Další nezbytný pomocník

V minulém článku jsem za svého nepostradatelného pomocníka označil diář. Ale není to jediný pomocník, bez kterého by byl můj život mnohem těžší. Pro začátek bych si dovolil prozradit, že tentokrát půjde o pomocníka na elektrický pohon.

Molly Foxová a tajemný přístroj...

Dříve či později v životě každého člověka nastane chvíle, kdy pocítí potřebu udělat si ve svých věcech pořádek. Je neskutečné, kolik věcí dokážeme nashromáždit za dobu své relativně krátké existence. Jsou jich hromady! Jsou jich stohy! Sečteno a podtrženo, jde o metráky a tuny jednotlivých položek, z nichž pouze mizivé procento patří mezi objekty nepostradatelné a trvale důležité. Ale co s tím zbytkem? Dobrá otázka!

Zatímco elekroodpad či textil můžeme relativně bez obav přemístit do kontejnerů k tomu určených, s dokumenty je to trochu jinak. Pokud pomineme jejich množství, které se často dá označit pojmem obludný nebo monstrózní, pak ke slovu přichází neochota sdílet s druhými informace osobního rázu. Tím jsou myšleny např. kopie či originály lékařských zpráv, smlouvy (ať již platné či neplatné), soudní rozhodnutí, nebo ověřené kopie osobních dokladů. Na nich lze najít jak identifikační údaje (jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo), tak kontaktní údaje (např. adresa, telefonní číslo, e-mail). Co obsahují výpisy z bankovního účtu, katastru nemovitostí, rejstříku trestů, nebo telefonních hovorů, není myslím třeba podrobně rozebírat.

A zde přichází ke slovu onen v úvodu zmiňovaný nepostradatelný pomocník, kterým je skartovačka dokumentů. Ty lepší jsou krom papírů sepnutých kancelářskými sponkami schopny sešrotovat i nosiče CD/DVD, exspirované platební karty, fotografické negativy, dokumenty jako je cestovní pas, nebo jiné průkazy a průkazky.

Samotné "krmení" skartovacího zařízení vnímám jako činnost bohulibou, jistým záhadným způsobem meditační, relaxační až osvobozující. Vrčení tohoto přístroje je možno přirovnat, samozřejmě že s trochou nadsázky, k předení velké kočky, pochutnávající si na ulovené kořisti. To přirovnání jsem nezvolil náhodou. Moje skartovačka již toho totiž snědla opravdu hodně. Snažím se ji navíc krmit pravidelně, po menších dávkách, ovšem občas se nelze vyhnout i období výrazného zatížení. To nastává v případě, když v rámci debordelizace svého okolí podniknu loupeživý nájezd na odložené krabice, naplněné igelitové tašky nebo šuplíky, ve kterých se nalézá pestrá směsice papírového krmiva pro skartovačku. Ehm. Moment. Já si právě uvědomil, že mám skartovačky dvě.

První je klasická kancelářská, s odpadním košem a křížovým řezem. Tu používám v bytě. Pokud se ale pustím do čistících prácí na půdě, beru si sebou menší model, který se dá položit na krabici a řeže vložené papíry na půlcentimetrové proužky. Je mnohem více hlučná a také se od ní dost práší. Ovšem to mi ani v nejmenším nevadí.

Jednou jsem zažil nepříjemný okamžik o víkendu, kdy se mi uprostřed velkého úklidu před malováním moje skartovačka (skutečně prastarý stroj, který se velmi často přehříval) odporoučela do křemíkového nebe, a připravené stohy dokumentů jsem tehdy musel nastříhat nůžkami. Měl jsem prsty otlačené do krve a křeče do palců a ukazováků mě braly ještě čtyři dny. Ehm. Nikdy více. Děkuji pěkně.

Poučil jsem se z toho. Posléze jsem totiž střízlivě zhodnotil situaci ohledně nashromážděných papírových "pokladů" (některé byly moje, jiné měli na svědomí jiní rodinní příslušníci) a to je důvod, proč mám dnes tyto likvidační stroje dva. Pyšně mohu oznámit, že jsem spolu se skartovačkami zvládl tu hrozivou horu papíru zredukovat na více než přijatelnou úroveň. Oba stroje se vhodně doplňují, radostně schroupají, cokoliv jim předložím, a já pevně doufám, že jim Deus ex machina dopřeje ještě dlouhý život...