Spása zvaná diář

 Je pár věci, bez kterých nelze hovořit o civilizaci, a bez kterých si ji neumím představit. Například diář. Bez něj bych byl naprosto ztracený v čase i prostoru. Ne, nepřeháním. Potřeba organizovat čas, je stará jako lidstvo samo. A pokud má být člověk (liška, nebo kdokoliv jiný) produktivní, což je základní požadavek dnešní doby, je třeba si vytvořit příčetný časový rozvrh.

Seznamte se, to je Fridrich. Fridrich von Lídl.
Všimněte si, prosím, že jako jednotící prvek fotografie,
který pomocí dvojité diagonály dynamicky tvaruje prostor,
zde vystupuje můj diář na letošní rok 2024...
(autor fotografie: Molly Foxová)

Ono to slovo rozvrh budí trochu školní asociace, ale není to náhodou. Právě základní škola mi ukázala (kromě jiného), jak systematicky pracovat v pevném časovém rámci. Jistě znáte tu známou větu: na škole jsem měl nejraději přestávky. Což je další důležitá věc. Odpočinek a regenerace. Bez nich to zkrátka nejde. Tělocvik, coby fyzická aktivita vypouštějící přebytečné energetické zásoby, má pomoci k soustředění. Až s velkým zpožděním si uvědomuji, jak byl tento koncept dobře vymyšlený a vyvážený. Postup po malých krůčcích vpřed nás dovedl (někdy proti vlastní vůli) k vytyčenému cíli, což ve škole bylo jakési vědomostní minimum (u někoho tedy vědomostní vakuum).

Pak se dostavila dospělost, kde jsem zjistil, že čím víc se toho snažím stihnout, tím lehčeji se mi dostávají do kolize jednotlivé termíny. Právě, aby k tomu nedocházelo, vymyslel prý někdo diář. Co je psáno, to je dáno, a proto nemůže být zapomenuto. A do doby, než to je potřeba, na to nemusíte myslet. Platí tu přímá úměra: čím víc věcí řešíte, tím víc kapacity vám zabírá pamatování si jednotlivých věcí a tím se stáváte méně produktivní.

Tolik teorie, ale co samotná praxe?

Nejprve jsem si zaznamenával pouze poznámky ke psaní. Všechno ostatní jsem držel v hlavě a neměl s tím problém. Postupně jsem však zjistil, že si přestávám pamatovat termíny k doktorům. Jak jsem stárl, tak jich totiž logicky přibývalo. Ono držet něco v hlavě tři měsíce bylo/je únavné, navíc se mi to začalo i dost plést. A tak jsem to pokaždé pojistil přes stolní kalendář v práci nebo osobní diář, popřípadě na obou těchto místech současně.

Ve chvíli, kdy jsem tento systém organizace zavedl do svého života, musel jsem se vypořádat ještě s jedním problémem. A to byli lidi, vědomě ignorující moje rozložení dne. Většinou se přiřítili hlučně a ve spěchu, aby dodali svým požadavkům zdání nutnosti je řešit okamžitě, a chtěli, aby mi všechno ihned vypadlo z ruky a začal jsem přednostně řešit jejich záležitosti. Počet takových lidí kolem mě postupně narůstal, já se ve snaze jim vyhovět stále častěji dostával do nepříjemných časových kolizí, takže bylo nutné urychleně vymyslet, co s tím. Řešení nebylo těžké, stačilo se rozhlédnout kolem sebe.

Vzal jsem si v tomto vzor z lékařů, konkrétně zubařů. Když tam přijdete neohlášený, máte z 99% smůlu, aspoň u nás je termín objednání většinou za tři měsíce. Výjimku tvoří jen hodina mezi devátou a desátou ráno, která je vyhražená na tzv. bolestivé/akutní případy a úrazy, ale další ošetření je pak až za ty obligátní tři měsíce. Mít pevné, jasně dané termíny, zaznamenané v diáři, je podle mého velmi účinná strategie, jak zabránit pádu do permanentního časového skluzu.

Organizace času je prostě věc, bez které se dnes nikdo neobejde. Možná bych ji nazval i uměním. Pokud si vše pamatujete, a diář pro vás nemá smysl, blahopřeji, ale sám si raději opravdu termíny zapisuji. Mají tendence se nečekaně slévat dohromady, ty méně důležité události se dokonce vytrácejí z mé paměti, aniž by po sobě zanechaly sebemenší stopu.

Mimochodem, přednost dávám papírovému formátu, ten elektronický používám jen jako doplněk, v případě, že potřebuji upozornění na konkrétní hodinu. 

PS: Poslední dobou také pošilhávám po aplikaci Google Calendar, ale je to zatím jen oční kontakt, nic víc. Zatím  však nedokáži odhadnout, jestli z toho bude časem regulérní vztah, nebo to vyzní do ztracena. 

A otázka na závěr; Používáte klasický diář, elektronický kalendář v PC, lepící papírky s poznámkami  (mimochodem, na ty si píšu nákupy, protože vždy tři z pěti věci zapomenu!), nebo snad důvěřujete konkrétní mobilní aplikaci? Pochlubte se v komentářích, jak to máte vy!

=)