Nejvyšší dům české literatury

Spisovatel Jan Weiss je známý tím, že postavil vysoký dům. Dokonce bych si dovolil říci velmi vysoký dům, ne-li vůbec nejvyšší v české literatuře, který měl rovnou tisíc pater. Z toho co znám, by mu mohly konkurovat snad jen takzvané "úly" z knihy Josefa Pecinovského Plástev jedu (to je úvodní část čtyřdílné série Plástev - mimochodem, jde o pět knih, druhý díl Děti plástve totiž nesou číslovky 1 a 2). Ale zpět k domu o tisící patrech, neboli mrakodrapu zvanému Mullerdóm.

Molly Foxová s knihou Dům o tisíci patrech

Hlavním hrdinou je detektiv Petr Brok, který procitne ze spánku či bezvědomí bez jakýchkoliv vzpomínek na svoji minulost nebo identitu, a jen ze zápisníku, který má v kapse, se dozvídá své jméno, povolání a poslání. Postupuje mrakodrapem při snaze nalézt princeznu Tamaru, kterou měl unést majitel Mullerdómu, zvrhlý, krutý a zlý Ohisver Muller. Jak Petr Brok prochází jednotlivá patra, (nejprve v roli tichého pozorovatele) nalézá tam především utrpení, a začíná být jasné, že technická vyspělost nevede ke spokojenosti ani štěstí obyvatel tohoto velkého obydlí. Naopak, všechny tyto vynálezy slouží k jejich šikaně a ovládání.

Absurdní až surrealistické vize se střídají v rychlém tempu, situace graduje a hlavní hrdina dojde postupně k názoru, že jediný způsob, jak celou situaci vyřešit, je zlikvidovat Ohisvera Mullera, který má absolutní kontrolu nad životem všech lidí v mrakodrapu, ovšem právě s výjimkou Petra Broka, který je neviditelný pro jeho strážní systém zvaný Mullerovo oko.

Poměrně zajímavý je potom výklad celé knihy, která je někdy považována za sci-fi, jindy za alegorii kapitalismu a nebo také za iniciační román, kde se hlavní hrdina postupně dopracuje k zásadnímu poznání, které mu změní náhled na svět. Velkou roli v něm hrají sny a vize, které jsou prostředkem k pochopení dosud ukrývaných skutečností. To se navíc týká i autorovy pozdější tvorby, kde je prolínání snů a skutečností velmi důležitým prvkem práce s textem.

PS: Ve škole, v hodinách literatury, nás učili, že v knize Dům o tisíci patrech (1929) autor popisuje svoje vize/halucinace z doby, kdy byl nemocný skvrnitým tyfem, kterým se nakazil v ruském zajetí během první světové války. Kupodivu tuto knihu neměli ani u nás v knihovně (prý byl původní výtisk již vyřazený), takže jsem si na něj musel poměrně dosti dlouho počkat, ale rozhodně to stálo za to.