl, a stará Blašková je kráva nebezká. *[1] Na tato horoucí vyznání bylo potřeba mnohem mnohem více, než jen jeden automobil, navíc to bylo celé doplněno o specifické a zcela nezaměnitelné obrazce ve tvaru kosočtverců. Obsah sdělení mi byl zcela lhostejný, ale vadilo mi, že jsem kvůli tomu neměl na co kreslit, což jsem považoval za velkou nespravedlnost. 

 *[1] Sousedka, učitelka češtiny, to jednou vtipně nazvala pravopisným armageddonem.

Zasmál jsem se v duchu těm vzpomínkám a přitom si uvědomil, že poslední roky jsem sníh jen uklízel / odhrnoval. Zatímco jsem přemýšlel a vzpomínal, očistil jsem smetáčkem silně zaváté krmítko, znovu se dlouze zamyslel, pak se sehnul, a nakreslil smajlíka na starou dlaždici z chodníku opřenou již několik let o živý plot.  

Návraty do dětských let zkrátka mohou mít někdy nečekanou podobu. Navíc to byl velmi příjemný pocit, cítit sníh, jak se mi rozpouští pod prstem. Myslím, že si to co nevidět zopakuju... 

PS: Mimochodem, když už jsem u toho vzpomínání, rád jsem také vyškraboval nehtem obrázky na okna, když byly za velkých mrazů pokryté ledovými květy. A taky jsem si právě uvědomil, že od doby, co jsem nechal stará okna vyměnit za plastová, tak tento nádherný úkaz zmizel. Na druhou stranu je pravda, že je nyní v bytě mnohem více teplo, a když venku fouká, nehýbají se nám záclony.