Archeologie knih aneb nálezy mezi stránkami

Staré knihy nevoní tiskařskou barvou a lepidlem (což je často také podle mého jejich jediná vada na kráse), mohou mít vybledlé barvy na obálce a také zažloutlé stránky. To je samozřejmě závislé nejen na podmínkách skladování, ale též na kvalitě použitého papíru. Již dávno jsem v tomto ohledu učinil knižní coming out, ale řeknu/napíšu to klidně znova: mám velmi rád staré knihy. Při jejich čtení se totiž  kromě příběhu samotného dozvídám něco i o čtenářích, kteří knihu četli přede mnou. Ehm. Nebo ji možná nečetli, ale minimálně ji drželi v ruce...

Kniha z antikvariátu 3x Fantomas (Pierre Souvestre, Marcel Allain, Odeon 1971)
obsahuje tři romány. Konkrétně to jsou Fantomas, Fiakr noci a Červená vosa.
(autor fotografie Molly Foxová)

V knihách jsem toho našel již opravdu spoustu. Složenky, formuláře, sázenky, účtenky, záruční listy, výpisy, nákupní seznamy, ubrousky, stuhy, pentle, karty, pohlednice, fotografie černobílé i barevné, bankovky české i cizí (našel jsem takto dolary, eura, dokonce i 2000 rumunských lei), papírky s telefonními čísly, básněmi, poznámkami k ději či postavám, našel jsem takto nejednou svatební oznámení, kondolence, parte a občas dokonce i vícestránkové dopisy. To vše sloužilo pravděpodobně jako záložky v knihách, nebo i naopak, kniha sloužila jako dočasný úkryt pro tu kterou výše zmíněnou položku.

Mnohokrát jsem v knihách našel vložené čtyřlístky, sedmikrásky, pomněnky nebo bouřky (správně to je myslím rozrazil rezekvítek) méně často potom listy stromů, traviny, okvětní lístky růží, tulipánů, narcisů, gladiol, begónií a nebo muškátů. Dále není vůbec vzácné v knihách najít i ptačí peří, sloužící patrně též jako záložka, přičemž některé může být ze značně exotických druhů.

Zvláštním úkazem jsou pak knihy staré třeba půl století, které vypadají zcela sterilně, jako kdyby je nikdy nikdo nevzal do ruky. Na druhou stranu tu jsou ohmatané svazky určené ke studiu nebo práci, ty mají také zhusta v sobě vepsané více či méně srozumitelné poznámky, tužkou i propiskou podtržené určité pasáže, či ohnuté rohy. I toto lze ale dělat chytře & ohleduplně, jak jsem se opakovaně přesvědčil. Stačí použít takové ty čtvercové pestře barevné samolepící papírky, ty považuji za velmi dobrou alternativu...

Zajímavé jsou v mnoha případech i knihy, které mají věnování neznámým osobám. Vždy se snažím podle písma odhadnout, jaký to asi psal člověk. Jelikož ale o grafologii nevím zhola nic, je tomu poplatný i konečný výsledek.

Samozřejmě, že v knihách nenacházíme jen hezké a příjemné věci. O tom by mohli asi nejvíce vyprávět zaměstnanci knihoven a podobných institucí, kde některé tituly jdou takříkajíc z ruky do ruky... 

Každopádně je pravda, že ne každý se k vypůjčeným knihám chová hezky. Proto v nich můžeme najít důkazy o tom, co při čtení konkrétní čtenář jedl a pil (drobky, fleky, šmouhy, lógr), nebo co dělal, než vzal do ruky danou knihu (opět fleky všech druhů, kompletní otisky prstů, buď špinavých, mastných, nasliněných, nebo dokonce všechno tohle dohromady). 

Taková záložka vytvořená z cigaretového nebo toaletního papíru toho také hodně napoví o předchozím čtenáři. Myslíte si, že pokud nic takového ve své knize nenajdete, smíte zůstat v klidu? Bohužel, není to pravda. Průzkumy na toto téma totiž hovoří zcela jasně - mezi tzv. záchodové čtenáře prý patří skoro polovina populace, někteří jedinci prý mají dokonce na WC poličku na knihy, nebo rovnou celou knihovnu...

Jistě se tedy shodneme, že mezi stránkami knih se může ukrývat skutečně ledacos, přičemž výsledek tohoto archeologického výzkumu je kolikrát absolutně nepředvídatelný.

A proto si Vám dovolím položit na závěr otázku: Co nejzajímavějšího, či nejpodivnějšího, jste našli v knize založeného/vloženého Vy?