Na hudební vlně

Určitě jste to již také zažili. Čtete nějakou knihu (nebo ji dokonce píšete) a najednou si s tím textem spojíte určitou hudbu. Ne, nemusí být nutně ani zmíněná v textu, ale náhle víte, že tam prostě patří. 

Ono je to velmi snadné. Spoustu těch klasických melodií je notoricky známých, u většiny také již tak nějak propadla autorská práva, proto se s nimi můžete setkat v podstatě kdekoliv a kdykoliv. Hudba totiž podkresluje většinu našeho života.

Občas se vyplatí si na některé věci posvítit
a udělat si v tom jasno...

Jen během pár dní, kdy jsem se na to více soustředil, jsem zaslechl z TV nebo z rádia Vltavu (Smetana), Turecký pochod (Mozart), Na krásném modrém Dunaji (Strauss), Ódu na radost (Beethoven), La Traviatu / Zbloudilou (Verdi), ale také Symfonii č. 9 „Z Nového světa“ (Dvořák).

Spolu s tím se mi vybavila vůbec první klasika, která mě dokázala zaujmout. Nepřekvapivě je to monumentální O Fortuna / Carmina Burana (Orff), která zazněla na filmovém plátně poprvé ve snímku Excalibur (1981) a stala se tak velmi populární i mezi širokou veřejností. Filmová hudba inspirovaná klasikou by asi byla kapitola sama pro sebe, dozajista si každý vybavíte film, kde zazněla některá z notoricky známých klasik. Co třeba Měsíčku na nebi hlubokém? 

A i když v hudební výchově na základní škole paní učitelka dělala co mohla, abychom se naučili klasiku mít rádi, musel jsem si k tomu všemu dojít poměrně velkou a dlouhou oklikou. Měl bych na tomto místě také kajícně přiznat, že tenhle systém, kdy jsem musel pro něco tzv. "dozrát", je v mém životě prvek, který se pravidelně a hlavně často opakuje.

Nemám problém i se svým naprostým hudebním hluchem rozpoznat Bolero (Ravel), Carmen (Bizet), Malou noční hudbu (zase Mozart), Labutí jezero nebo Louskáčka (Čajkovský), popřípadě Svatební pochod (Mendelssohn). Ale i proto, že je můj hudební rozhled značně omezen, tak je mi jasné, že těch použitých motivů bude mnohem více.

Jako menší test jsem si proto již před časem zkusil přehrát video níže, kde jsem si ověřil to, co je řečeno v jeho titulu. Navíc obsahuje skladbu, jejíž název jsem velmi dlouho nedokázal zjistit. Varhany sice ukazovaly určitým směrem, ale jistý jsem si ani zdaleka nebyl. Nakonec byl po zhlédnutí tohoto videa rozpoznán jako pachatel J.S. Bach a jeho Toccata and Fugue in D minor, BWV 565.

Top 65 Classical Music Masterpieces Everyone Knows, But Not Everybody Knows Their Titles

(zdroj You Tube)

Nebudu lhát, rozpoznání nedopadlo vůbec nijak slavně, což jsem ostatně také čekal. O to více jsem byl překvapený, že si pamatuji a přesně vybavuji navzdory časové propasti Let čmeláka (Rimskij-Korsakov), který jsem naposledy slyšel právě ještě v hodině hudební výchovy. A také vím, že hned za ním nám pak paní učitelka pustila z desky Šavlový tanec (Chačaturjan). Těžko přitom říct, odkud vyskakují tyto údaje, když si mám občas problém vzpomenout, co bylo včera k obědu.

Sečteno, podtrženo, skladeb jsem poznal 18, k jednotlivým skladbám pak přiřadil správně 25 autorů. Přece jen, Mozart, Bach, Beethoven a Dvořák jsou i pro moje netrénované ucho poměrně snadno identifikovatelní. A jak jste dopadli vy?